Studio N: „Akt zvůle.“ Proč se vědci bouří proti své ministryni

Je čtvrtek 17. srpna, posloucháte studio N, tady je flip titlbach.

Dnes o tom, jak se vědci bouří proti ministrní langšádlové.

Více než tisíc lidí, především vědců a vědkejni nebo zástupců vysokých škol,

podepsalo petici proti návrhu ministřině pro vědu výskum a inovace heleny langšádlové.

Ta chce změnit způsob fungování výskumných ústavů, které mají být schopnýjší

reagovat na aktuální výskumné potřeby ministerstev.

Vědci se obávají, že ústavy přijdou o svou nezávislost a vadíjím,

že se debata onovele nevede veřejně. Co byš krti ve vědě přinesli?

A proč je důležité, aby vláda komunikovala transparentně?

O tom budou mluvit s redaktorem daníku N. Michalem Tomešem

s ekonomické redakce. Michale, vítej, ahoj.

Ahoj, je Filip.

Ministřině pro vědů výskum a inovace heleny langšádlová

se rozhodla, že je potřeba změnit ze zákon číslo 341

o veřimných výskumných institucích tozní.

Jsem on zřejmě velmi technicistně, ale cílem změny toho zákona

je upravit především fungování tzv. rezortních výskumáků.

To jsou výskumní ústavy, který patří především pod ministerstva,

jde hlavně o ty, který patří pod ministerstva,

a různá ministerstva mají různé výskumné ústavy,

některá ich mají až desítky, některá třeba nemají žádný.

Ty výskumní ústavy tady několik let žiju částečně

v takovém jako vzduchoprázdnu, kdy se přesně neví,

jaká má být jejich funkce, není úplně dobře definovaná

a není definované to, co mají dělat, co mají do té společnosti přinášet.

To je dlouhodobý problém, o tom se prostě ví,

ale do posudce o tom spíšenom tak jako debatovalo

každá ta protistra nám měla nějaké svoje argumenty.

A v próbiu Července vyšlo na jevo, že vznikl návrch novelizace toho dle zákona

a ta novelizace je poměrně zásadní a co má upravit primárně

je vztah těch výskumních ústavů si jich zřizovateli.

Fakticky to znamená vztah těch odborníků, těch věců

s ministerství, s tím politickým vedením.

Do posud byly výskumné ústavy do velké části autonomní,

samozprávné měli vlastně rady, které je řídili.

Tato funguvání těch rad byly nyní měla nahradit politická reprezentace.

Když to schrnu, ty výskumné ústavy by politici mohli snáze

rušit, slučovat, zakládat, měnitím financování.

A to je ta zásadní změra, o které se dneska mluví.

A tady paní Langšádlová narazila na docela velký odpor,

protože proti tomu plánu se bouří vědecká obec.

Petici podepsilo, jak jsem říkal, v úvodu víc než tisíc lidí,

my jsme se teď koukli na aktuální čísla nějakých 13-50 lidí,

čeho se přesně obávají, na co oni upozorňují.

Ten problém je tam dvojí.

Navážu na to, co jsem říkal předtím, tím primárním problémem

nebo tu primárním obavu je to, že výskumné ústavy přijde o svojí nezávislost.

Myslím, že vědci to mají do isté míry podobně jako novináři,

kdy vědí, že musí s těmi politiky nějak fungovat,

je tam nějaká symbioza, fungujeme ve stejném prostoru,

ale zároveň stejně novinářina tak i věda potřebují nezávislost.

Věda by neměla mít příjmé politické zadání,

zvlášt třeba, když řešíš otázky, které se politiky přímo týkají,

když řešíš důchody, tak bys to měl řešit na základě čísel,

jako vědec, na základě skušeností ze zahraničí,

a ne, na základě toho, co ti politik řekne, aby ti vyšlo v tom výskumu.

Znamená, že podletajé novy by teď byli v úžší spolupráci

ty výskumáky s tými ministerství, případně s tými ministri,

a s tím politickým vedením toho ministerstva,

který by mohl úkolovat v ty vědce, aby pro něj něco udělal,

a oni by to potom mohli politicky použít, chápu to správně.

Ano, já to trošku rozvedu.

