Chumelenice: 38. Pankáči, okresní přebory, Slávkovo lobotohrátky a hattrick pro Kovářovou

Inteligentní rozhovory, fundované analízy, odborná hodnociny, investiční poradenství.

Lol, ne, tohle je humelenice.

Tak výborně.

Jste je zetou stopky, protože koukám, že už 24 hodin peču masov troupě.

Jo, to je vždycky nejlepší, já jsem se říkala, že bych se mohla psať rekordy, jak dlouho mi ty stopky jeli třeba.

Čestám kouknu, a tam prostě 153 hodin a tak.

Také večšou odpočítávám akorát jídlo a nebo svičení.

Tak vidíš, jak moc je žrala, nebo moc svičila.

153 hodin, nic moc parkéto.

A tak toho máš teď hodně vyjď.

Já toho mám tolik ty vole, že to jsou dnej, kdy prostě se pomalo nestačím ani dojít na záchod.

A dojdeš vždycky?

A tak jako musím, že o nějak to potom je, to nejde jako, že nejít.

Ještě žádná kakovac, nebo...

Žádná kakovac, spíš jako hovní historie, ale myslím, že někdo mi posílo z nějakého hovní historie.

Já mám taky, velmi dobrý.

Fakt, my přijde, že čím dál tím více, jako lidi to píšou,

jako těsně po údálosti nebo skoro v průběhu víš,

že jak si na nás je korobnou spomenout, to mi přijde hezky,

že lidi prostě serou a myslí u toho na nás.

To je hezky.

Jako, kdy jindy myslat na své blízké,

že hlavně bychom bychom mohli být takové takové novodobé airbends němcovou,

jak zbírali pohádky,

tak my prostě budeme zbírat hovní historky.

A pak jsou nás jedno budou děti učit ve škole?

Vydáme to jako zborníku, je to kulturní děditství.

Příběh, který se obravdu sral.

A no, tak jsou bemenová, ale náhodu třeba takový antropologové,

tyto podle mě taky ocenějí.

A založíme si jako archy, v kterých se budou hodovat kni hovna.

Ale taky to v tom vždycky vidí.

Jo, vždycky.

Vždycky, ale sorry, ale prostě já vím,

že to je pěti letej jako přístup,

ale vždycky, když vidím někde kni hovnu, tak vždycky budem hovna.

Jo, no jako, ale jo, prostě, akdo ne, tak ten kecá.

Jo.

A taky velmi často zostává hlavně na malých městech,

že to přijde v típu na i někou dalšímu,

a to kni jako s toho odebírá, že jo.

Samozřejmě.

Teď nevím, jako s toho máte,

abych se odebralo ty hovna, reči, že jo,

někde bych se to vystavila.

No, takže ano, bře kni hovna,

vedle toho budu jen hovna,

a to bude naše archy i v příběhu,

které se obravdu srali.

Tak.

Vlád budou s námi jasné.

Mami, a čím se živíte?

Jeste to, vlastně, co furt děláte.

O, tak.

Ale důležitý mít nějaký plan na duchod.

Jo, tak ano.

Zabavit mozek.

Hlavně teda, myslím se,

že až budem v duchodu,

tak i budeme mít moc,

jako častěj přispívat sami,

s nými.

Do archímu.

Jo, no, no, no.

Možeme pořádat různí přednášky,

že jo,

možeme udělvat jako čestné tituli,

například,

neznáme spívačce,

nebo...

To tady mochodem,

kterou mám právě spojenou zprávu,

co mi někdo psal,

věc trošně vtipný,

ale to si teda nechámaš

až do sekce hoven,

že jo.

Dobře,

tak to bude dneska velmi chutná.

Jo.

Já mám taky velmi poklady

a mám dokonce příspojek

od svojí tchíně.

No výborně.

Takže krása.

Budeme řišit malopéráka

z začátku.

Můžem.

Já mám spoustu reakcí

na 10 minutí malopéráky

a mám velkopíču,

která zvládla

hetrik tentokrát.

A to je o všem

to už je,

jako slušný výkon.

A je to kovářovala.

Samozřejmě jako kdo je nej.

Výborně.

To si vráda,

že to pokryjš,

protože já mám voní

taky nějaký výruzní,

co mi přišlo

a nebyla jsem ešte

schopná si to pořádňa

do hromady,

takže

já mám teda malopérák.

Ale tak řekni,

nejříš ty reakce.

Na malopéráky.

To bylo na to,

na to Herman a tak.

Hele, mám od advokátky,

která o všem,

jako prosí ona mi to,

takže zaručujeme,

reakce na Herman.

Moc se mě potěšili

po vydáním o magistru Hermanovy.

Je to normální píčus.

Neštěstí je,

že v opatrovnických sporech

usoudu

jeho odborníme názory

argumentují i pracovnice o spodu,

které by měli děti

chránit před obdobnými

kretény

a jejich dementními myšlenkami.

Kdyby jsem je ten sloch advokátní.

Když už na to v soudním řízení

přijde,

používám tento úrivek,

abychom se všichni vrátili na značky

a nikdo nevimíšel kraviny.

Teď ten úrivek, jo?

Vystruvaní psychologové Albert Kšinyan

a Petr doležal,

pak napříkladech ukazují,

že Hermanovy názory

a teorie jsou banální fráze

z prvky ezoteryky,

případně zavádějící

nesmysli až kodlivé teze.

Hermaná označili

za jířího babici

české psychologie,

protože obasou ve svám oboru

načeníme amatéry,

oslovujícíme široké publikum

jednoduchými recepty,

které si vnitřiní

súdožností a kvalitou

stupních surovén hlavů

nelámou.

Hele, a to je jako

se i pamatujou.

Oni tehdy,

protože on byl nějaký

takový větší move

na sociálních sítích

před časem,

když ten Herman

ze sní kde dal nějaký

rozhovor šílený.

A na to kon,

to potom právě tydle

ty dva pánové

strašně jako dobrou

vyargumentovanou

takovou kazujstiku

v tom,

jak prostě von,

co říká,

je ve skutečnosti píčovina

a teď tam přesně

jako u toho

měli vypsané,

jak je to do vopravdy,

z čeho von vychází

a tak.

A je to jako fakt

prostě úplně rozebraný

do mrtě.

Takže,

tohle jako doporučujou.

Já už se správně pamatuju

ty autority,

co tam teď říkala,

tak jako nající to.

Je to Albert, Kšinyan

a Petr doložel.

Jako stojí to fakt za to?

Protože tohle

přesně,

to je jediný mu,

že jako jemu

a podobno jim

prostě zavříd hubu, no.

Idyž samozřejmě,

on by řekl,

že to jsou

nějaké závistivíkeci

nebo takhle,

ale...

Na on by to řekl,

určitě nějak eloborovaníce,

jako,

že prostě

je to

jako jiný pohled,

tak se na to kouká

a on se řidi,

podobně tam určitě zazní.

Selský rozum.

Jo, to jo.

To je decky zaklínadlo

že životní zkušenost

je přesně tote,

že co vědá to těž?

Že jo.

Je to přesně,

jak jsme tam měli

ty dvě holky

na dževáku,

jak zkou mají červy,

tak jsme jí mohli říjí z holky,

ale k tomu stačí

životní zkušenost,

to nemusí to

ubec pod mikroskop,

to vidíte, ne?

To vidíte se od červy, ne?

A tak.

Jo, no.

Hele,

jako blbí je,

že,

víš co,

no, to je sece pěkný,

že oni taková

tím jíti,

jenže prostě bohužel,

k tomu jeho publiku

se to v životě nedostane,

protože tady

ty píčušové

prostě vždy těží na tom,

že dokážou formulovat

sece píčovenu,

ale

jednoduše.

Ano.

Jednoduše a chytlavě.

Jo, tu už je jedno,

jestli to je blbos,

nebo jestli tě tomu,

že zničí život,

ale dobře se to čté

a občas tomu

dá hezký obrázek,

tak proč ne?

No ještě,

pak se to dobře zdílí,

takový komentář,

jako tezad do kamene,

ještě,

nebo amen.

Ty vole, do prdela,

odporný.

Ještě, to je nejhorší,

fakt jako,

neříkejte to,

brzyma,

a tezad do kamene,

nebo amen,

to je jako,

nebo lepě bych to

nenapsal.

