5:59: 50 let s hip hopem. Co získal a co ztratil

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Hudební stíl, který vyrostil ze základů americké čednostské udby, hip-hop oslavil 50. na rozeniny.

Za půl sto letí se proměnil v globální fenomen.

U měleckou formu, která ovlivňuje populární kulturu ve spojených státech i po celém světě.

Jak se to hip-hopu povedlo?

Jak se za 50 let existence proměnil?

A čím hudba zrozená v Newjorském Bronxu v 70. letech oslovuje dnešní publikum?

Je pondělí 21. srdna.

Tady je Lenka Kabrhelová a pěk 59. Spravodajský podkást se znam zpráv.

Ana Oravcová, sociološka, která se zabývá kulturou hip-hopu a rapu.

Lektorka University of New York v Praze a moderátorka pořadu Street Cipher na rádiu Spin.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pení Oravcová hip-hop a kultura, která tenhle hudební žáner nese,

slaví a oslovuje letos v letě 50 let, jakou cestu za tu dobu urazil?

A se to říct nějak stručně?

Obrouskou. Určitě obrouskou, protože v počácích to bylo považovaný

jenom za nějaký jako rozmar, který brzo přejde.

No a za 50 let je to vlastně to nejsilnišší,

co je v pozadí jakékoliv populární kultury po celém světě,

na jem v Americe, takže velkou cestu.

Pojďme se vrátit k tím začátkům, jak hip-hop vznikl.

Říkáme 50 let, tak jak a kde se to stalo?

No tak samozřejmě každá kulturou má určitý mítus vzniku.

A právě s tím hip-hopem se váže k tomu 11. srpen 1973,

kde DJ Kulherg organizoval párty.

V paneláku na 15-20 dvigémenů v Bronxu.

A tenhle den je dneska oficiálně považovan z začátek hip-hopové kultury.

Někdy návodní květ.

Někdy návodní květ.

Co se tam tehdy stalo?

Jsou teda různí verze.

Jedna verze je, že jeho sestra měla narozininy.

Druhá verze je, že to byla párty,

jakože zpátky do školy,

protože v Americe ten školní rok začíla trochu dřív.

Ale tam je problém také v tom,

že kulturu nelze začít v jeden moment.

Ty začátky samozřejmě už byli dřív,

že chcimen sledovali vývoj afro-americké hudbě,

tak už předtím tam vylí náznaky toho repu, konkrétně.

Ale ten rok 73. byl důležítý.

Protože jednak tahlet věce stala,

byl Afrika Bamba,

který založil Zulu Nation,

později v listopadu.

No ale první party jsou dělali v partích, protože tam šlo to, že tam ládeš v Titově, v Bronxu, byla moc mládána to, aby chodila do puhu, a moc chudána to, aby měla navstup.

Teď, že si dělali party, tak nějak jak uměli a z toho znetlo hyfot.

Když jsme u těch kořenů, tak dá se říct, na jakých je tady hip hop postavé, na jaké hodnoty významy v tom propočátku hip hop nesel?

No, to je strašně zložitá otázka.

Každopádně takový ten hlavní narátyv, který spojen z hip hopem je, že je to kultura, která vznikla z ničeho.

To something out of nothing, protože je potřeba se podívá taky násocioakonomický dění v pozadí ty kultury, protože to jsme v těch osmdesátých letech.

A regén a war and drugs v Bronxu se stavila dálnice, která vzpůsobila hodně hudoby, protože v tom určinném prostoru to znamenalo, že lidi si museli vystěhovat.

A ty, co měli na to, aby se vystěhovali voděli a ty, co na to neměli, tam zůstali.

A ty nejchudší a ty mlady, které tam ty době žili, tak vytvrřili hip hop jako i výazřování frustracé, ale jiným způsobem, než třeba v násili.

V tom smyslu se mluví obetlu, například. Tak nebudeme si tady jako být, ale já ti ukážu, jaký já umím kroky v býbojinku, v breakdance jadáme si battle a ten, kdo je lepší vyhráva.

A jestli já umím lepší rejmi nemoty a to frustraci dá do umění spíše, než to násili, takže to je taky jeden z těch narratívů sníkou hip hopu.

A dá se tedy říct, co se z těch prvních hip hopových písní o tehdejší zuprtuře dozvídáme?

