Vinohradská 12: Apokalypsa v Maroku

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Maroko se vzpamatovává ze silného zemětřesení.

Vrdvěch je zatím přes 2000 čisto, ale nejspíš po roste.

Zraněných jsou nejmeně 2400 dalších.

Nejvíce se žená je centrální část Maroka v okolí Marakéše.

Mnohe vesnice v horách výzko epicentráji jsou usrovnané se zemí.

Armádě se podařilo sprujeznit jednu z klíčových silnic k postiženým oblastem.

V zeme byl byhl hlášen 3-dení státní smutek.

Nejsilnějších za 100 let tragické zemětřesení v Maroku.

Tisíce mrtvých, tisíce zraněných.

Vesničky v horách jsou často srovnané se zemí a úplně odříznuté o cvěta.

Mluvit o tom budu seštěpáne macháčkem naším zvláštním spravodajem přímo v Maroku.

Dnes je úterý 12. září.

Dobrý den štěpáne, zdravím vás z Věnohradské 12. do Maroka.

Vy jste vyrazil dohor nad Marakéš, tak kde přesně jste?

Hezký den, já jsem na úpatí pohoří vysoký Atlas.

Je to zruba 60 km jížně od Marákéše.

Vesnička, ve které teď natáčím, se jí jmenuje Seedy Hosein.

Je to o par stovek lidí.

A když to vidím, můžu vám to popřetet totální apokalipsu,

v tom smyslu, že naprostá většina domů je tady,

nebo zbyla z nich jenom hromada z suti kamenů,

nepalených cihel, takové tehliny z nepalených cihel trámů

a zařízení bytů, takže na těch hromadách,

nebo v těch hromadách jsou vidět ledničky, televizory.

Já jsou na nich také občas lidé, kteří přišli hledat iště věci,

které se dají zachránit.

Každopádně mluvil jsem s místními a říkali,

že měli štěstí v tom smyslu,

že v této vesnici zemřelou pouze 6 lidí.

Ty se podařilo tedy už vyprostit z těch suti na pohřbít,

takže relativně malý počet umrtí.

V tomhle kousek od kilometr asi o něco víš,

leží další vesnici, ta farhit,

a tam zemřela polovina obyvatel,

asi 100 vkaz, 200 obyvatel té vesnici.

Ta je také totálně zničená a tam,

který ten počet obětí byl výrazně vyšší.

Každopádně tady v té vesnici,

já jsem se sem dostal outem,

ale bylo vidět po cestě,

že ta cesta byla také kráce po zemětřisení,

zatrasená, protože při zemětřisení nepadají jen domy,

ale také skály,

a v těch horách jsou cesty vytesané právě do ubočí,

těch hor a na mnoha místech právě skála zasypala cesty,

ale spodně podle aktuálních informací

jsou malé vesničky v těch horách,

kam se právě z toho důvodu nedá dostat.

To zemětřesení, které postihl Maroko,

mělo sílu 6,8-10 stupně,

bylo nejsilnější za 100 let.

Mělo ohni sko 18 km v hloupce pod zemi,

v pohoří velký atlas 70 km

se v rozápadně od Marakéše.

Já využuju toho, že jste přímo v relativně odlehlých

horách, nesnadno dostupných,

kde to zemětřesení napáhalo spoustu škody

na vachrlatých hliněných domcích.

A zkusíme teď takový podkástový experiment,

živou reportáž.

Zkuste se prosím projít kolem a popsat mi,

že většině ty domky dopadli tak špatně.

Je to tak. Jedním z důvodů bylo to,

že ohni sko zemětřesení bylo skutečně

v téhle oblasti mezi těmi vesnicemi, nikolik v Marakéši,

který mnoho lidí zná, a který dopadli ještě relativně dobře.