Tezad do kamene

je zničí

s dovolením kradu.

Ne.

Au, au, au,

au,

nebo tady si odložím.

Ještě,

ještě.

Háčkuji se.

Ještě.

Odporný prostě,

THE PIEP

tady ty píčovény. No tak. To bych taky mohla říct sami ze svého života víte, že co třeba bych mohla tak jako rozšířit jako evangeliu, že kašmíry lepši než polyester. No a jestli nevíte.

Pro vás je takový ten kašmír like. Z pepka. Z pepka. No máš k němu něco, ještě k Hermanu vy?

No mě tam ještě jako přišla nějaká taky takové jako hejt, ale vlastně mám pocit, že dotičná nejdřív psal, že sejí ty jeho věci nějak nejdřív jako líbili, ale potom to nějak se to zvrtlo a teď já už si nepama to, jak ten příběh přesně pokračoval.

Ale asi to už nebudu hledat, teď už tak najdu příště. Každopádně teď konc mi někdo posílal, ešte, že bude nějaká taková akce, na který bude mluvit Sláva Černý.

A samozřejmě tam bude i vojáček a všichni taková ta squadra těchle těch lidí, jakože neumím nic, ale hodně vodom mluvím, tak to je zajímavé, že tyto u dálostí mají po každý stejný čestníky.

Hele, není to ta konference o pravdivých chlapů nebo covojí to lájí?

Ne, ne, ne. Tam jsou nějaké něco, nějaké sebe poznání, ne, tam jsou nějaké ženský, prostě nevím.

Jasně. Takže ty se tam dozvíží, že prostě máš holčičky, chválet jen o samotě, aby se nezávidili, klučičky, klučičky, klupečky před nastoupenou jednutkou a probuch nikdy tím, že takhle dávete slušešní Braille.

Hele, ale teda, když jsme u těch, takových těch diagnoz zdálky, tak já si nemůžu odpustit, to jsem se tady taky vyskrinovala.

Jako Ratkin Honzák, ano, je prostě člověk, který je rudovaný ve svém oboru. Ale mě přijde, že ten pán už taky jako měl dávno jí do důchodu.

A že prostě někery věci, který volne jako říká v poslední dobou v těch rozhovorach, jako nejsou prostě úplně dobří.

Že voln se tak tváří, tak vlastně hrozně jako vlídně a má takovou tu image toho, jako fajn pána, který to tak dobře komentuje, ale prostě teď Honza se tady, se znam správi říká Ratkin Honzák.

Přibývá autizmu a ADHD u dětí. Něco se stalo. Já nevím, tak možná se stalo, že jsem zašlo víc diagnostikovat, že už se na dítla nemávne rukou, jako jo, zlobí vole, nebo prostě, co se asi stalo ty vole.

Asi určitě tam naznačuje, že hmm, tak možná, že teda tu výchová špatně, nebo že jsme jako nějak odtržení od toho normálního světa s těmi sociálními sítěmi bláhov, nevím.

A ne, ne, ne, zdůvodňoval tom, co se stalo, nebo co se myslí, že se stalo. To jsou jako i být něco, co se stalo. Vyšechno začlo sněžit něco, co se stalo.

Hele, já se ještě podívám do toho článku, jestli tam byla nějaká jako průlomová myšlenka, ale je prostě vadí tohle to, jako že přesně přece člověk jako voln, by měl být odtrženej od takových těch soudů typu.

Za nás to bylo lepší a prostě my jsme to měli jinák a ta dle generace prostě bla, bla, bla. Prostě ano, tak světce vyví a někam to směřuje, tak já neviem jako, když prostě z tady začli jezdit auta, tak jako znamená to automaticky, že ta generace, která už měla auta byla horší, než takhle je neměla jako nebo.

Ale přišlo mi teda zajímavé, to bylo taky na seznám správách a to byl dlouhy člány v tom, jakovou generaci z a mileniálech a že ten vztah mezi nima, těma dle dvouma generacema, je jako zvláštně vyhrocený a přitom, že jsme si docela blízkí, že mezi náma není to, co třeba je taková to vzdálenost generačními, jako mezi náma a třeba naši mrodiče, nebo naši mrodiče, protože my jsme skutečně už jako vyrůstali v jedném světě, než oni.

Takže my jsme si s generací z mnohem blíž, než my s našimi mrodičem a že generace z už teďka taky naráží, protože už nejsou úplně nejmlačí, nejmlačí generace.

Je tady generace alpha prosím.

A, takže už jsme zase na začátku.

A to jsou nějaký prosím, teďka 13 lety děti, který mají nějaký zase úpe svojí mem kultúru, ale ta už je tak jako meta a nepochopitele, to nějaká skibidy toilet, jsem teď viděla.

Co?

Jo, a vůbec mi to nedává se.

Počkej, to je písnička z Ketmaradžena, to známe mi přece.

Tohle je prostě Heizel, ve kterým je taková hlava.

No.

A ta nějak jako mluví, nebo a dělá skibidy.

Ano, prostě babička vypravuje.

Ale prostě, že už dženzí natáčí takový ty videa jako I feel old, prostě už tomu le nerozumím.

Ha, ha, to máte, to máte za to, ale.

No, a že prostě nicméně, že ještě Milene Jalové jsou vupravdu jako velmi unikátní generace,

a že se to nedá říct zvo každý prostě kůli tomu, jak jsme měli ten zlom v tom životě

z tohoto tální analogovýho světa, do toho digitalního,

a že to prostě jiná generace prostě nikdy nezažila.

A v tom jsme prostě unikátní.

A proto jsme furt do celá jako young thinking na rozdílu,

z třeba generace nad námi a takové.

To se mi líbí, co se se z toho vzala.

Tak, ano, tady Ratkin Honzák, doajen mezi českými psychiatry, ty vole.

Dobře.

80, ano, ve svých 84 letech stále ordinuje píše knihy abásně

a jezdí po republice s oblíbenými přednáškami o syndromu vyhoření.

No, dobře.

Tak prostě.

Hledáš tu problemovou myšlenku.

Ale není jako z podstaty titulku,

dác tam tu problemovou myšlenku,

víš jako, že třeba může za to školství nebo cokoliv,

ale kdy řekneš, něco se stalo

a dáš to do titulku, tak je to skutečně to najdíležitější,

co se dozvíš z toho článku?

Asi jo, píše tady o covidu, jasně.

Spraví se to.

Říkal jste si, když to bude dobré lidé,

neumí říct, už mi to stačí.

Chyba to je dobré.

Hysterické i epileptické záchvate vymyzely.

Dobře.

No nevím, nemůžu to najít.

Ale jako jsou to takové, prostě tady.

Přibyli nějaké nové diagnozy,

vždychom to neuměli, ale teď je plnodětských autistů,

těžko říct, co z toho bude až vyrostou.

Vříve nebyly? Nebyly.

Něco se přihodilo, že autismu přibývá, přibývá adh.

Ty neklidné děti někdy nevychované dostanou diagnozu.

Určitě teď po covidu přibylo emočních poruch,

to znamená depresí a úzkostí.

Takže prostě to vůbec...

Ale tě je to píše na...

Ale když se vám kolekrát tak se zeptit se svéch rodičů,

kdy převáhala mího tátu, ještě přeučovaly ve škola, protože byl levák.

No jesně.

Víš, jsou jako takové hlopíčevene se prostě děli.

Spousta jen by se ulevelo, kdyby prostě veděli,

že mají poruchu učení, nebo pozornosti, nebo čokoli.

Ale dneska prostě hol se to jenom jako výjo.

Dobrý, tak my dneska máme modernější metody na diagnostiku.

Tak třeba odholíme mnohem vícřeba rakoveny,

než jako před sto lety.

No přesně, tak to je takový,

protože před sto lety nebylo toli k diagnostikovaných rakovin.

No tak protože, jako by se to nadiagnostikovalo,

ale já nevím, jestli ta procentuální zvýšení

tak v obrovský, jako dobrý, tak nějaký ovzduší

kouření tohle to, ale lidi kouřili jako taky.

Ale hlavně se dožíváš před se výšších hověku.

Takže tam prostě máš nějakých 20 let,

kdy tady ty lidi už boc nežili to před sto lety.