Dlouhodobě je prostě problém, že ty výskumní ústavy fungou,

v jakým si váku, a tedy že na jednu stranu

ty výskumní ústavy jsou nějak hodnocen pravidelně, na to sedma,

na to, co teda udělali, jestli ty peníze jsou jako investované dobře,

jestli ten výskum má nějakou úroveň,

a zatím co některé výskumní ústavy mají velmi dobré hodnocení,

jsou to některé třeba technické zaměřené ústavy,

tak další mají opakovaně tu nejhorší známku.

Když se zeptáš těch zřizovatelů,

já se se bavil s několika z nich, to téma sleduje dlouhodby,

tak oni ti řeknou, no dobře, my si sem máme špatné známky,

ale my nemůžeme mít lepší, protože my na to neváme finance,

nebo my, když bysme chtěli dělat nějaký aktuální výskum,

zabývat se aktuálníma tématama, tak na to nemáme lidi,

nebo s námi nikdo nekomunikuje.

To ministerstvo nám neříká, co je třeba pro něj prioritní.

Takže tady jako ta komunikace

mezi ministerstvoji, zvřizovateli a výskumní ústavy absentuje,

ne všude, ale je to jeden z problémů.

Pokud by se to víc na sebe navázalo,

tak by to na jednu stranu mohl pomohotst.

Na druhou stranu, ale pak zase narážíme na to,

že pokud když se mluvil o duchodové reformě,

tak politici by měli pracovat s nějakými objektivními daty.

A pokud už by politik třeba nechtěla,

bym ve výskum vyšlo, že nejlepším klíčem pro duchodovou reformu

je zvýšeně věku odchodu do penze, což tak je,

je podle zahraničních studí.

Tak by ten minister mohl říct, no jo,

a jak já když vím, že tam bude tady ten vědec to víc,

tak on se bude odkazovat tady na tydele studie,

ale ty se mi prostě nehodí.

Takže se tam třeba dosadí někoho, kdo ví,

že bude ten výskum ve stínak.

A to ten plan langšádlové opravdu v praxi umožňuje,

že by se mohla stát taková situace, kterou tady popisuješ?

Čistě teoreticky, jo, už třeba jenom proto,

že do posud rozpočet těch výskumních organizací

schvalovali rady, těch výskumních organizací,

ty byly volené těmi vědci, takže taková samozprávná,

samozprávne fungovaní.

No a teď by to schvalovala ministerstva,

takže minister by řekl, no, já vám ty penice nedám,

tudíš ředitel by řekl, no, co já tady mám,

jako zapotřebí dělat.

Minister by si tam moh dosadí někoho novýho,

a ten nový člověk by třeba byl více lojálnější.

Je to extrém případ, nikdo neřiká,

že se tohle může stát, ale tohle jsou ty obavy vědco.

Takové toksické prostředí by prostě mohlo nastat,

protože by ten plán to umožnil.

Ano, byl by pro to větší prostor.

A já bych můžná rovnu navázal na tu druhou otázku,

co teda vědcům vadí.

Ty si říkal, jestli tohle v tom plánu je to,

co jsem právě popsal.

Problemem je, že my přesně nevíme.

Ten návrh, který vznikl,

já jsem se k jim dostal někdy v polovině července,

tak je prostě neoficiální návrh,

není to na hlavičkovém papíře,

takhle podobný návrh pak zveřejnil i spolek vědaž je

a spekulovalo se, jak vlastně vznikl.

Co to je za papír?

A já pak nějakou serii otázek

s ministerinem Langšádovou jsem zistil,

že skutečně je to pozměňovací návrh

z jejího pera,

ale nejedná se o vládní návrh zákoná,

ale je z nás o pozměňovací návrh

poslankně Helene Langšádová,

která ho má v plánu předložit

v rámci projednáváň koncolidačního balíčku.

Je to takový přílepek?

Je to takový přílepek,

ten zákon koncolidačního balíčku

je v současnosti otevřen,

ten zákon 341 se projednává

a ministerinem Langšádováho

do toho chce vložit

v rámci projednáváň v poslankě sněmovně.

To je trochu problematické,

podle věcců.

Za prvé protože vláda

má svojí radu pro výzkou vědu

a inovace

a tam si jdi odborníci,

profesori, docenti, docentky

kapacity ve svých oborech.

