Vinohradská 12: Anatomie českého filmu

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradzká 12.

Připomínáme si letos o 125. výročí vzniku české kinematografie.

Je třeba jedním z nejvíce obsazovaných párů ve 30. letech byli Hugo Hás a Adina Mandlova.

Jo, kamžitě zaměstná, musím se počít.

A já nemůžu překat, pro výroče.

Ktož souboží bojovníci se objevel ve filmu při nejmenším 19 krát stejně.

Její část Jozefov nejoblíbenější městečko českých filmařů.

Marečku podejte mi pero pelíšky obecná škola, spalovač mrtvo na samotě Ulesa,

ale i jiné mlačší, starší, delší, kračší české filmy, jaký je váš nejoblíbenější a jaký je ten nejtypičtější český.

Velká analíza filmových dat a Michálka Špárek datový novinář českého rozlasu.

Dnes je po dělí 17. července.

Ahoj Michle, zdravíme tě do Brna.

Dobrý den všem, kteří posluchají i to by ma tě.

Takhle je to to je taková dobrá příležitost se na chvíli zastavit a říct si na co se podívám doma večer v televizi

nebo třeba na nějaké streamovací platformě a když by to měl být český film,

tak dá se, protože ty se na to teďka podíval, ty se si věnoval těm datům a statistikám,

říct jaký nejpravděpodobně to film asi bude respektive, co se v něm bude odehrávat.

Jo, tak kdybychom zapnuli náhodně nějaký český film, tak srác velkou pravděpodobnosti říct, že bude mít 90 minut.

Pokud se bavíme o celovečerní hraných filmech, bude měm kolem 30 postáv,

pracovalo na měm kolem 75 lidí, organizací a případně i zvířat typicky psů

a z největší pravděpodobnosti to bude komedie.

Pokud na komedie, tak to bude drama psychologický film a nebo film dětský.

Jo, takže to je takový typický český film a jak to víš?

Vím to, protože jsem strávil několik týdnů v datech filmového přehledu,

což je databáze udržovaná národním filmovým archívem.

Ta databáze mimořádně pečlivě připravená a podrobná, vysí normálně na internetu,

každý může navštívit filmový přehled CZ.

A obsahuje jednak takové ty klasické věci z titulku z distribučních materiálů,

jako režie, scé, náš kamera, produkce, hrají a tak dál.

Zároveň, ale má několik pracných složek navíc, například lidé

z národního filmového archivu.

Ty filmy nakoukali a popsali docela podrobně ději.

Sou tam informace o použité hudbě ojdnatlivých písničkách, kdo jim napsal tekst.

Skrátka rados, něčím takovým pracovat jako datař.

Pojďme se zastavit u několika těch faktorů,

který mi ty si popsal ten typický český film.

Těch 90 minut. Já si vzpomínám, že není to tak dlouho,

co kolegině s kulturní redakce Bětká Havlová natáčila

s filmovým historikem z Brněnském a Sarekový univerzity Radomírem Kokešem

o prodlužující se stopáži halyvůckých filmů.

Nejenom halyvůckých, ale sejme na halyvůckých filmů.

Připomínala tam třeba takové ty filmy,

jako že to začalo Titanicem, Pánem Prstenu a že se dělali pauzi v kinech

a teď já si vybavím půjde do Kine Openheimer,

že už to není těch klasických 90,

ale už tu máme ty filmy, které mívají přes dvě hodiny,

lec kdy přes tři hodiny.

Tak Češi, ty si drží stále tu svojí hodinku a půl?

Je to tak, já jsem tím sam byl překvapený,

ale když jsem se díval na rozložení té delky po letech,

nebo na průměrnou delku po letech,

tak jsme pořád na nějakých 90 minutách, možná lehce přes.

A on ten ledujem asi není zároveň úplně nepochopitelný,

že se filmy prodlužují, protože se průběžně navišuje

ten rekord toho nejdelšího filmu.

Ono to vždycky nějak zustane v paměti.

U nás to dlouhu byla Marketa Lazarova z 60. let.

Ale nedopustě, aby tvůj služemník Mikuláš zřešil smetelně

a rozpovědět se na mou ceru Marketu.