Ano, ano, nebo hlas to dostat rakovenou, protože nebyl penicilín,

takže jste umřeli na Angínu.

Prostě jste umřeli v 60.

Přicel bez rakovinu, ale v 60, prostě, no.

Ale to taky to ADHD, to je přesně jako,

že někde se dozvím, no, mi tam s tím dítětem

radši nechce mít se jako zjistit,

jestli to ADHD má, aby neměl tu nálepku.

Ale ty vole, jak já bych byla štěstná,

abych tu nálepku bývala, měla,

a ty učitelky mě nenenáviděli, protože jsem zlobivá

a prostě naprosto jako netože.

Jakby mi to pomohlo i mě, jako dítěti,

když já jsem jako plesně přemejšána

tím, co je se mnou špatně,

že mě ty učitelky nemájí ráti.

Ale mohlo to pomáha i tím rodičům.

Já jsem se o tom bavila s kamerátkou,

co má holčičku, která pravděpodobně bude mít ADHD,

tak říkala, že už mají i kodemovat

nějaký pohovor na psychiatry a tak.

Tak jsem si ptela, no, jak se jako cítíš,

ale říká, ale jako ona bude frustejná.

Já jako nád možná budu mít větší klid,

protože budu vědět, že prostě

se s ním budu řešet trošku jinak

a ve mě to nedělá na schvál.

No, to je, ale to je přesněvo, no ty vole.

To je fakt hrozná úleva a i v té dostpilosti,

ale v tom děctví, když to víš od začátku,

tak naopak jako při se ten jený přístup

i tomu člověku moh pomoct,

že jo, aby se necejitil prostě

blbě, že dělá věci jinak než vůstatní, no.

Jenak mě se na to časta někdo ptá,

jak jsem na to diagnozu přišla

prostě nás na psychiatry,

musí tak psychiatrový.

A existuje

Facebook Instagramový účet,

ménuje se to

je to nějaký ADHD

něco, je tam totiž ve výběrech

seznam psychiatrů

v Český republice, který tohle umí diagnostikovat.

Takže jako dobrá věc

a je to tam nějakým Google dokumentu

a je to tam na každý město, jako rozdělený.

Jo, je to můj, vinechávka ADHD,

vinechávka mozek na Instagramu

a tam maj ten,

tak kdybyste to třeba potřebovali,

můžete znamu, můžete najít, co potřebovali.

Vinechávka je potržítko.

A jo, potržítko.

Já se ptáme na ménu.

Takový to dole, prostě.

Pomilčka dole, potržítko.

Přesně, pomilčka, která je na zemi.

Takže na naší úrovni.

Co taky potržítka.

Tak.

Heleť, takže teď si chtěla

dát radky nové titul?

Ne, ne, ne, ne.

Maš jiného, ještě jiného.

Hovno.

Ty to vůbec nevíš?

Tak to je nejlepší.

Víš, co udělal s milionem dolarů?

Počkej, tak možná něco vejem,

protože mám počke, že se na to koukal Pavel.

Ale teď bukecat, mám poce,

že on to chce hodit z letadla

ať si toto lidě nazbíraj.

Už se stalo.

No tak řekně mi o tom více.

Hele, já taky nevím úplně,

jako asi to bylo tak,

že ty lidi, který byly nějakým způsobem

který byly vždyčoviny,

jak potom vlastně to nikdo jako neviluštila

nevyhrál,

tak jim přišla do mailu informace,

kde bude

z toho vrtulníku pouštět ty prachy

a oni tam na to místo šli.

A vám vopravdu tam prostě přiletel

tam vrtulník, ale má je z toho prostě

vysipal ty prachy,

ale lidi tam prostě skáčou bo bankovkách,

a chyte je prostě do pytle.

A to, a to je celý.

Jako, že je vlastně strašně dobře,

takovýhle množství peněz dávat kam

koliv, je nám řeho, že to můžeš kudně vyhazet lidem,

protože

kdo by to můžu, všichni mají dost,

všechny prostě nemocný děti

na dace válka, ty volej Israel,

krajina, tam nikdo nic nepotřebuje.

A či je to hodit na louku?

Já vám pocit, ale že vám se z toho

ještě chtěl jako nějak velhat, aby měl

ten altruistický přístup, že tam dával

nějaký QR-ka pro donio, nejen to tak.

Jako, že nedávám sece peníze,

ale řeknu, že existujete?

No, to nevím, ale jako sedíme to k tomu.

Ale jako vážně

prostě přijde ti todle jako

jako samozřejmě, že jeho argument bude

jako jsou to moje prachy, já se s ním můžu dělat, co chci,

ano můžeš, a já můžu říct, že se chváš

jako čura.

Jako todle to vážně, to je jako vono,

jako vyházet to lidem prostě někde na louku,

ještě víš, jako

vlastně dostat do takového ponižujícího

jako

do té situace, kde voni prostě

jdou po zemi ty vole zbírají bankovky

vyště jako, že to si to vydá na tom videu

jako já

to není tak, že bych se posmíval lidem

nebo pohradala lidem, který jako se berou peníze

tak jako potřebojujeme, to je v pořádku, ale

jako takhle prostě

jako, že

z jeho strany mi to přijde úplně

absurdní, jako v dnešní době

jít a udělat todle.

Potom všem děvatle ty vole, co předvedt

jako todle je vono prostě.

Jako, teď bude trošku cennik,

který je po menu, přesně tak výtě

jako nějaký moralní věci

nebo, co bych s tím jako kdo měl dělat

ale jako, že jemu to jako nedošlo

víš, když přece taky to není žádný

nováček ty vole, a jako musel

vědět, jako, že na to bojá reakce

že se to bude sledovat mediálně a všechno

tak bych se řekla ušenom

z toho nějakého sobecského důvodu

se na tím, o které vzomysle, tak

že tak si udělám aspoň dobrý príjár, ne

nebo já nevím, jako

třeba, opět to je

nějaká další součást

nějakýho dalšího plánu

za měsícou bivý video, kde tam bude

státka zma v Černým místnosti

z kapucou na hlavu, a bude říkat

v těch bankovkách, který jsme vycházeli

na to pole, byly malí čipy

který spůsobili, že je něco

a víš, ale

přišel mi to úplně debilní

takový, jako mech

už to tošku překombinoval, chlopc, no

jako hlavně teda, když uděláš

bombastycké

LEGO sowtěžbo nějaký pers partis primera

a pak to teda nikdo nevyhraje

tak toraz se nevymysla dobré

to allied

Fotbo mu přišlo lepší,เลย

kdyby to dala nějakým úplně random

člověk, k bathiy movies

jen je posledený

ale hlavně to je pozná

tak aby jsme replays handcflowerín

tak dobrý tak si po to mě

potom přišli maily, že tam

mají být a nějak lídi to squidře

že jim to napadalo do spému, že si to prostě nepřičetli, že jo, jako, nevím.

Na jen, kdo já tadyka tam vendra, jako nikdo?

No, no, no, přesně, přesně, tak někdo, kdo si tam na louce prostě nahrabal, já není kolik, tak,

když tam vyhodí milion dolarů, mě nepríšli, že tam těch lidí je tolik, jako.

Jaké to byli bankovky, byli to jasné dolarovky?

Ale to jsem ne, tam bylo to video, a to jsem neviděla, jako bylo i hodně, takže možná to mohli byť,

no, nevím si, pěti dolarovky spíš, jako milion dolarů, jak tam asi nebylo, ale pěti možná tam byli, no.

Ale jako.

Na ten no.

Na potistě, dobrý.

No.

Dovedení, nebylo dobré.

Ještě tady mám, ještě tady mám jednoho.

Nevím si, si zaznamenely, jak psichiatr cimický se pokusil otrávit.

Ne.

No, on řeho, jak čelitěm tý obžalů bez znásilněních, tak jak se předávkoval, ale i v nemotnici, jako že je.

Můžeme se zaštrát s ním a mít ten sout.

No a tak, jako.

Dobí, ale chtěla se vždyť, že schodovokolnosti jsme někdy před pár dny doma.

Martin pustil takový, jak jsou na YouTube-u takový ty videa z televize z osmdesátejch let, takový ty různí pořady, třeba na téma jako mládeš něco.

A to byl prostě půlhodinovej pořad na československé televizi o pankáčích.

Aha.

