Čestmír Strakatý: Bartoníček: Novináři jsou často fanoušci politiků, chci znát názor každého, chybí tu tolerance

Tady je Čestmil Strakatý, vítějte u dalšího dílu mého podkástu.

Nesím jim hostem Radek Bartoníček, novinář z the serveru AktuálněCZ. Vítám vás, dobrý den.

Děkuji, opravil bych to Aktuálně.tečka.cz.

Jsem rád, že si můžem povídat a jsem zvědavý na otázky.

Chci loby se říct, že jste obránci novinářiny, protože to je to, jak já vás vnímám,

jak možná i vy se dojiste měry vnímáte, protože natáčíte videa s řadou lidí,

s lidmi na demonstracích, ich názory, natáčíte vlastní videa, kde se snažíte nějakým způsobem vysvětlovat,

jak vidíte novinářinu, jak vidíte její roli. Za to jste kretizován, někde jste emotivní.

Na natiskovkách vlády jste byl, možná stále jste neza měnitelný svým stilem.

Poslední dobou už ne, protože z různých důvodů teď kamot z natiskovky nechodím,

mimo jiné, protože nás mýň v redakci a tudíž není čas tolik hodit natiskovky za prvé,

za druhé přenáší je ČTK a televize, takže dají se sledovat a důležit hávět z třetí.

Málo kdo si uvědomuje, že politici jsou v obrovské výhodě,

oproti novinářům ze spousty důvodů a jeden z nich je, že když oni jsou natiskovce a vým položíte otázku,

oni si povídají absolutně co chtějí, a vy často bůh bez nemáte šanci už dají doplňující dotaz.

Takže ve skutečnosti vy jenom umožnujete tak trošičku, byť nechcete nahrát na Smečtomu politikový,

který mluví, mluví, mluví, pak si to dá na sociální sítě, mluví, mluví, mluví, pak ho vysílá televize, mluví, mluví.

Všude je spoustu názoru politiků, jsme na prosto zahlcení názory politiků a i proto mimo jiné bráním novinářinu,

protože novinářina je oproti politikům ve stále větší nevýhodě.

My jsme mluvili spolupřed před natáčení. Maviste říkali, že neváte moc dobrou nájdu, protože jste byl včera ve stupově.

No to s tím trochu souvisí, jak politici mluví a mluví.

Jo, je to, víte co vám řeknu, čím více věnují novinářině, tím víc jako vlastně propadám jako depresi ve vstahu k politice.

Novinářin na ně baví pořád jako stejně, ale politiká, já jsem jako vždycky politiku hájil,

protože samozřejmě politika je důlažitá a prostřednictvím politik je možné dělat spoustu dobrých věcí,

ale zároveň je samozřejmě možné a taky se to děje v politice dělat spoustu věcí.

A jedna z nich je, že někteří poslanci, zejme na rysou v opozici, nemluvme o žádných stranách hnutích prostě,

tak přídou k mikrofonu a neuvěřitelně se mění, stávají se z nich agresivní útoční jedinci.

A když přídete do sněmovny, ráno stanete z rodinou, nálada výborná, těšíte se na práci a teďka si sednete do sněmovny

a teď to na vás útočí, teď ještě o ve formě hnutí a SPD a teď jedou negativizmus, negativizmus

a vy vlastně na jednou úplně, jako kdybyste byla slapsší povaha byl člověk, tak si to jde opravdu jako někde hodit.

Já se vůbec nedivím a to mě zneklidňuje, že když mluvím třeba ze svojí matkou nebo s řadou starších lidí

Oni jsou často úplně vystrašení. Jsi se úplně děsí co co co je, teďka i se jde migracie, úplně zbytečně se zase straší lidé migrací

ale ti starší lidi to hrozně těžko prožívají nebo slapsší povahy a ti politici si často vůbec neuvědomují, co prostě prováději

a já jsem vlastně proti tomu úplně bezmocný, jenom kroutím hlavou a říkám si to není možné

A i proto pak třeba natočím do videa a řeknu lidi sklídněte se, budete v pohodě, že jem vůžasné době, že jem vůžasné zemi