A tam by to mělo vzniknout?

Tam by to mělo vzniknout,

nebo minimálně se projednat říct.

Máme tady ten návrh, poďme si říct,

jakí k tom máte připomínky.

Neprojednávalo se to tam?

Nebude se to projednávat na vládě

nebude se to projednávat v rámci

mezi rezortního připomínkovího řízení.

Bude se to projednávat až

ve sněmovně, ve výborech

a pak na plénu poslanké sněmovny.

Nebo takhle on toho neprobyhla,

ale bude částičně osekaná.

A neprobyhla odborně i když mohla?

Ano.

Je to jeden z tej důvodu proč

vědci a vědkni podepisují to petici,

že o těch změnách vláda

vlastně nekomunikuje

nejenom sveřejností, ale právě

ani s tím lidmi, které chce regulovat?

Já si myslím, že ve výsledku

tohle je ten primární důvod,

protože ačkoliv se věci obávají

o nějakou svojí nezávislos,

že nejsme v Rusku,

nejsme v nějaké totalitní zemi,

aby jsme si tady vědu ohýbali

přímo podle nějakého politického diktátu,

ale spíš to,

že tady projednáváme největší změnu

za poslední roky, největší změnu

toho zákonu a změnu fungování

desítek výskumných ústavů,

týká se to i akademie vět,

prostě nejvýznamnější instituce v Česku

a projednává se to tak trochu

pokoutně.

K tím změnám dojde se tušilo,

že si třeba dávala

na svůj Twitter fotky s jednatlivými

ministri, se kterými řeší

situaci výskumných ústavů,

jaké ale byly výsledky toho jednání,

jakou tu novela

bude mít podobu,

to jsme museli až později vypátrat.

Ano, ale máme fotky, to hezky.

Máme fotky,

jsou vždycky dobré.

Já, když budu citovat z té petice vědcu

a vědkyň, nebo zástupcu vysoký škol,

tak tam se píše třeba.

A když se obcházení rádné záknodárné procedury,

akt mocenské zvůle

popření právního státu a nečestné jednání.

Akt zvůle,

jsou docela silná slova,

jsou na místě?

Já asi nevím,

jestli todle chci hodnotit,

jestli

jednáň ministriela Langšádoví

je akt zvůle,

je to prostě nějaký způsob

řešení toho problému, který ona si vybrala,

ale

třeba před 2-3 dny

ptal

dokonce i koaličních poslanců

z podvýboru pro vědu

tak i o nimi říkali,

že tohle prostě není šťastné řešení,

že taková dle novéla, taková dle uprava zákon,

aby se prostě měla projednávat

v nějaké šerší debatě.

Ona ministrině Langšádová,

když jsem si jí na to znova doptával,

tak říkala, ta novéla

není ještě dokončená,

bude se tam ještě něco projednávat,

že to má vzniknout jako

příhlepek, jak si citoval

a to je prostě

časový omezená věc.

Koncelerační balíček bude muset být brzy schválen,

je v poslanecké sněmovně,

takže není na to neomezeně

nekonečně otvřený čas.

A jak na to teď

ministrině Langšádová reaguje na tu petici,

na to, že se setkává s takovým odporem,

když jí třeba konfrontuješ

vědci a vědkyně?

Na ty moje otázky

v prvu ona odpovídala

jak jsem vlastně říkala,

na připustila tady,

že potvrdila ji ty spekulace,

že to má být poslanecký návrh.

To zdělala, ale když jsem si jí ptalo

na tu petici, aby teda reagoval

na to, že přes tisíc věc

cůrbodinků, vysokoškolských pedagogů

i lidí, ale jako z široké veřejnosti

prostě podepsalo tady tu petici,

která používá i relativně ostrá slova,

tak ona mi říkala, že to nebude

komentovat, protože ten její návrh

takže jsme se tady jako trochu

zacyklili,

nevidíme tedy zda se

plánuje setkat se zástupci

těch výskumních ústavů,

což je v této situaci asi zásadní, protože

ačkoliv se ministřina Lankšádova

setkala s jednotlivými ministri,

tak ale v době, kdy se začala řešit a novela,

tak ta jednotlivá ministerstva

už přestala pouštět informace

ke svým výskumným ústavům,

takže výskumné ústavy

se vlastně dostali

a zjiščovali si informace pokoutně

co kdo kde slišel

aby ubezvěděli co se děje

takže ministřina Lankšádova

teďka říká, no je to na těch

ministrstvech, aby oni to říkali

s měrem k těm svým výskumným ústavům

nicméně a od horkou pozunivací

u návrhu bude ministřina Lankšádova

tedy jako poslankině.