Já oztřiej mězlého.

A před čtyřmi lety trhlo na barvené ptáče,

které teď se koukám dopoznáme, k mělo 170 minut,

to znamená skoro 3 hodiny.

A teď k tomu žánru, ty si říkal komedie,

nebo že by to bylo psychologické drama,

a nějaké postavy k tomu PS,

strantěch postav, tak dá se vřít,

jako co je taková typická česká postava,

za to je výčepný, nebo nějaký švejk vesnický.

Švejk se jako postava objevuje tuším

a titelovým zlavy v 3 případech, kdybyl filmovaný.

Na tom mě mimochodem přišlo zajímavé,

že se tam do velké míry opakovalo obsazení

a v těch jednotlivých svilmovaných švejcích,

v pátky k těm častějším postavám,

ono to najíjde, protože

ty data filmového přehledu mají krásně zpárované,

jaké jsou v těch filmích postavy, role,

a kdo je hraje, případně kdo je mluví.

Byla teda docela piplačka

z toho udělat nějaký reprezentativní žedříček,

protože když například vezmeme postavu policisty,

tak policista může v titulcích vystupovat

jako policista, komisař, vyšetřovatel,

poručík S&B, skrátka,

jsou tam desítky různých pojmenování

a těch postav jsou desítky tisíst,

takže to jsem se trošku zapotil.

Nicméně nějaký žedříček

z toho byle zle nejčastějších postav

a myslím, že by z něj měl hromnou radoz Trikmund Freud,

protože nahoře máminka,

po něj tatínek,

pak tam je policista,

hostinský lejkář, dívka,

řidič a farář.

Takže jsou to rodiné,

komedie a rodiná dramata,

který je slovy ty nejčastějších.

Když jsem se díval na ten žedříček

těch desetě nebudu 20 nejčastějších postav,

tak už jenom ten se znam,

působil jako typický český film,

který běží někde v odpoledné nádnižce

na dvojice člověkou se chytné

a děje se tam nějaké rodiné drama

a je to trošku dovesela.

A dá se říct, kdo je do těch roli

nejvíc obsazovaný, heréc, heréčka,

zdatu prostě i máme výméno,

lidí, kteří od roku dejme tomu

60, 70 hráli

v 60, 70 filmy.

Dá se to říct, dají se spárovat

jednotlivý, heréc a heréčky s těmi rolemi

a já jsem to dělal od roku 1930,

kde nastoupil

zvukový film a

trochu se proměnělo to obsazení.

Kdy jsem změnil, že nejčastější

byla matka, tak tu nejčastějí

nejvíc krát hrála Elanolová.

Kdybych ji měl

to sluhačům připomenout,

tak to byla kulíkova matka

v cestě do hlubění šturáku vyduše

a těch roli matek si zahrála

ještě 14, co se mi v datech podařilo

najít.

Tato, mě jaspoň ty rozzuma

udělí tomu joho hraní po muzikách

konec.

Nysméně, mezi těmi matkami

byl zrovná do celá těsní

sobou ovedení. O jednu roli

na druhém místě se umistěla

sliková

co kdybych tu zkoušku z anatomí

neudělal.

Úplně typická filmová mamenka

normalizačních filmů, například

Štěpanková matka v séry obásnicích.

Říkal mi pán doktor Vihr

jak mimo chodím se žlučníkem

že je dělal 7 krát.

A z herců.

Tam mi přišlo zajímavé,

že příšky policistů

a hostinských, jo a ještě řidičů

narozděl třeba o těch matek měli

to dominantního výtěze.

U policistů to byl Jaroslav Tomsa

který hral 19 krát.

Byl to Kaskader, člověk, který

byl typicky obsazován do roli

mužu z nějakých silových složek.

Řidiče Karla

bylo hradského si málo kdo

vybaví podle jména, ale je to

skrátka ten kníratý týpek, který

sedí za volantem nějaké tatrovky

nákladní osobní.

Myslím, že je ho nejznámnější roli,

ale byla role neřidiče.

Krabouch.

A jí se musíli být zrovna jeho skrát.

Byl to ten

souset, který

skládal uhlí v kulovem

blesku.

Pane Krabouch, ne našil byste

si pro mě večer čas?