Jako je to ty vole, gold prostě, oj, taková ta reportérka z televize, z takovou trvalou prostě, chodí po praze a ptá se těch malých lidí, co si myslí o pankáčích a pak se ptá pankáčů.

A pak tam mluví prostě z různýma odborníkama.

Aha.

A teď kon ty pankáči, to jsou přesně takový ty klasický pankáči, který už dnes kamoz nepodkáš, jak maj fakt o Číro a teď pořádně ty hadry všechno boty a todle.

A teď oni tam vlastně vlastně celou mluví, jak kdyby byly nějaké postižení, jak kdyby byly retardovaní nebo jak kdyby byly jako psychopativí,

že prostě to nevím, jestli v naší společnosti by tohle mělo být, prostě jsou to lidé stracení ve své existenci, kteří prostě mají a se špatnou býchou takový hovna úplně největší.

A náhodou zrovna všichni ty týpce, který ma tam mluví, je poslucháře, je v nějakým 18 a přijde tě, že to mají hlavě úplně mega srovnaný.

Všichni s nějakým klukem, který chodí jako s makeupem, nebo na malovaný.

A teď myslíš si, že takhle budeš jako fungovat dál a on, já nevím no, tak jako je to takový mladický,

tak třeba mě to jedno přestane bavit, a pak si o sebe špětně řeknu, že jsem clown, ale teď mě to baví, tak mě to přijde fajn.

Vyžeku, že úplně takový, se říkáš, tyhle v 18, jako má to srovnaný. A takový tam byly skoro všichni,

kuravně na lově číro a to. A přesto tam prostě hovořila ty vole z nějakou psychološkou a pak právě s panem cimickým.

Ale!

V roce asi 87, to bylo točený, a von tam prostě sedí a říká, jak u nich na tom psychiatrickém oddělení

opravdu městíčně hospitalizují spoustu pankáčů, kteří tam ale chodí nedobrovolně, protože oni neví, že mají problém.

To si ja vprd, jo.

Ne, vupravdu tam takhle, a já jsem říkám, o tak to si zeměděláš, pravda.

To bylo jako blběvý, že von tam mele v rámce tý propagandy,

o tom, jak ty lidi jsou prostě stracený a psychicky nemocný a to úplně strašný.

A v tu chvíle jsem se říká, tak vole, a nyní mi ho lít.

Protože prostě pak von byl první vole, kdo po převratu začel běhat v takovým tom fialovém sacu do těch,

všech jako různých estrát, ale v předvá děce.

Ale v roce 87 hovořil prostě o tom, jak tento naše země vole socijalistická,

nepotřebuje tyto existenci a von by je všechny ho spitalizoval.

A pak tam ještě mluvela psychološka, která měla podobné jako takový lekeci.

A Martin na to kuká říká, vsať se ty vole, že ta dleženská prostě někde učí, jebo něco.

Tak se si je vyguglila, je prosim tě na Karlově univerzitě dělá jako garantku

nějakého toho jednoho oboru spojenýchho jako z psychologí, že jo.

To je prostě strašný todle to, ty vole.

A to se mi připoměla, když jsme byli s Pavlundíka v Berlině, tak jsme ješli do Hončan Housen.

Nebyla vstam?

Hrozně dobročujem, jestli nejde byla to v Berlině, to je bejvalý vězení štázy.

Jo, tohle to ano.

A je to strašně dobře udělané, není to taky, že tam chcůvraš, samá, ale vždycky máš nějakého průvodce.

A teď my jsme tam měli v Angličtině, protože nemecky jako v skutečně nikdy mluvit nebudu.

Ale...

Marom!

No, prostě ne, je to hnusné jazyk.

Prostě podle mě musíš vědět, třeba půl doku do předů, co chcete říct, než to...

Aj, nej, nej, nej, nej.

A kšili řekneš, protože na konci prostě máš tote prv slove, co, který já mám v hlavě teď, teď.

Já se to nebudu matat za plumenu ty, no, to je jen.

Ište dojčných tvr.

Přesně, ište, ište nich, ište na Ausländeru, ište nechku dojč, byte langzám.

Tak, to je šlo.

Jo, ale chudí, jak jste se jen urmachr?

Co to je?

Tak to by se mohla hodit.

Co, prsně, proš, proš to hlaví?

To byl nějaký z úřebnějcákí úrovky.

Hm, sprach jen zídojč.

Hm, hm.

No, nis, pojď.

Já mě se čebo to volenzí inzkinogen.

Jo.

I bych nich nog ferty.

Já si ještě povatel, že jsme vždy při Němčině měli třeba skupiny, když jsme měli mluvit,

jako že třeba jsme byli nějaká rodina, tak by jsme vždy byli s kamarádem až dvouma spoužákama.

Femíli je filtr, a tá tá byl uvé filtr.

Ište, ište, ište, ište.

Ale by se, ište, ište, to byla taká prde na tom Gimplu, protože my jsme měli Němčinu,

jako by ten druhý jazy.

My taky, no.

A vlastně nás to nikohol nebo bylo ty naši skupiny, protože zase v těch anglištěch jsme byli dobrý,

a teď jako nechceš prostě se tam zaobírat nějakým nebudu.

A v Němčině jsou byli ty začáteční cížio, který prostě to nenáviděl i všichni.

A teď jsou se s toho řešit dělali hrzou prdel, a teď ta chudák naši Němčině byla hrozně skvěla,

a pak teda rezygnovala a bavali jsme jsou super starvečou na Němčině.

To bylo dobrý.

Ale nezačátku měla ještě fortakový ten jako náboj, že nás to teda jako naučí,

a teď jak prostě bazírovala na ty výslovnosti, že jo.

Tak jsme tam měli týpka, který prostě fantasticky.

Jak to říc?

No, hláte to předvedu.

Měl je smyslovo bužstabíren, hláskovat.

A ono mu říká.

Ale to nemůžeš vám zíko řekla bužstabíren.

To musíš pořádně bužstabíren.

A teď vám to říká jako bužstabíren.

A teď tam, ale totálně, to bylo...

Dasmar ein befell!

Ty vole, my jsme tam úplně chcelé.

A vám řekla, dobra, tak tohle už je načí, ne?

Protože mi jednu tam takhle, říkala, že tam četl nějaký čládek

a napřesně tady s tím narod.

A teď tam vešel nějaký novým čítelku, děje se tady něco,

na které nejmenímecku výslovnost.

Dobře?

Ty vole.

Ne, by zrovna podnikáme invazinofranské.

My jsme tam trochu zahájlejme,

nic se neděje, nebojte ty vole.

Takže asi tak.

Pečkej, já znaš takový ten trik s tím obalem od cigár.

Nevím.

Jo, jak jsou kravečka cigaret a dolej ten celofán, že jo.

Když jste ho sundáž a takhle si ho dáš,

jakou navlečeš mezi dva prsty,

aby se jako skrstů věc mohla mluvit.

Tak když přesto mluvíš, tak to je,

jako když, když teda použiješ takovou idle,

jako takovou dedikci,

tak to je, když Hitler prostě mluví

takého starého rozhlaslostu.

Ty vole.

Protože ona to udělá takový vejten,

jako šumy vejten.

To si mám, když známe takových fanfektů.

Já třeba mám zase video, kteřím kázal Pavel.

A tam mene se to.

Ty vole, to je tak strašný parepoře.

Ale halo, dobře.

Mene se to Nazi-Turkis.

Jakož je nazesnické krocaní.

A je tam prostě nějaký,

jaká velkou chov prostě krocanů,

kteří tam dělali,

že to dělali tak,

že to je z něj kozik,

ale úplně ty vole,

najdíte se to,

to je prostě, to je strašný,

to je přesně z takého toho šuplíku.

Tady se tomu budeme smát,

ale v hospodět,

potom nebudeme.

Ale jenom v umlanice, samozřejmě.

Tady mámeš takovou to oblíbenou scenku

z mýho oblíbenýho filmu,

Milionový závod,

a to jsem tady říkala,

jak oni, jak tam ukradli nějaký to,

nebo jak jeli autem a holčička

vzeru na sredi se říká,

je, muzeum barbí.

A pak tam zastavili,

a bylo to muzeum Klaus barbí.