Jedno z častých prohlášení

té aktuální vlády bylo

nastavíme funkční a transparentní komunikaci

což potom co předváděla vláda

André Babiše asi z ního voličstvů

dobře.

Děje se to?

No asi neděje, asi neděje

minimálně v tomto

případu se to neděje

já jako rozumím

snadze vlády

on se to ukázalo třeba i v průběju

koncolidačního balíčku

tak rozumím částičně snadze vlády

třeba nedávat ven

věci informace, které nejsou

úplně projednane.

Zagítimní, protože tím zamezíte

nějakým spekulacím na druh ztrénu

s těmi informacmi, protože musíte

nakládat chytře a ve chvíli

kdy pak poschválním,

koncolidačního balíčku

tě jednotlivý zástup cykolyčních

stran tříže, že tam jsou

třeba věci, které tam třeba

neměle být nebo nedávají smysl

typicky zdanění těchého výná,

které teďka z debata

otočila a na konec, zdaněné nejspeš v bude

tak to je pak jako problematické

nějaká ta veřejná debata, aby trošku tomu pomohla,

že by se zamězlo tím spekulacímu.

Je to jako nemokratické.

A jak se na to jednání paní ministrně dívají její vládní kolegny a kolegové?

Je to porodných OK?

Já jsem se vládních kolegů, jsem se na to zatím neptal, ale

musíme si říct jasně, že ministerstvo mají zájem na tom,

aby měla třeba větší moc nad těmi jednotlivými výskumnými institucemi.

Neříkám, že i využijou, že budou chtít rušit ty výskumné ústavy,

ale oni sní jednali, oni museli říct nějaká svá stanoviska,

komentovat je pro dengue nechtěli výsledky toho jednáň,

takže my můžeme pouze se spekulovat, co si tam tedy na těch jednáních řekli.

Ale možná bych se vlastně vrátil k tomu, jak tady ta jednáň začala.

A když byl schválený konsolidační balíček,

který ten velký balík úspor, které mají zachráně Českou ekonomiku,

tak ministerzby někztanurá zmíněl,

že nějaká úspara v odblasti výskumních ústavů by mohla být jako na snadě,

že by to mohlo být jedno zřešení.

Asi měsíc potom tedy ministřeně Langšádová začala se scházit s tím jednotlivými ministri.

A když jsme se na to teďka začali ptátěch ministerstev,

no dobře ubyhli dva měsíce,

planujete rušit ty výskumné ústavit, co s nimi chcete dělat.

Tak vlastně žádné ministerstvo nám neřeklo,

že chce ty své výskumné ústavy rušit.

Některá řekla, že stále situaci analizují,

ale my tady zatím nemáme jako černé na bílem,

jestli na těch ústavech jako ušetříme kolik,

a co tedy s nimi bude, jaká bude tady ich budoucnost,

protože změna zákona je něco jiného,

a pak druhá věc je, sly ten zákon skutečně chcete využít.

A tam si dostáváme do takové paradoxné situace,

že si cece ten zákon o výskumných inciducích

bude projednávat v rámci konceli, dračí mě balíčku,

ale s ním to na konce bude mít něco nic společného,

protože k úsporám zetím nejspíš nedojde,

takže asi není úplně důvod ten zákon znovu neotevřít v příštím roce.

Na to vláda ještě jako bude mít času dostatek,

ty debaty se o tom jako vedou,

je to nějak předjednane, ale moc z tomu nerozumím,

proč to, který takhle úspěchat.

Při tom cílem ténovoly měli být práve ty úspory taky?

Ano, částičně.

Ale do posud, jako nemáme,

není nastole žádná analíza, žádné ministerstvo,

si ještě neudělo analízu,

co tedy, jaké ty úspory by mohli být.