Jasně máme problémy, ale rozhodně nejto není tak, abychom byli jako takhle úplně totálně ze všeho vyděšení

Mě přijde vlastně vlastně vlastně jak oprotě tomu, jak vás mím vám jako pozitivního a veselého člověka

Tak na jednoutu politiku vlastně hodnotíte hodně přísně

Víte, co těch důvodů je hodně další důvod, pod takovým jako teďka trošku v depresie to, že včera jsem šel na debatu kolem Ukraíncu

První věc je to, že nesle se v novinářině setkáte s tím, taková je neská novinářina, že vám někdo řekne, no má smysl na to chodit,

kdy to nenaklíká žádné jako kliky, úprchlíci už nikogo nezajímají, to se prostě děje, taková je jako realitá, ale já samozřejmě, protože já vidím v děláni novinářiny,

jako že to je, já vězím tomu, že prostě to má smysl a že je možné být užitečný, což považu za v životě za najdružitější a vy byl člověk užitečný,

takže já samozřejmě na ty úprchlíky jdou na tu debatu a teďka slyšíte zástupce neziskové, které pracují z úprchlíky, zase mimochodem neziskovky,

neziskovká máme tak úžasný počet fantastických lidí, naprosto špatně placených, společensky často neuznávaných,

když se podíváte na sociální sítě, kolik lidí a bohužel i politiku útočí na neziskovky, člověk je z toho naprosto rozladený,

že jdete na ty neziskovky, oni vám povídají, že politici, tato vláda, tato větší na koaliční,

a myslím, že proto hlasovali možná i opoziční poslánci, protože to je zákon Lex Ukraina 5,

který je kritičtější teďka ku prchlíkům, prostě přísnější, a teď ty neziskovky vám řeknou, ten zákon přináší mnoho špatného.

On si cest přísniuje tu situací, takže spousta Čechů bude jásat, teďka ty Ukrajinci to budou mít těší,

ale ve svém důsledku to povede třeba k tomu k většímu ještě vykořistěvání těch Ukrajinců,

protože oni když půjdou se někde zaměstnat, tak ten zaměstnavatel, což se děje samozřejmě teďka,

jim řekne bezesmlouvi samozřejmě, nebudete mít žádnou smlouvu, jo?

Budete mít tolík a tolík peníze, a jestli se vám nelíbí, tak můžete jít, a teďka oni budou mít menší peníze,

jakoby dostávají učité peníze ještě, ale pokud oni dosáhnou na učitou výplatu,

tak oni už nebudou mít nárov na tu dávku, takže ještě výzbudou motivování k tomu,

aby vlastně to, co chce ten zaměstnavatel, nebudeme nikde říkat,

že dostáváte nějaké peníze, nebudeme skoro ani říkat pořádně, že pracujete, jo?

Ale já to nám říkám, protože zase mě co připravujeme, a já vlastně nerozumím tomu,

proč najednou, když se něco připravuje, co připravují ti politici,

tak ty lidé, co jsou z toho terénu, vám řeknou, není to dobre, mělo to být lepší,

a to zaznivá hrozně často, jo?

Ale vy jste z nátezpojení politických kapitál?

No jasně, samozřejmě.

A víte, proč ty politici dělali?

No jasně, řekam, oni to samozřejmě dělají, protože prostě chtějí hlasi voličů,

jak já někdy říkám politik, ale ne každý, samozřejmě jsou nůznorodí,

by kvůli hlasu udělal asi úplně všechno, prostě voličký hlas je naprosto něco magického.

Ale ještě řeknům, ještve i to, že já už mám trošku jako víc let,

a přes 30 let se pohyvojí v politice.

Kolikrát jsem slyšel, musí se řešit situace ve vzdělávání,

je to špatné, děti se jenom šorotí informace.

30 let to posluchám, nebo 5-20 let.

Je nedostatek lékařů, měli bychom s tím něco dělat.

Já jsem slyšel poprvé před 15 lety, nebo 20 lety, mě se s tím neudělalo.

Ale takových věcí bylo, doprava, ještě řínkote na vlaki máme pomalé vlaki,

mělo by se s tím něco dělat.