Kolik hodin.

A ještě

v těch žibřičcích dominuje

roli hostinského nebo čišníka

a případněj opilce nabaru z denněk

skalický. A to pro mě byla

mimořádně zajímavá postava

české kinemotografie tím, že kdy

jsem hledal ilustrašní obrázky, tak jemu

téměř nikde není vidět do obliče.

Je to strašně

nenápadný hedec, velice nenápadných roli

7 a 20 krát, hrál hostinského

čišníka, barmana a tak dále.

Prakticky ve všech filmech

se jenom myhne někde vzadu

jak nesetáci s pivem, nebo

nějaký cocktail.

Zajímavá podstat nárole určitě.

Když si skládal ty žebríčky,

tysto skládal i tak, aby se se na to

mohl podívat genderově, tak umíme

obsazovat muže a ženy

ve filmech stejně.

Dalekané, ženy

dlouhrubé nedosahují ani

třetinového obsazení roli.

Ono se to trošku zlepšuje

v posledních 25 letech,

netuším na 630%

ženských rolíku

64, takže to něco zruba

dvětřetiny ku třetině.

Postupně se to zlepšuje, ale

pomalým tempem dopočítával

jsem, že kdybychom zali

posledních 5-20 let a těch 5-20 let

předtím a ten trend protáhli,

tak 50 na 50 budou muži a ženy

zastoupeně jako herci a hrečky

někdy kolem roku 2069,

takže za neceleho

půlstoletí.

Ještě trochu upřesně tu tvojí charakterizaci

typického českého filmu.

Se začátku tak dodám, že 90 minutová

patrně komedie

mužská.

Jo, dominovaly by ta mužské postavy.

Na druhou stranu hrečky jsou na tom

ještě pořád relativně dobře

oprotě například režisarkám,

které v posledních 5-20 letech

stojí jenom za 15%

celovečerných raných filmů

i to je na konec, ale zlepšení

proti těm dlůhodobím statistikám,

který je vždycký pod 10%.

Tam dochází takové smutné věci,

že ženské režiserky

mají v celku rovnoměrné zastoupení

u studenských filmů,

u toho, co dělají na škole,

ale jak měle se potom pustí do praxe,

tak se jim občas podaří uchytit

u dokumentu a u těch celovečerných

raných je to opravdu maličko.

Hele, a dá se říct,

jako jestli mám větší šanci

být obsazen do nějakého filmu,

pokud jsem tedy můž ažiju

v velkém městě, kde mám blíž

na casting, na konkurs nebo

je to úplně hloupá hypotéza.

Není to úplně hloupá hypotéza.

V datech filmového přehladu existuje

u mnoha tisíc lidí,

kteří se mutají kolem filmu, informace o tom,

kde se narodili,

ne o tom, kde žili, ale čistě o narození

potom u těch, co jsou po smrtě,

tak i o umrtí.

A ukazuje se tam, že dominují lidé,

kteří se narodili v praze,

u herců

i to mírně disproporošní,

ale silně disproporošní, to je například

opět u té režije.

A mě samotného překvapilo

jako typoval bych, že pomáha

bidlet v praze, protože

se skrátka točí tam, to je taky v těch datech

vidět, jsou tam zanesené filmovací

lokality, nějaké informace o atelierech

a tak. Decítky let se tu točilo na barandově,

jenom na barandově, ne, za komunizmu.

Ono se točilo i

vezlíně, ale tam to byl krátký film

a animovaný film skrátka, co bylo

také hrané, tak byla praha.

No, ale ono

nestačí v praze bidlet,

některým lidem stačí, ale

postatné tamto narození.

A kdy jsem se o tom bavil s lidmi

od filmu, ale i od divadla, tak

vysvětlovali, že ona tam nefunguje

nějaká tlačenka, jak bychom si možná mohli

představit, že by se lidi z Prahy držili navzájem.

Ale skrátka, když se narodíte

do rodiny, která se mutá

kolem filmu několiká tu generaci,

když vás dědeček vezme do

nějaké kulesárny

a babička je kostimérka,

tak si potom neostícháte přijít do těch

studií, nebo na nějaký konkurs

a řízt hele tak, co bych

neskusil štěstí, vidím, že to dé.