Já bych ještě zmínila, že já nevím, že se to všichni vědí, ale je důležitý se pobavit i o ty terminologii, protože hip hop je často použivan i jako ekvivalent repu.

Ale hip hop v podstatě je jako by ta kultura, ta zaštítat, ten obal, který má v sobě ty štyry elementy, což je rap, breakdance, graffiti a DJing.

A v podstatě na začátku ten nejdulejší čejší byl DJ, protože oni měli všechno znalost ty muziky, ty hudby a dokázali udělat tu párty.

A ti répeři tam byli jenom takový hype menu, který tam prostě jenom něco pokrykovali a postupem vývoje jsou vlastně ty répeři dostávají na první místo, protože to je vlastně i ten element, který toho hodně řekne v těch tekstech.

No ale když se podíváme na první skladby, tak už začátkem osudesátých let ta první nejpopularnější skladba, Rappers Delight, která dostala rap do mainstreamu, tak to je taková partyskladba.

To hip hop, to hippity hop, tam není nějaké úplně sdělení.

No a dva roky na to znikla skladba The Message od Grandmaster Flash and the Furious Five, což je do dnes povežovaná za první politickou skladu.

Takže vlastně taková ta dualita mezi tím party, komerce, having fun a mezi tím politickým sdělením je tam už od začátku tohoto hip hopu a vlastně do dnes.

Na spořáku vám to dost necinka, kam z penězi, aby byly chráněné před inflací.

Font monetika zhodnotí jakoukoliv částku o 6,5% a to firmám i do mátnostem. Více na monetika CZ.

No a z té fáze, kterou jste popisovala, jste úplně počateční přestu, kdy se tedy rap a následně hip hop dostává do mainstreamu.

Můžeme poskočit do dneška, kdy je hip hop multi miliardovým biznisem a vlastně vlivnou globání platformou kulturní,

jestli se to tak dá říct, co se dělo mezi tím, jak se v ní v tuhletu kulturní platformu hip hop proměnil.

V tomhle ohleduje strašně důležitý rok 1991, protože v té době vznikla technologie SoundScan,

což je takový ten čárový kód na CD-čkách.

Do té doby, když obchod CD-čkama podavala reporty o tom, co se prodává, tak byl lehce podplatitelný.

Takže se nevědělo, do jaký míry je ten rap populární, jako hudební žánre.

A v momentě, když přišel SoundScan a na jednou bylo lepe sledovat, co se prodává a co se poslouchá,

tak v náhrávací společnosti zjistili, že teda rap je výnosmý.

Takže začali hledat ty umělce, podepisovat smlouvi s těmi umělcami

a to je takový hodně důležitý přelomový bod, když se dostává hip hop do té mainstreamový populární kultury.

To je jedna věc a druhá věc je marketing.

Product placement, rapové videoklipy, to je strašně důležité, protože rap dneska není jen hudební žánre,

ale vlivně styl, styl je strašně důležitý a každý druhý rapper má nějaký merch

a tý největší rappery mají všechno od značku alkoholu přes svoje vlastní modní značky, takže ten marketing tam byl strašně důležitý.

A v té fázi, kdy se tedy hip hop a rap nějak propracovával do toho mainstreamového povědomí,

čím oslovoval zbytek populace, tak přece jenom to byl nějaký žáner,

který začal v subkulturé popisoval život, minority, marginalizovaných lidí,

hlavně z afroamerického prostředí, který v New Yorku americkém

čím oslovoval i ty další skupiny amerických obyvatel.

No v tom americkém prostředí úplně není subkultura, protože je to prostě afroamerická kultura,

která byla vždycky součástí Ameriky a také, ze které si vždycky tam mainstreamová společnost brala příklad a inspiraci

a ta propriace tam hrála vlastně strašně důležitou roli.

To je jedna věc a druhá věc je, že například ten gangsta rap,

který byl v 90. letech strašně populární,

tak tomu většiní vonovému obyvatelstvu taky ukazoval nějaké stereotypy,

který byl třeba klucy z předměstí, který nikdy nezažili takovýhle gangsta life,

prostě jeho chtěli prožít a spojít v prostředníctví nějaký skladny.

I just in my dating, so won't the real Slim Shady, please stand up, please stand up, please stand up.

Cause I'm Slim Shady, yes, I'm the real Shady, all you want is Slim Shady,

so just in my dating, so won't the real Slim Shady, please stand up, please stand up, please stand up.