Rozumíte, to znamená, že my všichni, a teď budu kritické i k nám novinářům,

bychom měli být mnohem pracovitejší, mnohem zdělanější,

a mnohem výjíc bychom měli mít pokoru sami před sebou,

protože každý v této zemi by měl přidát, aby tato zem na tom byla líb.

A máte posledět, že bychom mi každý jeden přidal je tak,

že by bylo víc vlaku a víc vlákařů a víc.

Učitě, samozřejmě.

Protože víte co?

I já jako novinář se vyčítám, psal jsem dostatečně o tom problému,

dostatečně jsme se ptali těch politiků.

Já vám jenom řeknu.

To jsou ty politické cikly, politiky se to vždycky slibují,

pak je tu nečas, pak je tu zásach na vládě, pak je tu babiš,

pak je tu migracé, pak je tu válka, pak je tu kovej.

To takhle to de dál?

Jasně, ale dostávám se k tomu,

že my se musíme ptat i novináři,

jestli jsme dost udělali proto,

že jsme ty politiky o travovali,

aby chom se k něčemu dostali, protože

a teď vám možná trochu nahrají,

protože novináři se často staví do různých,

jako fanouškovských manča v tujo.

Takže my budeme fani téhle vládě,

my budeme fani téhle vládě,

my máme rádi tohoto politika

a potom nejsou dostatečně přísní.

Jdou se děje, máte pocit?

Určitě se to děje.

Další věc, která se děje,

vám řeknu, teď se připravují na rozhovor

s Panem Havlíčkem,

který budu dělat dneska,

dneska zase ráno jsem stál

a já cítím, jak málo jsem na ten rozhovor připravený.

Rozumíte?

Protože já si ho poslechnu v nějakém rozhovoru

a to je typu, tak Panem Havlíčku,

co říkáte tomu hle, a on jde, jde

a co říkáte tomu hle, on jde, jde

ale ten novinář není vůbec připravený.

To se měl působit můj rozhovor.

Jo, já se ho půstím.

Ale my se mě rozumíte co tím,

jakou se říjí.

My bysme i potřevali mnohem víc času

a bychom se na té věci, na rozhovody,

na různé problémy připraveny,

ale my prostě na to nemáme čás,

že novinářu je čindál méně,

nemáme žádné tými.

A máme pocec, že ten rozhovor, který jste viděl,

který byl, kdo vík, kde,

kde možná ten člověk přicházal do toho rozhovoru

s tím letím přístupem,

že by byly lepší, kdyby nejde ten člověk,

co to vedl, měl o den víc.

Nebylo by to stejné, akorát,

s další přípravou.

Pokud by se připravoval, tak jo, víte co,

já tím chci říct z jedinou věc,

mě bychom měli být připravený, když on řekne.

Já si myslím,

že moment, že

není třeba tolik šetřid,

je možné to ten po toho šetření

udělat pomaly, než dělá táhle vláda.

Tak novinář by měl být připravený,

ale ekonomové tihle a tihli pane Havlíčku

upozornují, že tohle z pomalení,

které vy navrhujete, není dostatečné.

Rozumíte, nebo něco jiného.

Vyříkáte o migraci tohle a tohle.

Ale prosím, podle rozhodnutí,

že to mám Evropského parlamentu

nebo Evropské komise, znamená

ta otázka kole migraci, toto a toto

říká něco jiného, než vy, ale takhle

my nejsme novináři často připravení.

Ale vždyť věvíte, že pan Havlíček je připraven vám říct

skoro cokoliv, že on je

skopenvě argumentovat cokoliv.

Jasně, ale to je ho právo.

To se rozumíme.

On je hráč, on je hráč.

Na to můžu být, ano.

Prhesně tak, on je dobrý politi.

Nenudně v tom nejlepším slova smyslu

toho, toho slova.

Ale je prostě dobrý politik, a na něj

se připravit, je vění úplně jednoduché,

protože člověk musí být

připraven hlavně improvisovat.