A teď tam mřtě,

tady musíme do muzeum barbí,

a pak to musí tam,

stojí takový tenáckové,

a Klaus barbí,

byl jedním z nejvrších,

nejvrších přítel,

Vadova Hitlera, teď.

A oni jsou,

jako že do vzká rodina,

teda, co tam můžeme podívat,

a teď zlatovou,

s ním je priječ.

My musíme priječ,

máme ešte navštívit,

naše známe,

Himmler, Hessenfohn,

Stullingbergrovi,

kde bupále ní kních,

a podobě,

že by se mi lečilo,

to pak bylo,

a pak u kradnou právě Hitlerovou auto.

No, je to prostě strašně dobrý.

Takže...

Tyva, jako,

celý ten Berný,

jsme se s Pavlou říkali,

nebo takhle,

já jsem se ptala,

jestli si myslí,

že se třá němci

tady tomu zasmějou.

Jako,

že pochápu,

že veřejně,

jako asi ne,

ale tak jako jasně,

že prostě,

jako víš,

že z námi dvětřám,

máme ten humor velmi,

ale prostě tak,

jako soukromně,

se aspoň soukromně přezná,

že ti to přijde v těpný,

i když je to strašný.

A Vom je teda říkala,

že je přesvečené žene.

Já se taky myslím,

že ne.

Takže němci,

a navíc němci,

nejsou moc,

jako pro humor,

podle mě obecně.

Taky si myslím,

že měm přijí,

jaký věci v těpný,

který...

No,

oni jsou podle mě,

tak oni mají rádi,

takový ten humor,

takový to,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no,

no, no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no,

no, no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no, no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

no,

ten velký celý komplek z toho bunkru, že to nebyl bunkru jako nějaký jedem malý mísnuská, ale fakt jako ústředí nějaký veliký.

No a oni to v podstatě je to celý zakonzervovaný, protože to vy nám zasypali prostě tím širkem.

No a až teď právě nedávno docela tam dali jenom nějakou cedulku, že tamto teda jako bylo.

A my kde jsme byli v tom berliní, tak jsme tam byli z jedním jako provoce Alandrikáno a když jsem dávali jako by tu plaketu,

tak jsem přišel prostě jeden člověk, který v tom krytu sloužil jako nějaký přepojovač nebo jako něco.

A teď ty vole jako že ústí a teď někdo se tam ptále s těch dalších lidí a byl jako služený nebo něco avom, že ne.

Že prostě tam se narážilo potom strašně na takové to, jako můžete za to soudět, když prostě tehle byli jako jiné zákony a ty se vlastně nemřepojovalo jako by nějaké hovory, blá blá blá.

No ale potom se mluvit nechtěl, jsme se krasně zaběhli, jak jsme mluvalo těch pankáčích.

Tak tam je to, tam je, bachaj, je tam štázy muzeum, to není vono, ale je to taky zajímavé.

A tohle je vloženě bývalé vězení štázy, kde v němčině provádí hodně bývalých vězní, který tam byly věznení.

A hla tam nebyly, jako vůbec žádný zločinci, byly tam fakt samé jako inteligence, profesorzy, umělci, pankáči a jakákoliv subklutura, která vlastně úplně nelícovala.

A tam dostaneš rhodně takový dobrý uvrví o tom, jak to fungoval.

Co je tam zajímavé, tak češi jako rozhodně nemůžu být překvapený, protože my jsme se evidentně inspirovali velmi dobře od NDR.

Ale když tam jsou lidi prostě třeba, tam byly prostě američani, nebo lidi se austráli a ty vůbec jako nechápali, proč prostě třeba někdo udával ty svoje známí.

Vůbec to v té v tom hozku prostě nemůžeš jako pospojovat a co je tam jako hustý, tak oni říkali, jak si mluvala právě o tom, že vzadím se, že ta hle ženská, co ta neměla tyhle hovné, tak je někde psycholožka,

tak nám říkala, že tam ty věznitele, ty, který vedli ty úplně šílené pohovory, vždycky s tímou ujezně nejmá, kdy oni ti zámělně z pankové deprivovali,

že prostě 8.40 hodin se nespala, pak si šla na výslech, který můh, který můh třeba někde 6 hodin, tak tyhle ty byly jako speciálně cvičení v psychologii, aby tě prostě zlomily,

na výzvoně docela brzo upustili od nějakých fyzických trstů, protože NDR potřebovalo valuty a jedna z těch cest byla, že prodávaly na západ vězně,

jině že to se nemohla prostě pro vězně, který byl prostě rozmácený, potřebovalo zomí tak nějakého hezky uchovaného, ale jestli jako dobrě uchované v hlavě, tak to je jako nejneprdný pohod poznat,

takže šli velmi chytře k nějakému psychickému terroru, no a všichni měli nějakou vysluv, že to fakt veložené na vejšce se učil obor,

jako že je vyslíchání vězní nebo něco takového, nevím takého přesnej názef, ale všichni to tady mělo vystudovaný a říkala nám ta průvodkyně,

že spůstav z nich ještě třeba učí psychologii, nebo se venuje má svojí praxi, spůstav z nich taky bidlí dokonce všichni v okolí toho štázi vězení,

protože byly samozřejmě velmi dobře placení, takže řekálo tak tady třeba, jak jsou tady ty velky, tak jako některí z nich prostě patří bývalem věznitelm.

No a taky vlastně jako žádní súdy nebyly běhly, opět jako spodobního důvodu, že jak to chceš jako soudit, když prostě tedy platili jiné zákony, těžko tě někdo něco dokáže, no hustí.

A na Pankáče tam to bylo zna v tom muzeu, potom se tomu vynuvaly jako speciálně, protože tam je prostě sralo, že to není taková ta unifikovaná mláda,

která tě nese vlajku a spívá budovatelské písně, co bylo v těpný, nebo v těpný fozovkách, že oni měli spoustu informátoru i v těch Pankáčích,

že prostě tam se vdělá týpka, který bezpřesně řekl, to je to neusté, dobrí čí rukáho, ale taky to bylo nasazane informátor.

Takže fakt jako doporočuj, jestli se tohle v Berlíně neviděli, tak je to velmi poučné, takové jako mrazivé.

Je to není tomu romantický výlet. A tak to slo od Berlínaní, kdo čeká.

Tak Berlín je takový specifický, to je atmosférov.

Ale můžete se tak zprven na Lodovu, Niklu, a to je dobrá náplast.

Prostim tě, ještě mi tady někdo posílal jednoho takovýho kandidáta na Malo Péráka.

V šoku byli děti z Kurdějovaná Břeclavsku, když ráno uvidili výsledek svého snažení na tradičním díniobraní.

Přes noc jich výtvory někdo rozdupal.

Jak v zápití vyšlo na jevo, šlo opráci místního faráře a církevního exorcisty.

Jaromíra Smejkala, který vyřezané dyně považoval ze ucstívání jábla.

Co?

Farář napřesl sem vysvětlení.

Všichni jsme jen lidé chybující a o milní, došlo ke kolizidvou světu, náboženských světonázorových.

Věřím, že nikdo z občanu, kteří před naším svatostánkem umistili symboly duchů zla,

nechtěl vyjádřit pohrdání nad tím, co je nám katolíkům svaté.

Prejednal jako pravý křesťan.

Neměl jsem žádné po nětí o tom, že se koná akce s dětmi nazvaná dýňování.

Četné symboly satanistického svátku Halloween se mu viděl až večer povítí svary.

Kdybych to věděl na vzdorimé povinnosti jednat proti zlu rozhodně a radikálně, bych okolnost zvážil.

Jako, že by neroslapal dýňovastě.

Ty vole, to je bojovník, co, kurva?

Ale on prostě říká povíjdu, že to je satanistický svátek.

No.

Dobře.

Ty píčo.

Ty vole, a to nečetl článek od opryčoveče, kde dýň je v každém druhém typu.

No, no, no a skákání do listí.

Satanistka ty vole.

Hele, ale jako, já jsem si myslel, že tak výdle věc se děli třeba tak před 150 lety.

No, no.

To mě rocová fascině.

Ale vole, v kurdějích nebo kde to bylo?

V kurdějích na Brzislavsku.

No, prostě.

Tady je fotka dyní, jak vypadali předtím, a pak je tady fotka dyní, jak vypadali rošlapaní.

A mezetím je fotka pana faráře.