Ale druhým důvodem je to, přesně o čem matějí mluvíte,

to znamená, že ty horské vesnice jsou velice odlehlé,

velice tradiční a velká část těch domů

je postavená své pomocí pochopitelně

kterých materiálů, jak už jsem řekl, jsou to ve Přovice,

čili nepálené cihly, je to kamení hrubě,

otesané nebo spíšne otesané, všechno je to postepované hlínou.

A když se dívám tady po vesnici, tak zůstalo

stát tady několik budov v jedna z nich je mešita,

pak tady kousek přede mnou je budova školy,

což je taková malinká betonová budova,

ale je viděle, že byla vybudovaná vládov, čili podle nějakého projektu.

No a je tu i několik domů, které stále stojí,

jsou postavené stvárnic, všechno ostatní se

pro měnílo právě v hromady sutin, hlíny a cihl a kamenů,

takže i na to mi vidět, že ten rozdíl

v té stavbě, nebo v těch stavbách, co vydrží,

tak je obrovský a že ty vesnici, které byly tradičně postavené,

tak dopadli nejhůř a také tam bylo nejvíce obětí.

Platí to přesně i tady o vesnici CD Hosein.

Tisíce mrtvých, tisíce zraněných, to je výsledek toho,

když se sprudka zachvěje země, ve velkých městech

nemocnice vyzvali, aby lidé přišli darovat krev,

aby nebyl nedostatek, historické centrum,

marakéše, zapsané na seznamu dědictví unesko,

je poničené, to jsou jenom takové krátké

aktuality ze země třesením poničeného maroka.

Jak je to ale se záhraními pracemi, přímo v horách,

ve kterých vy jste kam není vůbec snadné

se dostat za normálních okolností na tož po země třesiní.

Záhrané práce třeba konkrétně v téhle vesnici CD Hosein

neprobíhali nějak organizovaně.

Co mi říkali zdejší lidé, tak v postatě

všichné záhrané práce si provedy samy,

to znamená vlastními rukami, sešli se chlapy,

odházovali to kamení a sutiny v míste,

kde věděli, že může někdo být

a nebo, že jsou tom právě tady mrtvý lidé.

Tady žádní záhranáři nebyli.

Otázka, jestli by tady se tím víc pomohli,

protože jednak je to malá vesnice,

takže je poměrně rychle si lidé pomohli samy

a jednak možná právě charakter těch,

kterosek i vyločuje nějakou větší mechanizace

nebo použití nějaké větší mechanizace.

Čili třímo záhrané tými jsem tu nepotkal,

ty pracují v jiných oblastech,

třeba i ve větších místech,

které byly postižené země tři seními.

Pokud je o nějakou pomost, tak spíše.

Tady v vesnice je to možná trošku slyšet.

Jsou jednou pomoc humanitárního charakteru,

lidé přišli o strechy nad havou,

ale většina z nich, třetěvá většina z nich,

z nich přežila.

A kde se skromažují právě tady

u té budovy školi, o které se mluvil,

dokonce před asi dvěma hodinami

přijel lékařský tým

provest tady nějaký

většiní, které to potřebují,

protože ve vesnici cížilo i dost staví chvídí.

A tady před srouškou teď sedí

ženy a děti a čekají,

až se budou moci nastěhovat

do nově postavených stanů.

Teď tady procházíme právě

takou obrovskou broským sezením.

Je to ve stínu několika stromů,

takže proto jsou tady lidé soustředění.

A tady kousek dál už

nad bývalem

nádvoří a nebo zahradě školy

tak stojí asi dvacítka stanů.

Čili to bude pro výzorní

bydlení pro bivatele vesnice.

Říkali mi, že by potřebovali

ještě asi deset stanů a že tím pádem

budou ty vidlící potřeby

lidí uspokojené, že stanů bude dost.

Je vidit, ale že tuhle pomoc

tady v postatě organizují

budět jednotlivci a to zase je pomoc

v tom smistu, že občas přijede

auto dole z města a otevře se kufrov

a autě jsou potraviny voda

a podobně a že lidé

z vlastní iniciativy přivážují

větěchto vesnic.