A samozřejmě, tyhle rodiny

je kvalité koncentráci toho promyslu

v Praze, žijí převážně v Praze.

Na druhou stranu jedna z respondentek

mě vysitila, že Brno zase takhle funguje,

co se týče divadla, a jak v rámci

Moravi, že jsem řekl, kdo se narodí

má mnohé mětší šanci prorazit

v národním v rodu tě, v něčem takovém,

než někdo, kdo zkrátka přišel na jamu

do spělosti.

Michale, co mi tak v tom typickém

českém filmu bude asi hrát

za hudbu?

Same klasiky, já jsem si věl,

že Bríček deseti nejčastějších

písní, tedy bych

jenom nás důraznil, že ta data

nejsou úplná,

přidávají se zrovná typisnišky

postupně, ale vypovídá to i

množnosti, myslím do celého

tomu, co za hudbu zní, na první

míst, no, typu.

Jo, správně.

Počkej, počkej, nech to.

To je skvělá muzika.

Co to je za muziku?

Ale, není to vítěství nějak

dominantní.

To je státní hymna ty vole.

Jo, vlastně, státní hymná rodič.

Já jenom, že jí nehráli tak dlouho

instrumentálně, tak jsem na ní zapoměl.

A kdy se na ten, že Bríček

koukám, tak na tom první místě je

u nás je poprave objevuje

v roce 1930, což je rok prvního

zvukového filmu. A to je pravě

poválce, to znamená o nějakých

15 let později do filmu přichází

druhá nejpopulárnější píseň

Škoda Lázky.

A tenho rozdíle docela malý, 25

krát hymna, 3 a 20 krát Škoda Lázky,

takže ono, kdyby se to rozpočítalo po letech,

tak je to opravdu plichta.

Na 3. místě

Zelení Hájové, potom už můj

milou dokustela vedou,

a pak je internácionála.

U té internácionály mě přišlo

zajímavé, že ona se na příklad

v 90. nultých letech tím, jak se točili

filmy obrácené do minulosti, jak se

vypořádávající s minulým režimem,

tak tehdy se ubyvoje častěji, než

třeba v letech 80., která byla taková

apolitická a filmy se

nějaké ideologické tematice

dost výhýbaly. Když tu máme takto

velký datový soupis,

statistiky, žebríčky a ty se

s tím vším prohrabal,

řekníme, kolik se tak jako

ročně natočí českých filmů?

Průměrně to vychází na nějakých

třeba 20 hraných celovečerných

filmů, ale průměry

v dysky taková šálivá

veličina, ono to výrazně kolí

sa pravní a

do Sevadní vrchol produkce přišel

těsně před druhů sitovou válkou.

V roce 1937 se vroblu 44

celovečerných hraných filmů,

potom přišlo do celá brutální

omezení, jednak s

nazistickou okupací a potom

po 45 po osvobuzení

zkrátka blíné starosti než točit

filmy, zrovna ten rok 45

přináší rekord

nyníššího poštu celovečerných

hraných filmů, tehdyšli do kýnenom

4. Cela 50, 60, 70.

letatopozvolná

roste až k nějakým

35 filmům za rok, a potom

násk přišla revoluce

a tady jsem v těch

datech byl překvapený tím, že

přišel hromí pokles produkce.

Nisméně on nastal ještě

před tu problematickou

privatizací velkých filmových

studií, na kterou se v tomhle kontextu

že hrá nejčastěj.

Už v roce 1990

nebo na přelomu let 1990 a 1991

ještě když existoval

Barandov tak byly

přeďat ty penězovody

do výroby

a výroba filmu úplně

poklesla na nějakých

osm ročně.