Pokače vypadá pan farář?

Takovej.

Michal Peng, trošku.

Nevypadá moce jako farář, no.

Ano, Michal Peng.

Také Michal, no, prostě na piku trošku.

A ty máš ještě tu vyjď, ty máš velkopíču s...

Hedrikem.

Ano.

Já mám ještě, ještě takový, jako různý vtipný píčovenky, tak nevím, jak to, jak to pospojovat.

Já bych klyněšla, hle, poďme tady vyřídit, poďme ji vyřídit.

Taky, poďme vyřídit.

A pak mám taky spůsobné, jako ještě takový vtipný píčovenek.

Hm, to nám tak výjde, jako rád.

A spodně si, jako spravíme, chuť potom, že.

No, hle, to je nejako neuvěřitelné, jak my točíme prostě v týdiení periodecitě.

A ještě se nám tady nikdy nestalo, že bychom nikoho nechtěli nominovat.

Ano.

Taky se nestalo, že by jeden člověk, jako dostal tři nominace,

sníž každá by stačila na to, aby si cenu odnesli.

Tak prosím tě, čím začít?

No, poď.

Tak hle nejednoduší asi, že zrovna Daniela Kovářová byla ta,

která natřeně zdílela článek od toho slávy debilního.

Hm, to je šok.

A byla z toho prostě celá poprděná, jak to hezky, která řekl pan odborník.

Dobře, berem to, jako nikoho nepřekvap.

Jednom taková ještě vsuvka, to někdo psal na Instagramu strašně trefně,

jakože ona když tak strašně podporuje tě tradiční roležen.

A to je, jak by teda, že nám měl pečovat o muže a tak dále.

Tak proč do prdele, ona není doma usporáku,

proč prostě furt se angažuje v politice?

Proč se furt montuje do nějakých těchletích věcí?

Přitom, když prostě se jí to tak strašně líbí, proč to sama nedělá?

Já nevím.

Ale měl by to dělat, měl by radši úpíc bábovku.

No a držet hůbu hlavně.

No, pak který mám prosim tě, číslo dvě,

je, že zdílala prosim tě nějakej blok o feministkách.

Niborně.

A budu citovat jeho.

Díchej.

Feministky nesnášejí úspěšné ženy.

Zejmé na ty, ještě mají drzo stkritizovat feministickou vlajkovou loď ženské kvoty.

A tak jsou ženy, které se prosedili bez kvot, feministkami dehonestovány

a vnímány divné zrátkyně.

A s těmi je třeba zatočit.

Tak možná, možná, proto ona se angažuje,

aby nasrala ty feministky, aby mohla říct,

že se tam dostala bez kvot.

Ty volejáda, mě to na mě přílež komplikovaný.

Ale jako, to foda nejelo prostě, tak sež úplně debilní.

Je.

Děkují.

Tak a máme tady třetí bod hetriku.

To budou ty dětí vejtnou.

Co to jsou ty děti, samozřejmě.

Protože...

Situace je taková,

že asi dvacetisíc dětí

bylo uneseno z Ukrainy

ještě s fakty veložně ze záměrem,

že jim úplně...

Ruslící kvot.

Přesně, že je prostě poruštěj.

Že jim prostě vymažu kompletně ukrainskou identitu.

Na to konto.

Ale budí dvůbec na ně Hitler.

Vůbec.

Vůbec. Neinsperoval se nikde.

Ale za tohle mimo jiné bylo

putiná, vydanej mezenárodní zatykač.

A všetně nějaký ešte ženský

Rusko, nebo už nevím co to bylo,

co to bylo nějaká zmocněnký někreml

pro práva dětí.

Prešně.

Ministerstvo Lásky, rozumíš.

Práva dětí.

No.

A takže je to jako

v celosvetově uznanej fakty,

o kterém jako nemusíš diskutovat.

Prostě.

Markét.

Tady jsou nějaký dětí z Ukrainy.

Co bychom jste Ukrainy vzali,

jsmežíme celohych identitů

a poruštíme je.

Přijde ti to normální.

Ne.

Výborně.

Ale tak tady paní Daniela,

asi jako ano.

A ešte to,

to je přesně, ale to je tak strašné

Orwell tohle,

že ona tomu neřiká unos,

ale evakuace.

Jo, jo.

Tak to je ono.

Chápeš to.

A potom byla tenem

tak útusěm taková zlatý hreb.

Ona se k tomu vyjádřela.

Merozlova Němcová.

Na Twitteru napsela.

Před poslední bod dnešní schůze

senátu.

A to je taková rusifikace

dětí z Ukrainy.

Senátorka,

kovářová má pochybnosti,

že se to děje.

Nemá věrohodné informace,

nemá dukazy,

chce nejprve mluvěc

unesenými dětmi.

Zlák, ruta, bezcitná.

To myslím, že to Merka napsela

ešte jako,

my bysme to trošku zostřili,

že.

A Daniela reakce.

Daniela reakce.

Já při většiných polemikách

nevináším nenávisné charakterové

odsudky o svých názorových

oponentkách

a nepodněcuj své fanoušky,

aby jem zprostě nadávali,

jako to dělá kolegyně

Němcová Merka

vůče své smčce.

A to vše jen proto,

že pořaduje seriózni

šetření na místo

plamených gest.

Drž hubo, ježiš maria drž hubo.

A mě řekla Daniela,

že ani ta Merka

nemusí nikou poceňovat,

že bytě do prdele

posel rád jako

kdo koli.

Prdele,

ale do prdele

prostě taky,

já fakt neviem,

co tě mi je,

taky jako úplně blbá,

když má taky děti

nebo máš nějaké šomce.

Ne, je blbá,

to je podle mě

takový ten prostě

ten opportunismus,

takový to,

jako teď kon

frčí názory,

je takový dle,

jako že okamura

s tím má úspěch

rajchl,

s tím má úspěch

tak do toho dů.

A to je za prvý

a za druhý

ještě takový to,

takový to,

že musí být věšně

v opozyci.

Jo, jo, jo.

Jak se to můžete,

jak říká.

No prostě to,

že jako vždycky

jdeš mimo ten

hlavní názorovej proutin,

aby si to

jako řekla jinak.

Podle mě,

ona se tím dává

nějaký sama sobě

nějaký pocit,

nějaké výmečnosti.

Jo, učitě,

jako já som s tebou

oportunistickou částí,

ale už mi to přijde,

jako ty vole,

jako někdy máš

nějakou hranice,

ne?

Tak očeveně, ne.

Nebo takto

aspoň za balem

a ne, ty vole,

ještě.

A to do mná,

s vědectví,

v tom,

co všechno udělal

Hamás,

jako jezraelským dětem,

měli bys po to

aště prověřit,

jestli takéto.

Já bych se prohledal

s tím,

co přesli

po nožičky

a o ručičky,

třeba.

No, nebo hlavičky,

nebo,

jestli to

byl fakt,

která Hamás,

nebo,

jestli to nebyla

nějakoně nehoda.

Ty vole,

to je taková kunda,

to není možný.

Speaking of Reichel,

tady Jendrich Reichel

měl status,

poté,

kdy nám zrušili sal v Trutnově,

tak nám dnes,

dva dne před konáním akce,

zrušili i sal v Čechovicích,

což už byla drugá destinace,

do ní jsme se přesunuli poté,

co nám drýve zrušili sal

v hodinidě.

A bukel komentář.

V rychlosti se jako

opouštěli,

jednotlivé štace

byli osoborne dostišný.

Miluju.

Prostě nás jste,

lidi,

který ruší

Jendrichovy Reichelovy

štace,

tak já vás miluju

a dělejte to dál.

To skvělí.

Ale ještě,

rušte musou na posledních vývěd.

Jo, prosím,

den předtím, prostě.

Jo, můj prdil.

Aby musel třeba lidem

vracet vstupný ze svýho,

nebo něco takový.

A to bylo,

třeba nemá vstupný.

Jo, myslím,

jo, to je asi pravda,

že to má se spíš za darmo.

A kdy ti tělo,

boje pro tě tý drahotě,

tak to by se znašel.

Ještě mě strašně

rozesmála ukřív děná

Sasha Shefflova

na SuperCZ,

protože

jak bylo star dance,

že jo,

obrovská událost,

prostě.

