Zloději životů: #6 ZTRACENO V PŘEKLADU: Vrah s rukama od krve prchá na Kypr

Zloději životu

Díl 6. Straceno v překladu

Brutání upodání mladé ukrajinky v Praze dovede kriminalisty v roce 1999 až na kipr.

Stopy vedou mimo jiné do nevěstěnců a čeští policisté si musí velmi rychle osvojit tamní spůsoby vyšetrování.

Vrach z Vršovic z pravdenosti dlouho unika.

1,50 bodný chran, přitom není jedinou hrůzou, kterou má pachatel na svědomí a čas neuprosně běží.

Je horká červencová nedělé roku 1999 a kriminalista Jan Štoček má právě dosach.

Okolo polednemu náhle zazvojí telefon.

V jednom z bytů v Kodańské ulici ve Vršovicích došlo k Brutální vraždě.

Mladou ženu v tratolišti krvé objevila majitelka bytu, která okamžitě zavlala na místočinu policii.

Kdy jsem tam přijel, tak na podlaze v kuchyni ležela plus-mínus 20 leta, velice pěkná holka, rozbodaná, tam měla mraký blodný chran,

velký tratolišti krvé, byt pouze zaklaplé.

Podle krvních stopě jasné, že k vraždě muselo dojít nedávno, odhadem před 10-11 hodinami.

Začná klasický proces. Jako první je potřeba obejícou sady.

Hned první z nich kriminalistům vysetlují, že jsem mladá žena, dle do kladu Ukrainka,

přistěhovala dobytu zhruba před třemi týdny se starším mužem, zřejmě arabského původu i s tým džavadem mansúrem.

Kdyby je u toho dle vohledání, mě volal na mobil takzvaná stálá služba Interpolu České republiky.

To byl mladý kluk, který mi říká, hle já neská sloužím, a teď mě volali kipřani z Nikozje,

že tam mají zadrženého, zřejmě teda jejich občaná, protože byl měl kýperský pás, ale byl sirský národnosti.

A ten člověk je celý vodkrvé a přistál na lince Praha, Larnaka, no a když vystupuval zletadlá,

tak jak přitěch, přitěch, za jednojak celních, tak tý pasový kontrolin, tak vyděli, že prostě z vodkrvé,

četně pomalují na rukou nějaký čmouhy, tak ho zadrželi a dotazujou se jesi nemáte nějaký takový dle případ.

Štoček okamžitě zbystří, i hned se spojuje s kiperskými kolegy a zišťuje, že zadržený muž opravdu bydlel v Praze v Kodeňské ulici.

Ohledávání místačinu pokračuje, v zápětí vychází na jevo, proč je zadržený muž od krvé?

V domě je totiž havárie potrubí a neteče voda, štočkovi je v tom okamžiku jasné, že našel v rá.

Jenže celá věc má podstatný háček, zadržený muž má kiperský pas a Česká republika nemá s ostrovním státem smlouvu o vydávání občanů.

Je ale možné, aby kiper převzal trestní řízení. K tomu budou ale kiperský policisté potřebovat důkazy.

My jsme měne teda vyslovili požadavek, že by jsme vodně chtěli, samozřejmě, datelky, bukální stěry, vzorky vlasů,

veškerí ty lety stopy, aby jsme to mohli porovnat, i když vlastně se jednalou domácí osobu,

ale přece jenom ty lety stopy vodně mít. Oni je po nás zase požadovali, aby jsme teda jim poslali kréf,

ty mrtví holky. Já říkám, ano, to vám pošleme. Já ze s tím, kde letí nejbližší linka, linka k vám,

jako dolarnaky, a v pondělí bude saudný pituvat, takže kréf nabereme, a v pondělí maximálně futerí byste tu kréf tam měli.

Jenže v tu chvíli kiperský kolega Štočka zastaví. Vysvětluje mu, že podle kiperských zákonů nemohou tamní policisté přijímat stopy takovým způsobem.