Ale my jsme přece novináři a teď se dostáváme

k tomu prošbráním novináři, protože

lidi by si měli říct, že Franta,

Maruška a Peter, kteří mají

nějaký pořád na Facebooku,

kde prostě šíří nějaké

nesmyslí nebo sýzvou dokonce politiky,

kamarádi to často vidíte kornaté

scéně, jako by antisystémové,

že se musím smáda zároveň

plakat, že oni tam pozvou někogo

a vyskutečnosti můj jako nedají jedinou

otázku ani trochu na tělo.

Tak když někdo je novinář,

tak musí to z toho byt sítit,

že ten člověk je připravený,

že se ptá na tělo těch lidí

a že si ne nechá, cokoliv nabulíkovat.

A to opravdu

není jednoduché, aby člověk byl novinář

z velkým, no, když to řeknu,

když vám se.

Rozumíte mě o co měde.

Vy pořád bylo poznát,

že tohle je novinář,

ten je připravený, ten musí

být připravený náv, než

frantas facebooku, který si to pustí,

být ho poslouchá spoustulí díky

Bohužel.

Víte co?

Pro mě je

Kará Havlíček, možná,

není úplně dobrý případ, protože

třeba já s ním mám velmi konfantační

rozhovor, ale v pohodě.

A vím, že řada lidí s ním má

taky konfantační rozhovor.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

Učitě někde.

A tam je složité děláty konfrontatního sloveného a tam je možná důležitější dohlížet na to.

Ano, určitě, určitě.

Jo, já svama souhlasím a určitě je i obtížnější být jako v opozici panu Fialový nebo k dalším,

protože to schytáte jako by mnohem být, protože prostě jako by těch příznivců je jich, řekněme na těch sociálních sítích je více.

I když mám pocit, že ta situace se možná trochu mění, že když dneska vezmete celéto, to temné pozadí toho Facebooku,

kde jsou ty různé antisystemové, když to použiju pořady a všechno možné.

A i na sociálních sítích mám pocit, nevím, jestli jsou to realní lidé nebo nějaké trolevé.

Tak přibývá čindál víc, jako by těch lidí řekl, kte jsou v opozici v účitéto vládi.

Kromě samozřejmě těch, kteří určitě i příznivcí této vlády postupně někteří se mění v kritiky.

Kteří kritizují vládu a zároveň jsou schopní kritizovat to, že Ukraina se brání rusku.

Podivní lidé říkáte.

Přemýšlím nad níma podivní, ale podivní lidé, ale zároveň respektují to,

že každý člověk má právo říct svůj názor.

To se dostáváme k tomu.

Mluvím s těma takzvanýma vůvozovka.

Já jsem se k tomu chtěl dostat, spíš trošku jenak.

Vy tím vším to těžíš, do jisté míry žijete.

To je váž život.

Novinařina a mluvení sledmi.

Vy říkáte, člověk má být užitečný.

Vy asi chcete být užitečný, chcete mluvit sledmi.

Chcete tohle všechno dělat.

Víte co?

Svět kolem nás je nekonečně zajímavý.

Baví mě s kým, kolí si povídat.

Poslúchat ho, vidět jeho pohled na svět,

protože mě to obohatí.

A zároveň mám pocit, že to může obohatit jiné lidi.

Když je to člověk, který podporuje růzko,

což se úplně osipu, tak nezajímá.

Proto prkinka, kde se to v tom člověko vyvzalo,

že je schopný podporovat někoho tak jako totalně a morálního,

jako je Vladimir Putin, například.

A je tam někde nějaká linie,

ve které si řeknete, tohle je legitimizace názoru,

tohle je přesat ten argument, který často úzežíte.

Ano, ano, ano.

Vy šíříte de facto jejich názory

bez té dodatečné konfrontace,

protože ta konfrontace v těch videích někdy je,

někdy není, a zároveň hradat se s lidmi na demonstracích,

to je jako je složité,

že to neprisvěčíte je proč.

Ano.

Takhle určitě jsem to schytalo z pousty lidí,

i jsem stratil hodně lidí,

pak jako na sítích jsem viděl,

jak to ubývá a jak tam přibývají někteří lidi

z té druhé strany.

Ale jako ten důvod je ten,

že já prostě chci znát ten názor.