Znameně, kdybychom vyšli ve na ulici,

tak by možná málo kdo věděl,

že máme ministerstvo pro výskum vědu a inovace.

Mámálo kdo by věděl, že máme ministerní lang Čárdlovou,

protože logicky ono je taky ministerně bez portfe,

bez ministerstva a tak dál,

není to úplně ministerstvo, které by bylo každý den vědět v medích.

Nicme někdy, když vláda Petra Fiali zřídila právě pozici

ministerně pro výskuma a inovace,

tak to znělo tak, že chce dbát na to,

aby měla ta vědětská obec silnější pozici,

aby se prostě v Českou vědě víc zdarilo.

Teď tohle vypadá, že ten efekt má opačný,

když si člověk čte petice vědcu a vědkyň.

Znovu se vracíme k té komunikaci,

je to nějaký signál k té vědětské obci.

Je asi trochu nešťastné, že ten signál

vychází od ministrině pro vědu výskuma a inovace,

kdyby vycházal od nějakého jiného čléna vlády.

Tak pita situace asi nebyla úplně problematická

zároveň ministri na lang Čárdlová,

které musí řešit, projednává se velký zákon o vědě,

který by mělo být předložení někdy v příším roce.

Tam si ceni nějaké debaty proběhli, s akademíí věd,

ale v rámci posledské sněvovné se taky ještě neprojednával.

A tím největším oteznkem je kolik peněz celkově.

Vlastně dáme do vědy, protože v rámci konsoli

dá čině balíčku. Došlo keškrtům ve vědě.

Česká republika dává podprůměrné množství peněz na vědu

v rámci Evropské unie. To číslo jsem možná ještě zmenší.

Je úkolem ministrmi pro vědu výskuma inovace,

zajítce ministrem financí a vysvětlitmu, proč je todle důležité.

V rámci krátkodobého hlediska ten rozpočet to bude bolet,

ty peníze v tom rozpočtu nejsou,

ale my se musíme stanovit prioryty.

A pokud priorytou Česká bude perspektivní růst,

pokud chceme, aby Českou byla lákavá země pro investory

i zahraniční investory pro firmy,

které tady budou vyvíjet léky, vyrábit stroje,

programovat cokoliv, tak musíme do té vědy investovat.

Musíme mít kvalitní akademická pracověště,

pomáhat s okromým firmám, s výskumem, v VoM.

Já se tě ještě se ptám na závěr

jako nošho redekčního eksperta na ekonomiku a politiku.

Teď je ta situace nastavená, takže Českou prostě musí šetřit.

Je to tak?

Je to tak.

Jako není z toho jiná cestaven, prostě šetřit musíme.

Musíme šetřit nebo musíme zvýšit přími.

Ano.

A když jsme se rozhodli šetřit,

když se říkal, že věda a výskum

není úplně ta oblast, ve které by se mělo

nějak zásadně škrtat.

Protože by Česko stratil ten punc

v tomhle zináredným spoločenství jako země,

tak kde by se mělo investovat, je to tak.

Ano.

A kde by se teda mělo škrtat?

Moje poslední otázka?

No, to je otázka za milion.

Jenobogud se vrátím tý vědět.

Tam jako vlastně není problematicky jenom to,

že se škrtá, ale my tady máme

jako obrovský nárus nákladů, velkou inflaci.

Takže

nejenom, že jako by jsme nechali

ty výdé na vědu stejný, ale my jsme

ještě se škrtali, takže tam je vlastně

ten problém dvojty, nejenom, že

jde mým peněz na vědu, ale zároveň

všechno zdražilo, ale

zpátky k tvojí otázce.

No,

škrtat je to těžký, protože

měli jsme, prošli jsme

jako významnými kryzemi

zároveň.

Ale my nemáme prachy, takže je to

just question.

Trá za kafe, nebo něco takový.

Ale

jsme v situaci teda, kdy jsme prošli

nějakými jako významnými ekonomickými problémy,

stále třeba vynakládáme

penězena

strob u energí, což je velká

položka.

Vláda slibuje, že budeš krtat na některých

dotacích, no to je takové jako

líbivé, když ještě

ško říct. Máme tady velmi

silnou sociální složku státu.