A potom to jsou devládní organizace,

které se starají právě, třeba u Pistany

říkali myslí, že

pokud něco potřebují, tak v tyto chvíli

jsou to koně potravin, pití

a léku, také třeba deky

a oblečení, protože to jsou

ty základní věci, které zůstali

všem pod vprostkami.

Nekomplikuje zahrané práce

a odklízení sutín to velmi teplé

letní, seberoafrické počasí.

V Marakéši je dívám se

internet přes 30°C.

Počasí je relativně teplé

stále, ale už to není

nesnesitelné, není to nic na coby

místí nebyli zvyklí, když to vjádřím

ve stupních, tak tady v té vesnici

je přes den asi 30°C,

čili v tom se dá celkem pracovat a

jak jsem viděl právě místní

lidí, že si hledají věci

v trozkách, tak to hledají za plného stunci

mají klubouky nad hlavou a

lahev s vodou a v těchto podmínkách pracují.

Žeby

přímo počasí komplikovalo

záchané práce, třeba i v tom větším

řídku, jak jsem mluvil o záchanáří,

že přeci jen někde pracují, tak

o tom jsem neslyšel, myslím si, že to

není faktor, který by záchané práce nějak

przdíl. Faktorem je spíše to,

že skutečně mnohé cesty

jsou stále ještě nesýzdné, nekrujezdné

cesty do těch úplně nejodleglejších,

horských vesnic a že se těmi cestami

záchanáři skutečně nedostanou.

Dosdobře to může být i faktor

do toho, že barudská vláda váhá

v pozvání mnoho

mezi národních

záchanářských týmů, protože se obává,

že právě tě do záchanáří se

vlastě ani nemůžou dostat na místo učení.

K té pomoci dlouho se zvažovalo,

že českop vyšle.

Speciální hasičský útvar usár,

který je cvičený pro záchranu

a vyhledávaní lidí zavalených

sutinami, hasiči čekal jen do

pondilních čtyř hodin odpoledne

na oficiální notu od Maroka

českému státu, ale nepríšla.

To znamená, že v pondilí hasiči

neodletěli. I tak ministerstvo

zahraničí české

vyčlení 10 milionů korun na humanitární

nebo jakoukoliv jinou pomoc.

Chtěl jsem se ještě páne zeptat

na porovnání

se zemětřesením, které postihlo

oblast, kde naopak čeští hasiči

zasahovali. Totiž mluvím

samozřejmě o té katastrofie

ješ postihla turecko a sýry

letos v únoru.

Jsou si ta zemětřesení

něčím podobná?

Já si myslím, že ten rozsah je na té

lejka rozdílný, že strovnání

může být, ale spíš jenom

v těch způsobech pomoci a způsobech

třeba právě záhraných prací,

ale ne v tom rozsahu.

Tady Maroku, to zemětřesení

má sece přes 2000 obětí

je to, byl hlavně vysoké čísto

na doustranu.

Ty obětí jsou rozesety

po desítkách, stovkách

horských vesníček, malých sidel.

Vlastně i v tom je rozdíl

asi o protikomu turecku, kde

zemětřesení postihlo veliká města.

Čiže ta pomoc má

úplně jiný charakter v tomhle smyslu.

Možná i v smyslu do sažitelnosti

těch míst, kde jí potřeba.

A řekl bych, že

to Marokské zemětřesení nakonec

asi vláda svými prostředky

je schopná zládnout sama

nebo jeho následky. Respektive

Marokská vláda Marokský Čeroný

měsíc nevládní organizace

a Marokšané sami.

Sice Marokšané

požádali o měkolik

expertních týmů sepsi

jsou tedy špadilé například,

níží jsem katařané, ale zřejmě

právě z těch důvodů, který jsem mluvil,

není tu potřeba tak masivního

násazení těch záhranářů

a spíše, asi Marokšané

hdají cesty, jak se vůbec do těch míst dostat

a mají asi své vlastní lidi, kteří potom

tam můžou tu pomoc doručit a

tu pomoc realizovat.