Mimochodem,

ty vole,

objevila jsem tiktok

český televize.

To je tak strašně vtipný.

Jako,

že do píči prostě,

jako,

to je úplně,

ne,

já to nadokážu,

ani popřed.

Tam třeba

dali,

jako video,

tý Victoria

s Davidem,

jak spolutancujou.

Takový to,

jak to všude kolovalo,

že jo z toho dokumentu,

a k tomu dali

tu star dance z nělku.

A teď tam prostě

jak už se všichni těší

na to,

až bude star dance.

Víš takový lefak,

jako super věci.

Všechno prostě

hrozně vtipný.

No,

chtěl jsem říct,

že

to,

Sasha Shefflova,

byly,

teďko něko reportáře

z toho,

jak byl to první star dance,

kdo tam byl,

jak byl oblečenej,

že jo,

přešli tam všichni,

a ani se nechtěli fotit.

Takže na SuperCZ

vyšel článek

ve stilu,

mohla jim to slušet,

ale vypadají blbě,

protože je prostě

i neopravdu,

protože prostě ty lidi,

jako šli

a nezastavili se

u toho fotiáka,

který by je vyfotil,

a voda prostě tam dala

ty fotky,

kdyby oni takhle někam vodcháze,

a takhle tam jsou vyfocené

prostě z nějakého

jako profilu,

nebo ze zarou.

A napisela k tomu,

že mohli prostě vypadat dobře,

ale takhle si to

jako zavenili sami.

A ještě k tomu,

jako napisela takový to prostě,

že asi,

když seš jako celebritá,

jdeš na takovou dle akci,

tak asi musíš počítat s tím,

že prostě jako tě někdo

bude chtít fotit,

a že třeba prohodíš

s novináři pár slov,

ale tyto ty lidi

se na to prostě vysrali,

takže teď kon to mají.

Já to ešte zkusím,

rychle najít,

jestli to tady.

Měl tam rychli být,

mělo tam napisat,

jo, přesně,

nedám si dnes odpoledne

vyržínko,

neplačte,

ty vole,

tady to je jo,

mohli vypadat hezky,

ale prchaly před fotografy.

Tyhle snímky si

Gabriela Soukalová

ani Emanuel Ryddy

za rámiček nedají.

Yes!

Tak,

a prostě,

dámy a pánové se

hodili do gala,

a většina samozřejmě očekávala,

že před výaj být vstupem,

na ně budou čekat média,

kterým více čiméně

ochotně zapouzují.

Našli se ale i vímky,

kterým nebyli objektivy fotaparátů

v hod.

Před fotografy

sběsyle prchala bývala

by atlomistka Gabriela Soukalová,

blá, blá, blá,

pak se rozběhla,

takže jej nebylo možné

vyfotit tak,

aby vypadala a spoň

trochu dobře.

Přitom je to krásná žena.

Tak to máme napisat,

jo?

Jo,

to bylo teškvědí.

A přitom je tady

fotka,

kde ona je z nějakého úhl

a vypadá tam dobrže.

Je moj,

prostě vypadá úplně normálně

jako šlovy,

které jde do dveří,

prostě nebo já neměl,

byla.

A řeby to s kelováška

jako nebo možná tě vyfotit dobře,

přitom si krásná žena.

No.

To mi řeká Pavel,

podle mě pokoží,

když cipujem jakou fotku.

Vy mochodem

taky ještě přešla

reakci řeká mb,

skutečně není,

jenom Kašper,

Melichar a Baltazar.

A už si zase do prdela

nepamatou,

když jste na forndorskou komentářích,

takže to opravdu má nějaký

další víznam něco.

Ale je to jako,

že hnam tomu to domu.

Jo, jo.

A akorat Latinsky

se to taky nevybavá.

A pak někdo v těpně

psal,

že to je jako,

komu by plíče mobile braille,

že to prostě robí,

prostě před odkodem z domu.

Prostě tudučko.

No.

Tak,

hele,

já mám ještě reakce,

tohle,

tohle,

tohle jsem se strašně smála.

Jak jsme tady řešeli

že to je strašně confusing,

jak se to překládá.

A já se to už zase neprematují,

jo, jestli Latvia,

Litvá nejá bodever.

Litvénia je

Lotiško.

Já ti to věřím.

Ne.

Lotiško,

Lotiško je Latvia.

Latvia.

Lotiško je Latvia.

Je to navopak,

měžu jsi řekla.

Hele a píšená ZUSKA.

Ahoj,

posluchám váš poslední díl

a smějů se upobaltí.

U čtyři roky praců

na velvysleneství Lotiška,

a běžně se nám stavá,

že nám pochodí pošta učená

pro Litvu a na opak.

No tak ne,

asi ty vole.

Stavá se to i na nejvyšší úrovni.

Nadávno to dokonce pokazal

i prac se prezidenta Pavla

a naši velvyslenkě

podíkovalo za hezky

na to sami dve Vilniusu.

To je teprve velký foje.

A ona mu řekla,

že důfá,

že někdy zavítá do rigy.

Ale jinak to dává

v angliši,

a češí je perfektní smesl.

Je to přece

Litvénia

a Litva oboje Naly.

Vidíš, no.

Bylo chodem Tallinn,

což je zase hlavně město Estonská.

Je fakt hezký.

Jako, že jsem to teda věděl

jenom na fotkách,

ale hrozně bych se tam chtěl

podívat,

že to vypadá jako takový krumlov.

A dá se potom

stalinujet trajektém

jako Dufinská.

Aha.

Což vodně teda finové predělají,

protože ve Finsku

se nemůže úpe pít

a v Estonsku se velmi může pít.

Jo takhle.

Ještě se oký bůz kruizi.

A ta cesta tam drvá s natěkou dvě hodiny

jenom,

že už jsme to i plánovali

z jednou kamarádku,

že by jsme takhle jeli.

A prosto neplánovala sa mnou.

Co jsme se spoloště nebo.

No dobra.

Ale mohli by jsme.

No tak vidíš.

Co myslíš?

No mohli by jsme.

No tak.

Moho chodem,

jako víc se nejhorší,

a to jsme jako já

teď ke největší bůbran,

že já do teď nevím,

když jsme přestupovali

z New Yorku,

kde se jesle jsme

Ty mluvíš se,

a my potom pohrdáme

takovýma těma,

jako američanama,

který neví,

kde je Česká republika,

nebo prostě,

když řekliš italovi,

že seš jako z Prahy,

a on tak jako...

Čekoslováky, ja?

No, no, no, no.

Tak jako seš prostě

z toho pohoršedá,

a po prostě,

já nemyslím,

nebo mluvit,

nebo mluvit,

kdybo.

Je to ostura.

To je skvělí.

To je skvělí.

Jo, ešte tady

jsme tady jednu gratulaci

pro Vojtu válku.

Je.

Protože Vojta

po třetí rok po sobě

vyhrál soutěž Gourmet

na Ježnímuravě.

No tak.

Což je jako velmi profi

taková soutěž,

která dobře,

kde hodně tě jako výno

a jídlička a tak,

a vóbu je

v pořádku,

jak víme,

že

tak jsem to zeregestroval

na Instagramu,

tak jsem tady chtěla

poprát,

ešte i za nás,

protože...

Tak vodnam,

hlavně posílá to,

vyjď,

že pak budu provodit asi.

Ano.

Ještě na tu krabici

napsal,

že obou je to sami,

oby jsme se nebáli,

že třeba jedno

dostala něco jiného.

Vojta, jak moc děkujem.

A to jsem ráda,

že takhle to,

protože vonistou jeho natálkou

jsou strašně

takovéte zapálence.

A spojím,

vidíte,

že vám tady

speme i jenom kvalitu.

Mhm.

Výhradně.

Tak.

Tak.

Ještě

stady jsou takovéty

různý malý věci,

typu,

potpání v útu areně,

to hodně zarezonovalo.

Ty vole.

Že se to málo,

prodávalo,

jak.

Prostě.

Ale už i Michal Nesvatba

natáčili,

takový ty hrozný ríls,

takový to,

jak máš takový ten mobil

úplně taky u toho obliče.

Říkáš,

že je to hrozná škoda,

že prostě to měl by.

Michala jsem nevidila.

Ale už jsem vidila.