Česko, ať si domožná spousta

lidí neuvědomuje, tak je velmi

ště drí stát. Česko se o své lidi

stará, stará se

o nemocné, stará se o seniory.

Ano, vždycky to delí,

ale v tomezi národním srovnání

Evropská unie, v tom dlouny

káť mňa, Česko si drží nějakou

solidním pozice i brámci Evropské unie.

Takže, somozřejmě

dal by seš krtat na důchodech, což je

politicky jako velmi

důvodské, rozhodlo se, že důchody po

dostou pomaly i to vyvolal

jako velkou nevoli opozice

a možná to bude jedna z věcí,

která

jako opozice pomůže vrátit se

zpátky do vlády. Takže, já možná,

jak jsem říkala předtím, jsem budeme muset dívat,

kde získa další přímy,

přímy, které jsme si v minulosti

seš krtali, s rušením super

hrubem zdy, a především

si budeme muset říct, jakou

zemí budeme chtít být,

tím sociálním

státem toho severského

typu, tedy

státem, kde

ty služby fungují, kde je velmi

dobré zdravotnictví, kde

jsou velmi dobré

školství, třeba i bezplatné. Každý,

k tomu má přístup. Každý, k tomu má

přístup, do istem je reinkluzivní

ta země, ale samozřejmě

země, kde se platí velké daně,

a nebo, jestli budeme chtít být

zemí, jako je třeba

níšší, ale zároveň

ty investori láká zase jinak

právě na ty níšší daně, snaží se

funguvat trochu jinak,

tohle bysme si měli říct, a

já třeba doufám, že to aspoň bude tématem

další volap. A na základě toho konat.

A na základě toho konat.

Říká redaktor Deníkou N. Michal Tomiš

z Ekonomické redakce. Michal, moustě děkuju

a mní se hezky. Ahoj. Děkuji

za pozvání.

A teď už jsou na řadě

které by vás dneska neměli minout.

Danuše Nerudová chce v příštím roce

kandidovat do Evropského parlamentu

za starosti a nezávislé.

Své rozhodnutí oznámila na síti Telegram.

Předseda vlády Petr Fiala

podepsal pou prezidentu Petru Pavlovi

dohodu mezi Českem a spojnými

státy o spolupráci v oblasti obrany.

Schvalovací proces smlouvi tak byl

završen.

Ukraínské jednotky pokračují v

protiofenzivě ve směru na okupovaná

pol a Berdiansk na jihu Ukrainy.

U Bachmutu a Vděivky a Marienky

na východě země odráží ruské utoki.

Požár na havajském ostrově Maui má

už 110 obětí.

Úřady oglásili náles dalších čtyřtěl.

Záchranáři se speciálně vycvičenými

psy zatím prohledali 38%

spáleného území.

Oznámil to havajský guvernér.

A ruský vojenský soud

odsoudil za vraždu odstřelovače,

který svou zbraní zastředel kolegu

vkrytu na frontové liny.

Vraždu se pak pokusil zamaskovat

jako dílo ukraińských diverzantů.

Soud mu vyměřil osum let ve vězynském

táboře s přísným režimem.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka.

Minister spravedlnosti Pavel Blažek

hasí svůj problém na Twitteru.

Cituje, včera jsem se ve večerných

hodinách bez předchozí domluvy

nacházal pobríšmého pražského bydliště

ve stejné restauraci, jako Martin

nejedlí s rodinou a jeho známými,

které jsem neznal.

Vzledem k nevídanej boužce, v jejím

šprůbihu nebylo možné restauraci opustit,

jsem si přesadl k jejich stolu.

Počas se se objevili redaktori se znam

z právy Dělínková a Valášek

a snažili se zjišťovat, co dělám

v jedné restauraci s panem nejedlím.

Bylo to tak, jak popisuje.

Požechci předejí ty, jakýmkoliv

konspirativním smyšlenkám, žádná konspirace

se na veřejném místě za přítomnosti

desítek ostatních hostů restaurace

skutečně nekonala.

Boužka. Aha.

To přisednutí mimo chodem trvalo až do zavíračky,

kdy po boužce nebylo ani památky,

tak jen aby nenásledovalo politické tornádo.

Naslišenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.