Ty prý může předat pouze policista-policistovy. Pěkně postaru, osobně. Štoček tak musí přesvěčit své nadřízené,

aby ho vyslali na ostrof ve středozemním mori.

Já v pondělí, to byla schoda náhod, jsem jel ráno výtahem a nastoupil tam na městek ředitele,

s kterým jsem se znál dlouvý roky ještě zdob, když on dělal šefa kriminalky na Praze 4,

tak jsme jen tak se pozdravili, a on tak co, jak to dé, a já povídám, hle, já bych potřeboval na kiper,

se smál, povídám, no, to já bych jel taky, jo, a pak teda jako správný policer říká, od co dé,

říká, mele, vneděli, vneděli byla vražda, a kipřebovali a dobře,

a pod těch zákonům se to nemůže poslat letadlem, ale musí to prostě předat policajt-policajtovi.

I když jsou podobné služební cesty kriminalistů výmečné, o necelé dvě hodiny pozdějí už štoček vyplnuje všechny potřebné doklady pro cestu dolar naki.

Ve středu, tedy zhruba tři dny po vraždě, se dá štoček do letadla.

Napřímní let, ale může rovnou zapomenout, šetří se všude.

Kriminalistů tak čeká dlouhá cesta, jsme si přistáním v Nizozemsku.

Nabrali jsme kré v připitvě a technik mi vyrobil z takový, jak jsou tě mrazící kufry, takový, jak se namrazí deská na spodku toho kufru.

Tak mi vyrobil takovej držák, kde z každý orohu ve vázací drát.

A ve prostředku nad tou deskou byla ampule z krví a udělal to dobře.

Tady na Ruzině samozřejmě jsme se domlubili, že jo, že teda jsme policajti a vezeme prostě to dle a to dle.

Horší to bylo jimde.

V Nizozemsku při kontrole zavazadel totiž štoček s kolegou celních i pořádně viděsí.

Pomůže až vytážená policejní placka a vysvětlení, proč kriminalisté spráhy míří na kipr?

Když konečně štoček dosedne do sedačky obstarožního letadla mířícího dolar naky,

doufá, že nejhorší z cesty už má za sebou.

Zruba někde nad středozemním mořem, tak najednou vlásili, že my mořádně budem přistávat,

prostě najednou jsme někde přistávali, nepustili nás tohle letadla, teď já kouřím, kouřím ucá dost,

takže absták, tak jsem jsou koukal, kam bych vylez, že bych si tam zapálil, no s výdci mi letužka chytla,

ale stačil jsem si všimnout, že z motoru jsou sundaný ty plechy

a tam prostě velký pájcer asi metrový, a teď tam si rovnali lopatky v turbíně,

nebo prostě dozhrůze strašná voprava, to samý na předním kolé, tam zase velký měděnej klín

druvéj palici a mydlil prostě do toho předního kolá, říkám pro bohán.

Tak asi dvakrát jsme znovu startovali, znovu se jelou na tu vopravu,

až nakonec lásili, že teda sedné linka paříš Larnaka

a ty, že nás teda do toho letadla nějak prostě ve mou, no nás nebylo moc.

Pod nečekaném spoždění se policisté dostávají do kiperské Larnaki až okolo půlnoci,

tedy zhruba s osmi hodinovým spožděním.

Jediné počem v tu chvíli štoček touží je pořádně se vyspat.

Druhý den ráno vyzvedává české kriminalisty jejich kiperský kolega

a odváží je Donikos je na policijní centrálu.

Tam nás uvítali a tam už sedel v takový jejich čekárně tady ten mansour,

takže jsme po kafi začali teda nějakej výslech.

Tam se to skomplikovalo právě tím, že on výslovně si přál,

že chce být vyslíchanej vyhododným jazyce,

na což má teda samozřejmě právo podle zákona,

že neměli možnost, aťže do tý Arabštiny a řečtiny a to,

ale on vyloženě trval na tom, že chce úplně ten rodné jazyk,

což bylo nějaký nářečí v Sirsku, já neviem nějakýho,

takže se schálnil takový dlhý tlumočnik, se hnal, se je trvalo to dlouho.