Ale v tamto směru je strašně důležitý Eminem,

protože to byly jakoby první bílý repéreplondiák z modrým naučima,

který můj se to většinové obyvatelstva pak dokáže lepé identifikovat než s těma repremaň.

A co to znamená práve z letiská, kulturní a propriace a debaty o tom,

že to je hudba, která je energí a tím zmotněním opravdu černožskou hudbou,

do jaké míry je potřeba brát v nějaké debatě o hip-hopu i tohle v potas.

Je to velice důležité, ale záravení je to lišná situace v Americe a mimo Ameriky.

V Americe je samozřejmě spoustá bílých repéru,

ale tam je zároveň důležité, aby ti to umělci dokázali nějakým způsobem

prokázat ten respekt ty černožské kultuře.

Eminem v tomto smyslu měl vždycky dobrou pozici,

protože jednak záním stál Dr. Dre,

což je největší podsta, kterou vlastně jaký kliv repér může mít,

takže když Dr. Dre řekne, že sež dobrý, to je jedno,

je prostě si běloch nebo černoch.

A za druhý, když se podíváme třeba na to, jakým způsobem Eminem vyrů

stál, tak on patřil k těm hudím bělochům.

Takže vlastně ta hudba je tam ten momenty identifikace

s tou hip-hopou kulturo.

To jsou dvá aspekty, který vlastně budávají

jako by v uvozovkách právo těla treb.

Když tě mluvila o tak komercionalizaci a vlastně o tom průlomů

do mainstreamového povědomí, dá se mluvit také o tom,

co hip-hopyhem téhle cesty stratil, a nebo na sebe třeba nabalil,

teď já měžím nějakému přejímání stereotypu,

debatuje se o tom, na kolik je přítomná, myzogyn je homofobie

v hip-hopu v repu, akcent na materiální úspěch.

Jak moc se tohle potom do toho vzkazu, který hip-hop

jako hudební žáner posílal svým příjemcům a posluchačům

promítnul?

Je pravda, že ta myzogyn je a násili tyhle věci

jsou v hip-hopu, ale pokud budeme bráti hip-hop

jako součas nějaký větší kultury, tak to zároveň

kloví hip-hopu a je to ovlivně nohodnotama, který se nacházejí

v té šíři společnosti, takže očekávat o těch hip-hopů,

že se toho minete, kto opravdu nelze

a v podstatě ta dualita, komerce vs. politický vzdělaní,

která srud, movement, tam prostě byl vždycky od začátku

a vždy bude.

Je problém akorát v tom, že tu mainstreamovu část je prostě

víc vidět, než všichni ty ostatní aktivity,

který se dělá i kolem.

A máte vy osobně nějaký hip-hopový příběh,

který vám vypráví tu story toho hip-hopu nejlípnému,

na kterém by se dalo dobře zobrazit?

No, já vlastně i ve svém pořadu v rádiu Spence

zaměřuju na ženy.

Takže já strašně ráda sleduju příběhy žen

a to, jakým způsobem i v té historii,

jsou ty ženy strašně nevidítelní, když byly strašně důležité.

Třeba ty první dvě sklad by vůbec nevznikli,

rappers The Light and the Message,

kdyby nebylo Sylvia Robinson.

Protože to byla spěvačka, producentka

a spolů vlastníla label Shocker Hill Records

a ona stála za těma hledvěma skladbama.

A on se vůbec nemluví,

že vlastně to byl nějaký imperativ prostě jedný ženy,

která viděla ten potenciál toho hip-hopu

v těch ulicích a v těch parci.

No a pak mě strašně baví sledovat právě

ty různí generace reperek,

který se za těch 50 let v tom hip-hopu objevují.

Samozřejmě každá zupkulturám a určitou dobu,

která je považovaná za ten zlatý čas, to Cold and Age.

A tak to bylo i v těch 90. letech v tom hip-hopu,

kde bylo i spoustu reperek,

který nebyli nějakým způsobem seksualizování,

jak je tomu dnes

a dokázali vlastně nějakým způsobem fungovat

mezi těma chlapama.

A pak koncem 90. let,

kdy přichází reperek,

jako Foxy Brown a Lil Kim,

který jsou mladý,

ale už jsou podpálcem těch mužů

a tým dyktují prostě jak repovat,

jak se oblikat, co dělá

a dokází k ty jako hodně seksualizace těch žen.