V tom je asi zásadní rozdíl mezi Marokšané

a turecké, nebo respektive oběma

katastrofami, že zatím co turecko

skutečně mohlo využít

a mohlo vstřebat tu obrovskou

miznárodní pomoc, tak v případě Marokšané

ní třeba není tolik potřeba

a vláda má své vlastní prostředky

spíše si tedy vybírá

tak, aby tu pomoc případnou

využila a nevozela jsem zase

další pomoc bytešně.

My už jsme tu mluvili o tom, že

vlastní prostředky jsou velmi nedostupné

četel jsem, že na těch cestíčkách,

které k ním vedou

mají být povalené balvany, se sutá

půda a byste i změňoval,

pokud se nepletu, že jsou

místa, která jsou stále

absolutně nedostupná, znamená to tedy,

že ta místa, ke kterým

tyhle cesty vedou, jsou ve finále

teď úplně odříznuté

od okolního světa.

Je to tak, ještě učitě

zustávají některé úplně odříznuté, i když

je samozřejmě spřístupnit

násazená je tady Armada, a ženisté

aby ty silníce, které

někdy jsou asfaltové, ale

někdy také jsou pouze prašné cesty

tak aby ty silníce spřístupnili

a viděl jsem, teď jsem jel

tady kousek nahoru ještě nad tuhle

vesnici CD, Hossain, a tam

jsem viděl, že evidentně ještě

včera byla ta silníce zasipaná

obrovskými balvany, které se zřítili, zeskáli

teď už byly

ale spoň tedy odklizené, tak aby

projel jedno auto, ale úplně si dokážu

přestavit, že tahle situace byla

na spouště místa, do dneška

zřejmě na spouště místy ještě stále je

Před pár minutami jste byl

už koli, kde se

zchromažduje humanitární pomoc

Kde jste teď? Kam až jste došel

co je teď kolem vás? Tak teď kodu

na začádek vesnicé, kde jsem

slatěji zaparkoval a kde je

obrovská hromada sutín

a asi

šesti domů tam zbyli

dva, které sice stojí

ale jejich majitele měch nebydlí, protože

je to nebezpečné

a jeden starší pán

si postavil přímo

přesredníci před tím svým sice

ještě stále stojícím domem, ale právě

protože nevěří tomu, že

se v nim bude cíti bezpečně, tak si před jím

postavil malý stan

před chvíli ještě kolíky

a měm teď bude bydlet sám neví

vůbec jak dlouho

a kdy

vůbec nějaké bydlení se žené, protože

pochopitelně tyhle domy

proti to vesnicé, to bylo postatě životní dílo

a pokud nebude nějaká

vásivní pomoc materiální, tak

oni si s tím těžko budou musí poradit

aby si znovu postavili ty domy

Vy jste na začátku mluvil

o absolutní apokalypse, když jste

změňoval pohled kolem

na následky zemětřesení

v Horachnat, Marakéšem

zahraniční novináři to podle agentury ČTK

která schrnula jejich svědectví

popsali jako výjevy

zkázy a zoufalství

mluvil jste taky o tom, že se

tu a tam dáte do řeči s nimi

tak berou to jako možnost

se někomu svěřit

s tím než čestím, co je postihlo

Já musím říct, že lidé

tady v té vesnici jsou

vstrícní, když jsem přijel já

vlastně tady jediný cizí element

tak se se mnou

rádi podilili o své

nedobné zážitky, ale

je o to, co se tady tady ve vesnici děje

jakou pomoc dostávají

co budou dělat a podobně

takže v postatě téměř s každým

je možné se dát do řeči

nejsou lidé nějak zapřkří

nebo nejsou nevraživí

novinářům a vůči lidem

kteří teď prostě příždějí

třeba si jen prohlídnout

často to jsou maročané

kteří bydlí po měste kousek dál

objíží tady auty a dívají se

na důsledky té apokalipsy

a tady jsem právě

u trosek několika

domů a vidím tady

velkou lidnici, která z nich čouhá

tám lesu kaválce

a je tu i několik

dveří a několik lidí

kteří ty trošky odklízejí

a hledají mi ty svoje

věci, které by ještě potřebovali

jako jsou právě osobní doklady

což já si největší průžvých

po rozpoustu lidí, pokud je

stratí a pokud se k tím už teď dostanou

Salaam, ale

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Jsou sávci?

