5:59: 5:59 na scéně: unikátní zvukový experiment se vrací

Léto už je skoro pryč a mobil ti určitě přetéka epik zážitky zprázdniny.

Studuješ a máš po 320, tak si vzáří skoč do prodejny T-Mobile.

Prosímků z 10 GB dat, jenom za 30 kaček na prvních 30 dní.

A dalších 6 měsíců si data ognovíš za luxusně nízkou cenu.

Víc osimce z 10 GB za 30 korun ti řekneme na každé prodejně T-Mobile.

Podkást 5.59 se vrací na divadelní scénu.

V kuterí a ve středu 12. a 13. září v Pražské kulturní křižovatce vzlet

znovu představíme příběhy našeho oživlého podkástu,

který propojuje novinářinu s divadelní performancí.

Uvidíte nás v netradiční poloze.

Vypravějte na poudiu do plní hudba, video, animace, fopky i ilustracie.

A aby jste si všechno mohli lépe představit, posíláme vám znovu bonusovou epizodu,

kterou jsme natočili na jarze před květnovou premiérou.

Pojďte s námi na pár minut nahlednout do příprav projektu 5.59 na scéně

přímo na zkoušku na poudiu v zletu.

Je sobota 9. září, tady Jelenka Kabrhelová a zvláštní vydání 5.59

z pravodajského podkástu se znam správ.

A myslíte, že bysme s to mohli společně tak nějak přečíst i?

Jako já.

Tak jo, tak jestli už jdeme na to, tak já se přiznam, že...

Tak se budem zastalovat, a lidně to takhle budeme doplňovat.

Tak dnes tým podkástu 5.59, nebo minimálně část týmu,

čeká další zkouška k 5.59 na scéně.

Já tady stojím s naším moderátorkou a vlastně autorkou nám je tu,

tady té divadelní hrie, si to tak můžu říct Lenkou Kabrhelovou,

leni, jak se cítíš před svoji s kouškou čtenou?

Super nervozní, samozřejmě.

Sice jsem moderátorka novinářka, ale nejsem hrečka,

takže pochopitelně jsem s to velmi nervozní.

Říkáme jako stop respektive.

Tohle je finále.

Před býháme mezi tímhle poslechem

a zododem případu uplivnul víz než půrok.

Měnuj se Rady Kedroň,

a jako nominá jsem sledovala případ po celou jeho dobu.

Ještě mě napadlo, řekuj si si do výbyl,

třeba přestavit, že tenhle začátek byste přeríkal,

že to není potřeba člíste.

Že vlastně to je taková kudo celé...

Vy se to nemůžete třeba přijet jako každýho slova.

Jo, že...

Ještě mě příjde celá fajn,

že my se vlastně koukáme na finále, na závě,

slyšeme jsme část.

Poď nám přiblížit,

jak vlastně si dostala tenhle nápad,

proč tady stojíme a proč za týden

tady někteří naši posluchači

budou s námi na oživlém podkástu,

jak to celé začalo.

Tak úplně ta prvotní myšlenka

nebo moje inspirace byla vyspojení státech,

kde jsem působila jako spravodejka,

pak jsem tam byla rok na stipendiu ještě

a během té doby se měla možnost

jednak se se známit spotkásty

a jednak také s různými jími

zajímavím projekty včetně,

jednoho, který se menoval pop-up magazine

a to byl takový projekt,

který vzal právě žurnalistiku na scenu.

Měl tam neuvěřitelné prvky,

všichni se tam chtěli vždycky dívat,

ale to bylo takové trochu uzamčené,

širší veřejnosti, prostě se museli dojí do divadla,

když se to chtěli vidět.

A to divadlo se hrálo jenom několikrát do roka

a jenom v některých městech,

takže já jsem moc jako spravodejka

neměla šanci, hodně jsem cestovala.

Až jsem i paradoxně po prvé na skytla,

příležitost, když už jsem žila v Čechách,

bylo to za covidu

a ten covid pochopitelně, protože divadla

byla zavřená, tak i tvůrce

toho pop-up magazine přiměl

uspořádat online představení.

Takže já si pamatuju, protože

jsem dlouze o té představě,

o tom, že by vlastně mohl něco takového

existovat, vyprávila Martinový hůlovy,

našemu sounddesignerový, muzikantový

a vlastně spolutvůrci

od samého počátku, partiákový

v našem podkástovem tvoření.