Já doufám, protože nedávno vyhlá sili nominace na MTV Music Video Award

a je tam strašně moc žen

a to je strašně skvělí.

A doufám, že ty ženy dostanou víc do popředí i v tom hip-hopu

a nejen ty štyry, který jsou vidět,

ale i ty, který jsou nezávislé u mělkině

a dělají si svoje

a tak doufám, že si dostanou na větší platformu.

A když ještě zůstaneme u americké společnosti

dá se vůbec popsat,

jakou roli hip-hop hraje v dnešní americké společnosti

v tom dnešním nastavení.

No největší.

Určitě ovlivnuje všechno od populární kultury s politiku.

Kdybych už zmínila jen Cardi B

a to jakým způsobem,

ona využíva svojí platformu

a dělá třeba rozovory z kandidaty na prezenty

nebo na přiklát Killer Mike,

který je hodně politicky aktivní z Atlanty.

Ten taky dělal rozovory z Bernie Sandersem,

když už se budu mluvit do politice

v tom úzkým slova smyslu jako kandidatory.

A co se týče nějakého sociálního náboje

versus právě ta komercjonalizace

dá se popsat to,

rácio dneska se ta rafička vychiluje.

Podle mého je to vyrovnaný.

Jenom, že je problém v tom,

že ty grásruc aktivity není vidět,

že věci, které dělají i umělci

jako Jay-Z nebo Vions,

tak se budem mluvit o jejím konzertu,

ale už se nebude mluvit o charitách,

na který přispívá,

nebo do kterých se zapojuje.

A tá síla toho hip-hopu v těchhle místech

je například v tom,

jakým způsobem se hip-hop využívá,

třeba na středních školách,

vysokých školách,

třeba i hip-hop,

který se využívá v terapii

jako lečení, uměním,

vytvařením býtu, psaním textu.

Tenhle potenciál, který má hip-hop

v takových vzdělávacích sfrách

a zpráce z mládeží,

tak tam je určitě velký.

A kdybychom to měli,

zaměřit ještě viloženě na hudební prostředí,

dá se popisat hudební dopad,

hip-hopu, jaké postupy

a vlivy se třeba dnes

odrážejí i v jiných hudebních žánrech.

No tak určitě zležiska technologie

celkově jako scratchy,

DJing, všechny tihle věci

vycházejí z hip-hopu, to je jedna věc.

Druhá věc je také

rap jako

ritmické vypravěctví výrýmech,

se dá dělat do jakého koli v beatu,

ať už je to drum and bass

nebo klidně i punk prostě.

Rap jako takový se dá

použít do všechny hudební žánrů

a ja mám poce,

že dneska už ty žánry se také

jako hodně prolínají,

že někdo je hip-hopový umělec.

Je to kvíškat ulkování, protože si berou

inspiracejí z jiných hudebních žánrů.

Ale co si myslím, že bylo docela

dlouhý a těžký,

je prorazit do ty vážný hudby.

Protože hip-hop je vždycky

s pojemánstvou populární v uvozovkách

dnější hudbou,

ale když už Kendrick Lamar

byl s tím symfonickým orchestrem,

tak myslím, že už i tam se to podařilo.

A když bychom se měli podívat

na globální rozměre hip-hopů,

tak nes je to pravdu

celosvětová platforma,

která se nakonec neomezuje

jenom na Angličtinu.

Máme tu různé jazykové mutace,

když to tak nazvů prosti kulturů

v různých kontekstech,

v různých prostředích.

Hraje třeba v Českému,

když to tak nazvů

prosti kulturů,

v různých kontekstech,

hraje třeba v Českém prostředí,

když si povídáme tady

v Praze, hip-hop, rap,

stejnou roli, jako v tom americkém prostředí,

nebo vlastně ty významy

se potom posunují v závislosti

na tom, o jaké kulturé mluvíme.

Přesně tak, ty významy

se posunují a vlastně po cilím smětě

máme globální hip-hopový subkultury.

Protože to je vždycky

o prolínání těch amerických

vlivů, ale

ta domáci kultura

vždycky z toho vejme to, co potřebuje

a co chce, takže je to takový

lokální projav.