Tam ještě došlo k takovému zvláštnímu paradoxu

že sice státní film neměl peníze

ale zároveň pořád ještě platný banešu

v dekret někdy z roku 1945

zakazoval soukromou produkci

takže několik let český film

téměř neexistoval nebo natáčilo

se velice málo

a teprve někdy před 10 lety

na začátku desátých let

když vyhli přes 20 filmů ročně

pro zatímní vrchl po revolušní

přišel před covidem

v roce 2019 se vrobilo 38 filmů

no a ty filmy

tedy nejčastějí teď točí kdo

asi česká televize

třív to teda byla ta velká filmová studia

Barandov pak ty si říkal ten

zlín ale dnes nestoje

veřejnoprávný médium

česká televize se nějakým způsobem

podílí na necele polovině filmů

které jdou do kýn

na dalších které jsou čistě televizní

nisméně tyto filmy v datech

filmového přežledu nejsou pokryty

myslím si že ale nejvíce

do české filmové produkce

současné propisuje existence

státního fondu kinematografie

který nějakým způsobem

podporuje znik

více než 80% filmů

typicky přispívá

na výrobu financemy

ale taky pomáha

ty filmy propagovat a posílat na festivaly

a tak

a Dřív to skutečně byl Barandov

v během té státní kinematografie

mezi rokem 45 a 89 tam prostřídala

asi 3 velká studia

nebo státní instituce

které měli prakticky monopol

vždycky se jenom změnil název

v té instituce

my slavíme letos

125 let

v Českého filmu teby mochodem taky důvod

proč ty se na ty filmy

tak nějak do detailu podíval

je to přesně tak

19. červná

a bylo přesně 125 let

od promítání prvních filmů

které natočili čeští tvůrci

a promítali je Českému publiku

zřejmě to bylo první promítání

protože oni ty úplné počátky filmů

nejsou dokonale podchycené

v pramenech a je možné

že nějaký amateur někde si něco

natočil o pár týdnu nebo měsíců

dříve a na nějakém malém městě

to někomu promítal to už my se nikdy nerozvíme

a já ty tady trochu taky osvětlím

to když jsme se bavili na začátku o tom typickém

českém filmu tak

tyto víš nejenom zdat a statistik

ale taky protože jste nechali

umělou inteligenci takový jako typický

český film vytvořit

po těch 125 letech

je to tak

šel jsem na to tak, že jsem zal

ty postavio, kterých jsem mluvil to znamená

matka, policista a tak dál

a našel jsem si našeho nejplodnějšího

scenárystu, autorá námětu

když byl otáhovsmán

popisy, těch příběhu jeho filmu

jsem jeden po druhém nakrmil do velkého

jazykového modelu GPT

nejří jsem si nechál v nějakých

desetiborech popsať, jaký měl

rukopis, ten nástroj to tak hezky vyhmátl

že se zaměřuje na děti

na nějaké magické motivy, že to bývají

filmy zponaučením a takové jako

hezké milé

no a z toho co jsem o těch typických

českých filmech věděl jsem si pak nechal

vygenerovat nový

film, o kterém jsem předpokládal

že bude působit přes nějako

něco, čeho jsme všichni náhodou kuse

chytli někdy v televizie a no to tak bylo

dostal jsem veselohoru, která se

menuje Karolínka

a záhada

městečka a je to o nějaké dívce

která se vrací s maminkou na malo město

a objevuje tam

nějakou prastarou záhadu

a pomáhají v tom ostatní děti i do spělí

tenhle ten námě to je

ta otázka, které se chci dostat

a to typicky české

proměňuje se to

v historii nějakým způsobem

jako že

samozřejmě je to nějaký průměr

toho všeho, těch všich námětů

a scénářů to o čem se tady bavíme

jako o tom typicky českém filmu

ale jestli byla nějaká období kdy

jsme netočili jenom komedi

ale kdy jsme točili jenom smutné filmy

s těch dat

tohle všichni z toho sloupce

ve kterém jsou obsažené obsahy filmu

tak hodně vystupují

roky po unorovém převratu

z hruba 1948

až 1956

jedna vyskle rámně napadá

je, že takovou stálicí

obsahů českých filmů

jsou nějaké milostné zápletky

nějaké avantíry

nicméně tohle jediné období

ta bláda Clementa Gotwalda

respektive Stalinismus v Československu

výkonci bylenky úplně mirí

a místo toho se zkrátka buduje

sociálizmu zhodně se tam obivují

továrny náměty

ze zemědělství a tak dál

oj do oj do pobědá do ruky pásovej traktu

co pak to necejí tíš co to chce

no to je jiná mašina než 15

no to je jiná mašina než 15

nebychom potom šli

ještě dál tak například období

první republike se od všech ostatných

období liší tím, že

velice častým motivem filmů

různé námluvy, vdavky, zkrátka, ten oficiální rozměr lásky do potom povalce už někdy takového vrchulu nedosáhné.