Martina to taky natchlo, a my jsme se společně

vlastně každý ve svém domově

dívali na to online představení

a byli jsme úplně natření, bylo to někdy

ve večerní hodině, já jsem sama

se děla už posteli, protože to bylo

nějaké odpoledné kalifonského času,

takže vlastně v pozdní večer

pražského času, a byli jsme strašně

dojatí a natření tím vyprávěním

a vůbec tou formou, jakou zvolili

a bylo to nádherně od vyprávěné,

nás to strašně natchlo, říkali jsme se

s Martinem Achkeš, by jsme jednou mohli

něco takového dělat, ale protože

dělin zároveň dělá spoustu muziky

pro divadla a je napojené

právě na tvůrce, teď

tady z divadla Zlet, z Volstopětky

a vlastně i na tvůrce třeba z národního divadla

vlastně v jeho osobi je se

propojili tyhle dvě skupiny

a díky němu jsme dostali

tady tu šanci společně

s týmem dramaturgině Zletu

Marty Ljubkové, která

potom ještě se domluvila

s režisárku Petrů Tejnorovou a z dalšími

zase z toho jejího týmu

Antonínem Šiládem a dalšími

že se začala dáva do hromady

tady ta produkce

takže takováhle dlouhá cesta

a jeden sen na začátku

který nakonec nadpovedeš do reality

kratřináz rovná se

kratři

rovná se 125

odečteme li

10 a 37 milionů

které našli policisté

něco nám chybí

vychází nám

stupené, bo dostanev se mesek

nebo mám to takhle, mám to

přečíze, jak to tam je

a se si někde vybrali

mě se to líbilo více, jak to říká teď

je to logicky, že to je jako

není jenom číslo-číslo

ale že prostě ty si

představuješ, to takže moment

65 krat, to je

195, když vodečteme co našli

policistě, to znamená

10 a 30, tak na výjde

150

americké inspiraci

co tě na tom vlastně tak natchlo

protože takhle to zní velmi jednoduše

že se vlastně jenom dívaš do počítače

na nějaké představení

co bylo to, co tě tak chytilo

já to moc nedokážu popřát

nějaká lidskost v tom vyprávění

myslím si, že my to tady pořád ještě neumíme

my se o to docela často snažíme

v tom našem podkástu, ale před jenom to jsou jiná témata

jsou to spravodejská témata

je to vlastně dení publicisticko-spravodejské

v tom to tak úplně člověk neakcentuje

tohle byly

časupisecké příběhy

které pojednávali o něčem

v čem běžně deně žijeme

já nemím třeba o přátelství

nebo o lásce, nebo o něčem jiném

o běcech, které

má tu si, že tam někdo vyprávěl

o tom, jak mu chybí telefoní záznámníka

ty hlasy, které na něm slíchával

a bylo to tak strašně krásně odvyprávěné

jako hrozně zajímavé vlastně původně napsaný text

vlastně odvyprávěný

úplně prostě, ale

nějak hrozně lidské

já vím, že to znikli šojně

ale kdybychom někdy byli schopní vyprávě

takhle, tak za mě by to bylo skvěry

tak před částí týmu podkástu

99 před Lenkou Kabrhelovou

a Martinem Hulou, naším sound-designérem

je 14 kouška

a já tady stojím před divadlem vzlet

s režiserkou představení

Petrou Tejnorovou

která zpracovává

představení nejensem pro vzlet, ale i na různé

další scény

Petro, jak tě umluvili, aby

šla tady do toho velkého experimentu s nimi?