A u nás je tomu tak stejně

třeba u nás je důležité

vzít potazy to, že

stok nám dostalo v té mediovaný formě

přesto MTV, přes ty kazety

a třeba potažmo lidi, který

měli možnost cestovat na západ,

tak to přinesli do České republiky.

To je specifikem

Čech i Slovenská.

Je, že od začátku

ten rap byl vyjádřem

v Češtině, respektive

v Slovenštině, protože výných

Evropských zemích je třeba

fáze, kdy

répeři nejdří v to skouši

i v ty angličtině,

než si to osovojí

v tomto cestově,

když je to osovojí

když je to osovojí

než si to osovojí

v tom vlastním jazyku.

Takže to je trošku raritka u nás

a že to je od začátku v Češtině,

ale v podstatě

u nás nezužaní nyní potřeba

sledovat u Americkou scénu, protože máme

domáci velkou výživnou,

ale nedá se to oddělit

u Americké, ty vlivitem vždy budou.

Nacházíte tedy nějakou rezonanci

nebo odráží se

ten původní americký náboj

a ta energie, která přichází z úplnějného prostředí

chyníhistorických odkazů právě

i v tom, co se tě je v Česku a na Slovensku

poukazuje třeba tady

hypoprap na problémy

marginalizovaných komunit

a nebo naopak je tu silnější

ten efekt té komercjonalizace

ty materiální momenty a tak dá.

Určitě

si myslím, že je ten efekt

komercjonalizace výší, ale to neznamená,

že by se to nedělo.

Já myslím, že to právě tím,

že jsme to přijeli jako tu mediovanou formu,

než jsme vlastně našli tu cestu

k tomu, že vlastně ano může to být

i prostřede k tomu, abychom

mohli informovat o našich problémech

zdejších včetně menšin

z hudobou například

nebo s tím ahlem aspektovanou.

A že v podstatě tím,

jak je Česká republiká chápaná

jako etnické homogení,

tak i ten rep

převzali býlý muži střední tríny

a tak to vypadá, že to vlastně

nejsou ty etnické minority,

které tady jsou nejhučí

a které využívají ten rep

jako děláj to, ale nemají ty prostředky

na to, aby měli to nahravat si studio

a pak si to nahráli.

Nebo ani měli počíta, že nahráli si to doma.

A v podstatě vždycky,

když třeba přijede někdo z Ameriky,

tak předpokládá,

že právě tohle je

ta hlavní skupina, která dělá rep

v České republiká, jen říkám, no to úplně tak není.

To jsou prostě fakty

všechny třída bývých mužů,

která tady jako repujeno.

Dá se říct, kam bude hejboho psměřovat

v dalších letech, jako něm budeme mluvit

třeba za dalších 50 let.

Já rozhodně doufám,

že bude víc žen, protože

u nás v Českém prostředí je to úplně

rozný.

Málo ženy je u nás

nebol respektivě,

o kterých se ví. Já jsem přesvědčena,

že jsou prostě hovky v pokojíčku,

které asi píšou rými,

takže to bych byla ráda,

kdyby by byl prostor víc proti ženy.

Já doufám,

že i u nás se dostane víc

hip-hop i na tu akademickou půdu,

protože je to faktuležitá subkultura

a

zahraničí se v tomto směru

dějí úžasný věci,

teďko i v New York

vlastně pro klinu knihovnout,

popsali celou tekstama JZ

a vzícit v Amerike kurs,

pohezi je tu paká, je celosemestrální,

plnohodnoty kurs,

takže třeba i u nás se bude

učit lyryce PSH.

Ana Oravcova,

sociološka, která se zabývá

kulturou hip-hopu a repu,

lektorka University of New York v Praze

a moderátorka pořadu street cipher

na rádiu SPIN. Děkujeme.

Taky děkuju.

A to je spondilního vydání

podcastu 5,59 vše.

Děkujeme, že nás poslucháte

a že se za námi vracíte,

kdy koli najdete všechny naše

epizody na seznam správách,

ve všech podkástových aplikacích

i na platformě podcasty.cz

Pokud pro nás máte nějaký tip

nebo nápad, můžete nám psát

na adresu za minuto 6

savináčs.cz

Pod stejným ménem

za minuto 6

nás najdete i na sociálních sítích Instagram

a Twitter.

To byla Lenka Kabrhalova.

Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.