Naopak, kdybychom se podívali na současné filmy, tak vidíme, že častějí nezdřív se objevuje,

že spolu lidé žijí jako partnery, nejako manželé častějí, než zřív, nebo vlastně úplně popravé v celé historie se objevují a postaví gejů a lezeb,

nebo se například ve filmech býzdy dalekáné ve všechny, ale společně občaskou římary Hovana.

Tak to samozřejmě odpojídá také tomu, jak se otevírá ta společnost.

Přesně tak, přesně tak.

A mění jedna věc mi zajímá, pokud polorovnáme 20.1.20 století a podíváme se na ten českých filmi

jako takový zbíráme asi méně ocenění ne v těch nejprestěžnějších.

Musím si teď někde schovat a nevím na jak dlou.

Ale to bude 20 let od poslední nominace. Myslím, to je úzké nominace do teho finálního výberu českého filmu

na oskara pro nejlepší zahraniční lomenocizojazyčný film.

Želary.

Na proti tomu, poláci měli za těch posledních 20 let už jim šest nominací a jednu sožku,

maďaři také, jednu sožku.

A u velkých festivalů to vlastně vypadá docela podobně to zrovnání, když se přidržíme nějakého toho menšího regionu

tady ve střední Evropě.

Ale oceněvaný to ne nutně musí znamenat ten nejoblíbenější.

No samozřejmě.

A to nejoblíbenější české je co? Co je ten nejoblíbenější český snímek

a začneš čím? Pelíšky, starci na chmelu nebo já nevím, 3 veterání.

To je zapěklitá otázka, protože data filmového přegledu neobsahují informace o tom,

jaká byla návštivnost v kinech, nebo kolik lidí se dívá na televizní reprýzy.

Nisméně přite analíze mě z těch tabulek často vyskakoval film Marečku podejte mi pero.

Je přítomen Hlyník? Hlyník se ostěvá do Humpolce.

Který jedná kod povídá tomu popisu typického českého filmu,

je to komedie, která má lehce přes 90 minut.

Já jsem si dovolil na ukázku ze své záhrátky pár švestiček.

Je si se nevrazíte.

A tak je například zajímavý tím, že je to taková velká křižovatka českého filmu.

I když už brzo bude 50 let starý, tak v něm hrají lidé,

kteří jsou dosud aktivní jako Jovaj Anžurová nebo Tatiana Medvecka.

Zároveň v něm ale taky hrají lidí, kteří už za první republiky učinkovali s úplně prvním českým filmovým hrcem.

Dostáváme do roku 1898 a tím hrcem byl Josep Šváb, malostranský.

A den například o Františká Ková říká toho profesora, co říká nepotěšil ste mě a ani já vás nepotěším.

Nebo o darují high school, která v tomto filmu hraje jednu hůjerovou starou příbuznou.

Takže ve chvíli, kdy těch, kteří posluchají chytnout tenhle film v televizi,

tak si ho můžou užít ty po té stránci, že jde o jeden z několika filmu,

které takhle překlenují celou tu 125 letou historii.

Takže nejoblíbenější a nejtypičtější.

Marečku, půjdejte, mimpér.

Nebojím se to tak říct.

No tak jo, tak já moc díky za tohle schrnutí a vhled do České kinematografie.

Já děkuju za pozvání, přijdu krásný den a z půstvů hezkých děváckých zážitku.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12, z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s Michalem Kašpárkem kolegou datovým novinářem Českého rozhlasu,

který spracoval velké množství dat o Českých filmech

a se psal z nich rozsáhlý seriál na web irozhlas.cz.

A teď pár zajímavostí představil i nám ve Vinohradské 12.

Další naše epizody najdete na webu, který už to zaznil a já ho řeknu rád znova www.irozhlas.cz

ale nejsme jen tam najdete nás i v aplikaci můj rozhlas

nebo v jakékoliv jiné podkástové aplikaci na slišenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.