Štoček musí mansoura nejprve poučit o jeho právech.

Situace tak trochu připomíná těchou poštu.

Proti zatčenému muži sedí dlouhá řada lidí.

Štoček řekne větu Česky svému tlumočníkovi do Angličtiny,

ten se otočí na řeka, který vše přeloží do řečtiny.

Následuje překlad z řečtiny do Arabštiny,

a poslední tlumočník se obrátí na mansoura a zdělí mu větu v jeho nářečí.

Mansour oči vidně hraje očas.

Na všechno se doptává, pochopitelně ve svém nářečí,

a otázky míří přes řečes tlumočníků Keštočkovi.

Na jednou řeku, že tam vtrhli nějaký snad Ukrajenci,

nebo Dagestanci, nebo nějaký takový dle národ,

a že se domáhali nějakejich peněz bo tý holky,

protože ta holka, ta ukrainka, to bylo většiné,

které byli většiné, které byli většiné,

které byli většiné, které byli většiné,

které byli většiné, které byli většiné,

protože ta holka, ta ukrainka, to byla prostitutka z Nikozie,

která tam nějaký čas takzvaně šlapala v nočním klubu,

klasický bordel, se dá říci, že to byl.

Neznámý výtržnici po ní údejně chtěli peníze,

ale s mladou ženou se podle mansúra nedohodli.

Jeden z mužů pak podle mansúrovi verze vytáhl nůž,

a měl do ženy zběsy lebo dat.

Mladá ukrainka se verhla k mansúrovi, aby je chránil.

Tak se prí dostal krep zavražděné na jeho oblečení.

Oba je oba, to byla celkem dobrá, ale vzledem,

k tomu velkýmu počtu rán, který byly zvalní většiné všechny,

přední částě hrudníků krků, tak byla ale nepravdě podobná,

protože to už by holka byla dávnu po smrtě a fotby se na něj vrál.

Tam jako tohle vycházelo, pochopili to jak kipřaní, tak my.

Kiprští policisté nepodléně vydávají návrh na mansúrovo zadržení,

které místní soutce podepisuje.

Zatímco podezřelí muž putuje zamříže,

štoček se se svým tlumučníkem k večeru vydává do centra Nikosie,

aby se porozhlédl po nočním klubu, kde měla zavražděná ukrainka pracovat.

Tam byly jaký klenutí dvoukřídlový dveře, to jsme otevřeli.

Dlouhý schoděště jaký dvacet metrů, taková chodba klenuta

a šlo se poslovy.

Tak jsme šli a já měl připravenou legendu,

že jak se nás někdo bude ptát na něco,

takže budem říkat, že jsme Holandianí, že jsme s Amsterdamu,

protože Holandštěnu nikdo nezná.

Že jsem to nějak nestačil říct tomu tlumučníkovi,

takže kdy jsme tam přišli, tak stupní teda tam nebylo,

ale tam byl bar, bylo tam takový to klasický podium styčí,

tam naběhla nějaká loka, tam začala tancovat.

A my si sedli k baru, nikdo i nej tam nebyl,

tam žádný dní hosti nebyli jako rány dva,

takhle v pravo vodná se děl asi pět holek.

Já se měl představu, že skrátka s těma hókami,

že by tam mohla být češka.

A by nám řekla teda tady k tomu našemu Mansourovi,

co tam dělal, jak tam dělal, jak se tam choval.

Ale takový nějaký ty detaily ke osobi, proto vlastně jsem tam šel.

Češka tam nebyla, to jsme posluchali,

jak se tam holky bavíme ze sebou.

Byla tam hodně ruština, zřejmě rumuština,

jo, češtino jsme tam neslíšeli.

A samozřejmě Barman se názebtal, teda vodkud jsme.

Já se nadechoval, že řeknu hamsterdáma,

klumoční grek z Prahy.

A jak grek z Prahy, tak nejsem se rozkoukal,

ty holky byly príč.