no tak určitě

hrál velkou roli, ty dvě ména

Kabrhelová Hula

a pak samozřejmě

ta idea, že by to měla

být audiovisuální podkást na život

tak to je pro mě taková vize

nebo taková výzva

která nějak dobře navazovala

na to všechno, co mám jako za sebou

že to bylo zase úplně něco jiného

a předtím jsem dělala nějaké

jako live cinema projekty

nebo i rozlasové hry na život

a na jednu tady se to nějak

mělo podkat do hromady

a zároveň jsem udělala jedno

z těchho storytellingu

jsem můžou přelejívat do vizuálu

nebo do audia

a jak vlastně tohlen s to vybalancovat

a jak si s tím v podstatě jako hrát

a je po všechny zkušenostech

pro tebe tohle představení 5.59

na sceně vůbec mě čem nové

případně teda v čem

nový je to za prví

že ve všechny projekty

předtím jsem fungovala jako autor tý předlohy

nebo spolu autor tý předlohy

tak jsem z toho hodně vybírala

když je hodně na lence a martě

a vlastně přicházím

k tomu

jako přicházím do takovýho živějšího dialogu

že tam nejsem úplně jako by spolu autorsky

za tím kdo co

a druhá věc je

že ty mluvčí

jsou přímo autori

jsou to reporteři, jsou to filmáři

jsou to vlastně úplně jiné lidi

než kteréma jsem zvyklá pracovat

že mi přijde

fajn tyhle s ty dvě polohy

že jsem hodně spokojná

s tím jak kdy je to audio kníhá

skoro až jako voice order

a kdy je to do vopravdy ta přednáška

trochu svýmyslovy

trochu to zastavu

trochu to korigu

že to teď vychází, že na začátku je to vlastně zastavená věc

kterou okomentuješ

potom to trochu spadne dotý knihy

pak jsou hnedka ten prostřede

to je hnedka ukazuje, hnedka přetáčí

vlastně nějakéko by vstupovat

s konkrétným materiálem

pak je ta část, když ty si říkal, že to přijde

trošičku dlouhým mě, naopak zase přijde

že to spadne do toho vizuálu

tak my stojíme před divadlem vzlet

s dramaturginí představení 5.59

na sceně Martou Liupkovou

vy ste vlastně pomáhala

s výběrem

těch vrůzných

protagonistů, které máme v té,

co vás přivedlo zrovna na tyhle osobnosti

ten výběr probíhl

si s Lenkou, samozřejmě

to je spíš bych řekla hlavní autorkou toho, kdo tam bude

a důležité bylo, že ty lidé

jsou nositela nějakých příběhu, nám šlo

v 5.59 na sceně

vzít to, co jako v tom podkáztu se třeba nestihne

rozvinout jako příběh a to vyprávění

a všichni tě lidé, kteří

tady ve vzletu budou vystupovat

budou vyprávět nějaké příběhy

které třeba se jich ani osobně nedotíkají

jenom je proskou mali

nějak nebo no ně přišli

nám hlavně o to, aby ten člověk

prostě jako měl co říct, to je nejdůležitější

vlastně. A v čem se tohle

to bude lišit to představení

od toho, co dnes vidíme

na české divadelní sceně?

Tak na české divadelní sceně primárně

vidíme herce, nebo nějaké

performery, nebo lidi, kteří se prostě

snaží něco zahrát,

kdež to tady budeme

s vyprávětši příběhu,

kteří ani nemají toho Lenkou

jako je vyštní zkušenost,

právě jenom přinaši nějaké

zdělení, nebo přicházejí nám něco

zdělit třeba o své práci.

Takže v tom je to jedinečné,

zároveň si myslím, že to je víc,

než jenom nějaký třeba rozhlasoví pořad právě,

protože se te musíme dát nějakou

vyštní formu, ale která,

která nemůže být nějakéko pečlivě

naskoušená, vždycky bude trošku improvisovaná

a vždycky bude vznikat právě

v tohle chvíli na místě, ať už se

je audiální, nebo nějaké videosložky.

Šepky tělá to vzít do bloku

a vodou se to chytlou.

No, je to ne.

Pardon. Já jsem to chtěl přesunout

a se jsem to neměla dělat.

Teď už pouští ten gukt.

Jsem počít ještě stršně unaleno.

Martin, je to pro tebe poprvé,

kdy ty stojíš na těch divadelných prknech,

jakou ten hered v podstatě?

Trošku.

My máme také přestavení

s Alicí Kubou

a z Mhrenkou Čechovou, který s mnou je strachy.

A v tomto představení

je taková čans, kdy já

na Alici

křičím

jako hodně

neprějemný věci.

A je to pro mě to jeho stršně neprějemná

situace, kde jsi všichni myslí,

že to jsou jako věci, co

nebo já si myslím, že si všichni myslí,

že jsou to věci s mojí hlavy

a já jí jako nadávám

a ponižu na to nějakým

sosem reaguje, tak

tak to dělat nebudu.

A co tady teda teda dělat budeš?

My se s Lenkou bavíme

o tom, jak pracujeme

s tou hudbou

a co ten sam design

dělá, nebo nedělá trošku

jakoby otvíráme

tohle to naště v přemýšlení

o tom, jak se

tím zvukem dám nyní

otvíznám a

zároveň se trošku bavíme

o sam designu veřejního prostoru

a tak.

Tak my jsme právě skončili

s čtenou skoušků

s ratkem Kedroniem

který vystupuje

v 559. scéně.

Byla to první hočtená

skouška, jak to na tobe působilo ratku?

První čtená skouška

v životě byl jsem velmi nervozní,

i na podium.

To byla ponusová epizoda

podcastu 529

a pozvánka na naš speciální projek

s názvem 529 na scéně.

Přítes námi prožít večer věnovaný

novinářině i divadu

z tého a ve středu 13. září

v Pražské kulturní križovat cenzlet

v stupenky můžete koupit online

na stránkách vzlet cz

a můžete o ní i součižit.

Podrobností najdete na našem instagramu

i twitteru.

Všechny informace najdete i na se důvrhu se znam zprávy

a v popisu epizody tam, kde nás právě poslucháte.

To byla Lenká Kabrhelová.

Těšíme se na vás na scéně Pražského vzletu

a v pondilí samozřejmě i

u klasické epizody

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.