Ještě

ale jsou to skutečně jenom hromady, různých kousků, kamene, trošku betonu, hrákos, tady vidím, to jsou trámy, dřevěné, neopracované, takže přesně, jak jsme o tom mluvili, jsou to stavby uděláné své pomoci, stavby hodit radiční, tady je skřípnutý gauč, tamhle z toho kouká se dasí souprava, a jak mi říkal Mohamat, tak naštěstí, zrovna v tomhle do mě, tohle jsou stavby hrákos,

nikogo nepohřbili, ale všechny věci, které jsou pod těmi sutílemi tak už odebsali, a teď tady hledají se svým kamarádem, jenom nějaké třeba oblečení, taky a podobně, které si dají vytáhnout více méně z povrchu, a které můžou využít lidé, kteří jsou tu v té vesnici a přišli o všechno a o střechu nad hlavou.

Mohamat tam žije sám v tom domě?

Počitě ne, Mohamat tady žil se svoj rodinou, stejně jako jeho sousedé, teď jak říká, tak část rodiny zůstala tady a bude ubytovadná v tom stanu, a část rodiny, a to je případ možná poloviny obyvatelé vesnice, tak mají své příbuzné známe, ale hlavně příbuzné jinde po Maroku, ve mě z teh dole pod hodami, takže se ubytovali pro zatím tam.

Maročanům, kteří přišli o střechu nad hlavou krom příbuzných, kteří je mohou ubytovat u sebe zbývají stany, o tom jsme samozřejmě mluvili, na jak dlouhou dobu můžou být právě stany pro vyzorním útočíštěm.

Je to hláska, jak dlouho tahle situace bude trvat, teď je samozřejmě ještě počasí příhodné k tomu, aby se spalo ve stanech nebo dokonce na ulicích, jak množí lidé, třeba v Marákeši nebo dokonce v Rabatu, v Kaseblance,

po těch prvních otřesech to udělali, že první noc nebo dvě se báli, samozřejmě dalších otřesů, báli se toho, že by poškozené domy mohli spadnout, takže urmáně spali v dekách na ulicích.

Čili počasí tomu zatím přeje, ale tady v hrách vysokého atlasu je v zimě také pořádná zima, takže tam už by to bylo mnohem složitější a obtížnější.

A samozřejmě v tuhle chvíli pár dnů po zemí třesení o tom lidé ještě takhle neprimýšlí a jsou rádi, že najdou nějaké, ale spojď, dočasné řišení.

Ty myšlenky potom se budou kupit na to, co bude dál, jestli vláda postaví třeba nějaké bunky, nějaká provizorní obidlí, protože jasné, že do zimi se nemůže stihnout vystavit ty vesince znovu a vystavit tím lidem nějaké stále obidlí.

Štěpánem moc díky za tuhle podkáztobou reportáž.

Já děkuju, moc rádo se stalo a zatím naslišenout.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12, z pravodajského podkáztu Českého rozhlasu.

Dnes se štěpánem macháčkem naším zvláštním z pravodajem v Maroku.

Štěpana jsem se ptal na to, jaká je na místě situace po tragickém zemětřesení.

Pokud byste chtěli lidem zasaženým zemětřesením v Maroku pomoc, to můžete přes veřejné zbírky, vychlásila ji například Charita České republiky.

Další informace o odklízení sutin a pátrání popřeživších se pak dozvíte na našem z pravodajském webu i rozhlas cz a taky ve vysílání staníc radiožurnál a plus.

Nastěšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.