Ty vy jste první řeknu,

vy jste septal, kde je ta linie,

kde je ta hranice.

Podle mě je tam,

že když někdo propaguje prostě násili

nebo propaguje prostě hnutí,

které jsou to, tak tam si myslím,

že je někde, kde už se zastavím,

rozumíte a případně to nedám,

jako nepublikují ten názor.

Pokud už je to takhle jako by ostré.

A takové jste na točil a nepublikoval?

Jsne, když někdo bude prostě propagovat

násili nebo si bude myse,

že nejlepší je, já nevím.

Ano, pokud někdo propaguje násili,

já se prostě násili celkově

jako by děsím.

A vždy můj šef

vývali, říkával,

tedy je to nejvyšší šef,

radku jednou nás všechny pověsi

tady někde prostě na lampě,

tak on to říká vždy z úsměve,

ale říká to z té historické zkušenosti,

kdy ten lid povstál a na jednou byl schopný

užel lid, že je schopný

někdy šílených věcí.

Ale vracím se k tomu,

že tam je ta hranice, ale zároveň

prosím, jenom chci vysvětlit,

že já když s těmi lidmi mluvím,

tak já na nějakoby neútočím,

nebo nesnažím se ukázat svojí převahu

záměrně, protože já potřebují,

aby oni se otevřeli.

Aby řekli, co si myslí, a když vy

za níma přídete, a oni netka cítí,

rozumíte, že vy je tlačíte

jako by někde do rohu,

když se vám otevřou.

Podobně, když přijdu na sout

a jsou tam prostě paní,

nedávno, když byl sout, tak tam bylo

několik paní takových starších,

tak ve chvíli oni byli jako útočné,

jako prosi vás, protože nás fotíte a všechno.

Ale když jsem si snímal začal povídat,

jo, nezlobte se, omlouvám se,

jo, já mělom zajímalo, jaké jste,

tak oni se vám rozpovídají, a vy na jednou

vidíte, slyšíte ty jejich příběhy,

rozumíte, proč nějaká paní

z horní dolní přijede do Prahy,

brzo ráno vstává

na nějaký sout

s někým, jo, třeba s panem Jaškem,

to byl ten, že ho, co měl Zetko

a Wagnerovu skupinu na sobě.

A pro mě to důležité,

rozumíte, jako novináře,

abych viděl ty názody

ten jejich svěc, čeho se skládá.

Rozumíte? A co vám tohle řeklo?

No, řeklo mě toto,

že často jsou to třeba lidí,

kteří žijí někde na vesnici,

kterým způsobem izolovaní.

Oni jsou jako by o samocení,

ona je to třeba v dová

a ona na jednou jde do té Prahy na ten soud

a češí se, že se podkáz těma kamarádkama.

A ješ časná, že si potom zajdou na kavčo.

A do toho samozřejmě

ona přebírá jako by těich

názory nekriticky

a zbožňuje toho pana Jaška,

nebo zbožňuje tyto lidi z téhle sceny

a potom je schopná jim vlastně cokoli poslat

i peníze, rozumíte?

Takže pokud vidíte to takhle,

jak si to líbdovedete představit?

Jak je to možné,

že tolik lidí v této zemi

věří třeba naprostým nesmyslům?

Mně vlastně zajímá.

Když vám někdo napíše

a napíšel vám to tam po každé už lidé

vlastně.

A jsou to pořád ve směst podobní lidé

ale zároveň dáte video,

s demonstrace dáte video, ze soudu

a tak dále radku.

Pod jedním vaším příspěvkem nedavno

co viděláte,

že to je možná naivní.

Jak si díláte na argumentu naivitou?

Tím, že vlastně byste někdo,

kdo...

Nemyslím si.

Učitě si nemyslím, že jsem naivní

protože nad vším, jako co dělám,

tak samozřejmě přemýšlím,

ale vždycky jenom řeknu,

vždycky když někdo kritizuje,

tak přemýšlím i nad toho samozřejmě kritikou.

Já jsem můžu pod dojmem

samozřejmě některých názorů

vstoupit víc, třeba.