Těžko říct, zdašeny věděli o zavražené bývalé kologiní,

v obojen stratili zájem, když se ukázalo,

že příchozí nejsou movití klienti ze západní Evropy.

Štoček s tlumočníkem v rychlosti dopíjí kolu

v přepočtu za 180 korun a odchází,

aniž by se cokoliv dozvěděli.

Druhý den pro nás přijel řidič,

a ten toho moc nenamlouvil.

Vždycky byl takový jako hovorné,

a točka seděl, pozdravili jsme se,

jsou dobu močel, přijeli jsme na tu policii,

tam nám sice odpovědili na pozdrav,

ale chodili kolem nás, prostě nikdo nemluvil.

Já si říkám, se krát, co se děje,

si ještě mi napadlej, si nemá nějaký svátek.

A kdy se s námi někdo pomalu ani nebavil

akorát nějakých základy těch služetních záležitostí,

tak mi to nedel, jak jsem šel za tím šefem tam nějaký problém.

A on okamžitě vytah takový korálky,

a jeského počítal kolem do kole,

takový kolečko, prostě, kde měl nám nějaký niti korálky.

A tak mi povídá, kde jste byli včera.

A povídáme, projít jsme se byli tlumočení, tlumočení.

Kde ještě?

A povídáme, co ono, byli jsme v bordelu se podívat,

protože jsme potřebuji zjistit něco k týnaší zavražděního ocet,

a tady šlapal, tohle, jak jsem řekl,

tak tento točila si štějkrát kolem do kole, a ty korálky.

A já povídám, co to je za problém,

a on to není bordel, to je kabaret.

Dobře, tak jsme byli v kabaretu.

Kiperští policisté mají na návštěvy takových kabaretů jasný názor.

Do nočních klubů se prostě nechodí,

i kdyby to mělo být za účelem vyšetřování.

Je jasné, že včerejší návštěva se velmi rychle rozkřikla,

informovala o ní už i média, a to se kipřanům pranic nedíbí.

A já povídám, vy byste to dělali jak tady,

kdybyste měli ten případ nebo to?

A on říká, no já zavolám majitele, a ten mi to řekne.

Tady je zvyk, že když se policista zepta občaná a ten mu zálže,

tak druhý den už je vodco úzený na rok vězejní.

Když zálže úsoudu, je vodco úzený na dva.

Tady není zvykem, že by občan lál,

prostě jak se zepta musí vodpovědět a pravdivě.

To je z kipřanový strany jistě na Cáska.

Nicméně druhý den ránoštočkovi skutečně přivádí majitele onoho nočního podniku.

Ten je na návštěvu na policii kvalitně připravený.

Sebou má dokonce se znam žen, které v jeho klubu pracují.

Štoček z policisti se zaměří na ženy ukrajinského původu,

které by mohli zavražděnou znát.

Po půl hodiny jsou na policení stanici ženy, které chtěl štoček vyslechnout.

Všechny podezřela jeho mansúra znají.

V jejich podniku se objevuje nepravidelně zhruba rok.

Všechny ženy se schodnou na tom, že mansúr, příbývalý cukrář,

využívá jejich služep a dobře platí.

Schodnou se také na tom, že se jim příliš nepozdává,

protože se dost často chová agresivně.

Zavražděná ukrainka byla jejich kamarádka.

Vysblížila nejvíce. Slovo dalo slovo a mladá žena s ním utekla.

Nejdříve dobulharska, pak na Ukrajinu a nakonec pár skončil v Praze.

Návštěva Kyprus plnila svůj účel.

Štoček předal svým kolegům všechny potřebné důkazy.

Mansúr sedí ve Vázbě, jeho výpovět je nevěrohodná,

za to výpovět světkin dostvěčuje, že mansúr nebyl zrovna příjemné povahy.

Spokojení Češi se mohou vrátit zpět.

Ještě předtím jsou ale pozvání svými kiperskými protišky na slabnostní večeři.

Tadyční kiperskou meze, která se může skládat až s 30 různých druhů jídel.

Každej má jen vochutná, tyhle oni to asi odnesou, přinesou další.

Takže jak jsem nevěnoval pozor na svou cohu bez dé,

tak přinesli první, teď jsme povídali složitě přes totlumočení,

která věl misku, voda s dál jsem prázdnou. Mě za chvíli přinesli další,

já jsem něco duha plnýho vykládal, věl jsem tu misku celou, se vode vzdála.

Když jsem je to asi 4. tak už jsem nemoh.

A tak jsem se tak podíval na totlumočení,

a ten Češtěnou takovou nenápadnou říká,

ty vole, nežer to všechno, to máš vochutná ty jenom,

a to si mi neřek, to dle.

Další chody si už štoček dává tak, jak vyžaduje kiperská etiketa.

Na druhý den se Češi vracijí zpět do Prahy.

Nyní zbývá zařídit, aby se veškerá potřebná dokumentace dostala kiperským úřadům.

Já teda jsem zařizoval předání spisu teda na státní zastupitelství,

který teda měl oficiálně předat teda na státní zastupitelství,

na kipret ten spis kompletný,

jenom, že ten spis musíte nechat přeložit do toho jazyka rodního toho pachatele.

Takže s tím tady byl velikej problém, trvalo to hodně dlouho,

a když ne dostali spis, tak toho pachatele tam pustili.

Byli jako policie a oddělení vrážstvů nev tom měli čistí sedomní,

protože jsme v tom opravdu konali tak, jak jsme měli,

a to, že státní zastupitelství, dneský státní zastupitelství,

mělo takovéhle prodlevu s tím posláním, přeložením,

toho spisu, no tak to už byla vědza, kterou jsme nemohli.

Já potom, protože jsem měl vyzidky na tedy kipřany,

tak tady s tím tlumočenkem jsme více méně soukromně tam volali,

a tomu šefovití policie prostě jsme to vysetlili,

že to už jde mimo nás, že to neovlivíme.

Prodleva v překladu se o všem ukazuje jako problém.

Krátce po propuštění to tíž mansůr v Nikosii

zavraždí další mladou ženu, opět u krajinku.

Spůsob vraždy je podobný, přes 40 bodnořezných ran nožen.

Nakipru je v roce 2001 odsouzen na 12 let vězení,

jezdněj ale propuštěne předčasně.

Záhy se opět pokusí zabít další mladou ženu,

tento krát z Dominikánské republiky.

Pod nejnožem do tváře a posléze se jí pokusí zardousit.

Ve vražděmu zabrání jen pohotový svědci.

Mansůr je opět odsouzen.

České úřady tvrdí, že opakovaně urgovali kiperskou stranu,

aby v otázce pražské vraždy zahájili s mužem trstní řízení.

Kiperská strana to odmítá.

Mansůr je vydám do České republiky teprvé v roce 2016

na základě Evropského zatykače.

Říve se totiž v zemi změnila ústava,

a kiper už tak může vydávat své občany jiným zemí.

Současnosti by Mansůro vyhrozil za tak brutální vraždu výjimečný trst.

Musí být však souzen podle zákonů platných v roce 1999,

kdy mu za vraždu hrozilo odnití svobody mezi 12 a 15 lety.

Sout mu proto uděluje trst ve výši 12 a půl roku

a po odpikání trstu vyhoštění na neurčito.

Sout v případu rozhodoval na základě nepřímých důkazů,

které podle jeho verdy k tu tvoří uzavřený, jasný a logický řetězec.

Sám Mansůr se k vraždě nikdy nepřiznal.

Navždy zůstane otázkou,

zda by v časný překlad dokumentů a menší birokracie

nezachránil ale sponí jeden lidský život.

Podkást z roději životů. Vám přinesli novinky CZ,

Jakub Štěpánek, Tomáš Skoupí, David Rineš a Richard Wagner.

Všechny díly z první séry je najdete už nyní na novinkách

a v podkástových aplikacích.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.