Ze začátku, když jsem ty lidi nahrával,

tak ty názory byly do určité míry

jakoby nové, nebo bylo to takové

do určité míry originální.

Potom samozřejmě,

tak teď už by nás nepřekvapilo,

už teď ta scéná je docela dobré zmapovaná,

teď výšla celá ředa

zajímavých materiálů, která ukazuje,

co jsou ty lidi. To znamená,

že vám řeknu, že teď už necítím

takovou motivaci za těma lidma chodit,

protože už mám pocit, že je to objeveno

a teďka mě už mnohem víc zajímá to tématoho,

jestli ta hle země se bude modernizovat

nebo jestli její čeká úpadek.

Tohle mě tedy přijde mnohem podstatnější,

než jako by ta hle scéná.

Byť sleduju to, jestli výdou lidé

do ulic a kolik těch lidí jako výdou

ulic. To považu za důležité.

Jaká je ta atmosféra v té společnosti?

To sám nevím, rozumíte.

Jaká naštvanost je v této společnosti?

A kdyby měli lidi do ulic,

kdyby je někdo svolál,

tak jako tím hrozí, že o třeba odbory

nebo někdo jiný,

tak kolik by vlastně těch lidí bylo naštvaných,

protože jiní mě řeknou,

tady je spoustu lidí spokojených,

teďka hrozně mozlidí se chystá,

na dovolené, dovolené,

jsou vypradné, vypododané,

rekráční, středí zka jsou vypradane.

Teďka všechny ty fára,

co jsou před těma barákama,

se nastartují a vyjedou a lidí budou

šťastní, že mají ty spalovací motory

a budou se děsit toho jako

nevezme, nevěrte tomu,

kdyby to říkali politici.

Tak to jsem ano odbočil, ale ta najívita

ne myslím si, že jsem fakt jako najivní,

myslím si, že neustále se snažím

jako přemýšlet nad svou prací.

Hrozně moc.

Takže říkáte,

že se možná přiorientujete

s těch demonstrací,

protože já jsem zvyklí,

že pokud někde se něco takového děje,

vlastně cokoliv konfliktního venku,

tak vy tam budete.

Máli jsme si o tom,

že dneska jste chtělec na bozítra,

doberná na demonstrací

oklouté smrti

z strany Ukraїnce

tam jste chtělec,

to by bylo nepochybně konfrontační,

nepochybně by tam lidi na sebe pokřikovali,

vy byste to tam točil, dával byste jim zase hlas,

nepochybně by vás zajímalo,

co si myslí, Romové,

co si myslí Ukraїnci,

co si myslí všichni, kdo by tam byli.

Takže to je vlastně to samé jiný mi prostřed.

Ano, ano, ano, ale víte co,

je přece důležité vědět,

co si ty lidé myslí.

Věrte tomu, že i když jsem začal s těma

demonstracemi, tak jsem byl fakt

absolutně zaskočený, jak strašně moc lidí.

To sledovalo, jo?

A i politici,

někteří mě říkalí.

Moc děkuji, že jste doposlouchali,

až jsem zbytek rozhovoru, nejdete na

hero-hero.co.lomenu Čestmin

Už sližíte v něm třeba tohle.

To mu věříte? No jasně.

Ale kdybych mohl, udělal bych s ním rozhovor

a zajímalo by mě to, jo?

Jaký, ne? Čemu vlastně se věduje, jo?

Co vás motivuje k tomu takhle dupat mi nad hlavou?

Sám sobě jsem největším kritikem

si myslím a mám manželku,

která je určitě druhá největší kritik

po mě, jo, ke mě.

Ale vy stelhali tehdy, a vy nám řete dnes

nova, a budete nám hát vždycky,

protože jste novinářa, jste zlý.

V naší společnosti chybí jedna

šíleně důležitá vlastnost

a to je tolerance

kodlíšním názorům.

Tohle je neštěstí.

Ale to je zastupitelská demokracia.

Jo, jo, jo, já to mu rozumím, já říkám,

když jim to tady dělal.

Ano, říkám, že to tak je, nebo on se běhne dolů

a on té televizi odpovídá jenom na to,

co bylo do předů domluveno.

www.mooji.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.