A to mi je fakt

prvních přesložení,

kdo umřeble.

Jojo,

taky jsem si říkala,

Tam tomu chyběl jenom černo-bílej filtr.

Tak to mě mrzí, no.

Tak já nevím, tak nevím, ten termín místo něj.

Nebo chodím, sežu to o termínu, tak to mám tady já v těpnost malou.

Jak nám pořád píšete, aby jsme ještě udělali další ve stoupení, proto se vás uděláme.

I moc děkujeme teda za nabídky, který nám posíláte do našeho e-mailu kokainvřití.

To, co jsme chtěli, totiž.

Kokainvřití se v našch umolynice cestu.

Píšete, nám teda je hrozně vtipný věc, jako reakce na naše díly.

A tady napsala slučna.

Tak je zuzka.

Ne, počkej, tak to koukám zpátky na vám zoslanky.

No jo, tak prostě jsem jívál.

Jsme jívál, který navík dely tvá.

A neumím se tady podívat pořádně na to, na své poznámky.

Ale už to budu mít.

Jo, tak prosím tě.

Marketa nám píše.

To jsme se mohou znovu pamatovat, vít.

Píše, koukijte udělat 3. živák v Praze a sap.

Zdrav.

Tak, ještě to pokračuje.

Dobře.

Zdravím vás, sestry.

Ako nád posluchám novou chůmek, kde říkáte, že další živák bude až po novém roce.

Bude doufám v Praze a stihnette to do března.

V březnu prostě vás rodím a pak se dostalo někam až za 18 let.

Musíte to stihnout.

A teď pozor.

Navíc pracují v PR agentuře, mezi jejíš klienty patříš kodovka.

A nějaký čas jsem vela hlavní kontak pro Pavla.

A musela jsem mu po každém kolu.

Slepsovat do mailu meeting minutes,

ve kterých byly barevně odlišené hlavní a vedlejší úkoly pro jednotlivé členy týmu.

Takže si ve svém životě zasloužím trochu víc mý volu.

Což o toho Pavel byl skvělý klient,

ale ty barevní meeting minutes mě nebavily.

Tak jsem o tohle želně poslala.

A přišel nej.

No a co jako?

Ale zase velmi odsne, že po mě nara nechce žádný výstupy na tož barevní

nebo chápeš jako vzdol to se mnou.

Ale market sež stršně staťa,

že se to vydržila.

A no pokusíme se udělat teda živák do března,

aby z tamho přijít.

K naším chlapcům tady přišla reakce.

Ahoj k tomu, jak marketa v poslední epizodě změňovala situaci,

kdy se vaši klucy dělili do řeči s holkama,

co byly v Radlické a na Chumelenici.

Jako jedna z těch holik musím říct,

že to bylo fakt niu-niu,

nebo aspoň jsem to nevnímala z jejich strany

jako takový těmpověnej smoltolk

z krz zaťaté zuby s otravnými grupís,

ale mělá krátká diskuzy od podkásnych obecně.

Co bylo moc jeský přitom pozorovat,

tak jak jsou na vás oba strašně pišní

a jak se v pozitivním smyslu bavitím,

co jste stvořili, nebo spíš vypustili z klatce.

No a proč nám to nedávaj na jevo teda?

Jo!

Proč náma taky nemůvíte,

bez atcedě nejich zubů?

Jo!

Do hejzlu?

Jo!

No to, to zase,

počkej, teď to bylo něco,

že jsem nějak,

jsem nějak ležil po stely

a já jsem asi si četla nějak,

mi tam svítila čtečka

a Martin prostě,

jaké duchodce,

tak byť jako minimální,

prostě světelnou záři

a teď já jsem něco,

a on mi to se tam pečoval,

že prostě to svítí

a já říkám,

ty vole,

prostě já jsem unavena,

já si chci čís,

prostě to, a on,

sež moc hezká,

moc milá,

sež úplně skvělá a chytrá,

ale prostě zhasní to,

jakože...

Chápu.

No, takže takhle

já potom dostanul chodky,

že jsem skvělá,

chytrá, milá,

vtipná, hezká,

ale musím do píči zhasnout.

Hele, já mám,

ešte vám chyli čas,

mám skvělou historiku,

jak se projeval můj chlapac,

teď o weekendu, jo.

Hele,

za prvý teda takhle,

začnu hejtáme,

o co vše,

jako nikogo neurazí,

já mám to dovolené.

A prostě jdeme za pravdu,

jak me skazíš pointu,

ale dáš mi za pravdu.

Dobře.

Hele, Pavel prostě

měl mít sobotu fotbal

a byl nějaký,

jako důležitý,

protože hráli

s někim dobrým,

asi těžko říct.

A on mi řekl už kdy si,

že by byl rád,

kdybych se na něj předla

podívat na nějaký fotbal,

že je to pro něj jako důležitý,

řekám, jasně.

Jenže,

než byl tenhle konkrétní fotbal,

tak mi říká,

že zůstane vrátověcích,

že podupak skluká na pivo,

a já to víš,

že jo,

kocorku,

uději se klúčečí večer.

No a logické jsem se myslila,

že mi tam teda nechce,

asi ne,

přece tam nepojdu,

jako kráva,

blbá přítelky,

něm tam voksedla.

Hlavně,

že,

jo, pojď jsem můl,

já chce,

aby si čla se mnou,

a pak tam seš,

a von ti tam chce,

ale ty,

jakoby víš,

že všechny v ostatní si myslí,

že ty seš ta píčak,

která se tam vlutila,

a prostě,

a Váš chutím,

jako říkat,

ale já tady jsem,

protože ho mě tu chce,

to není,

že jsem,

jako jsem chtěla jít já,

a ty lidi,

jo, jasně učitě.

No, že jo,

jo,

jo,

přesně,

tak,

tenhle myšla,

že se s Albínou

tady nějaký festivál kávy,

nebo co,

a von,

takže se neprzeš podívat na ten fotbal,

a já ty vole,

kdyžem nic mi říkal,

že prostě,

potom máte sklukovat to pivo,

a von.

No, ale tak,

to se stejně mohla přít podívat,

ne,

a já říkám,

a jako já,

jako já,

já bych do nátověc,

pak když jsem do Prahy,

nebo jak se to přesto,

veš,

a von.

No,

to já jsem myslel,

že bych se s tobou

říkám,

paré bože,

říkám,

kdy to dělám pro tebe,

nohle,

byla z toho přesně,

tak na ta absurdní hádka,

třeba na hodinu,

kde já jsem,

ale prostě,

já jsem se nedokázala vodna srad,

a von to teda zvádal dobře,

snažil se mi to,

vysvetlovat,

a tak,

a já jsem tady prostě se dělá,

a jenom říkám,

ale ty neváš právo

být sklomanej,

že tam nebudu,

prostě,

měl se zvyad,

že ty jasně,

že tam tady samozřejmě pojedu ty vola,

když je to pro něj tak důležitý,

a že to dělám teda,

jako přikvapení,

přesně,

no nic,

tak jsem se domovila s Albínou,

že tam zajedeme spolou,

že bude mít aspoň záždy,

tak jako,

že okresný přebor,

a domovila jsem se si ho mámou,

že jí vezvedném,

aby nás tam jako dovede,

aby jsme viděle,

kem teda jako jedeme.

Dobře,

tak to se skutečně stalo,

Pavlík je konačený,

že tam jsem,

že jo,

že je solidní.

Solidní,

Pavl, prostě hodné,

jestli mi kolegrace,

jako nekřičí,

třeba,

no,

a tady byl úplně jiný,

Pavl.

Pavl,

futbolista.

My jsme to měli úplně se všem,

byly tam přesně takové ty

pantátové,

s tím pivem,

s tím pivem,

jak by to hráli lípné,

než ty hráči.

Přesně tak,

jak řevolené,

řevolené na ně,

že jsou tlustí,

a že řevolené mi se to nebo na rozhočí,

že jsou tlustí.

Řeško říct.

Jako my jsme jsou domů,

nemohli fortidentifikovat,

jako komu fan ději,

ty lidi,

ale jako dobrý.

No, a potom prostě se tam

stalo takový hrot,

kdy Pavl dostal červenou kartu,

respektive dostalo druhou žlutou,

co už já vím,

že znamená červená.

No, a teď já,

Montra vodchází z toho hřiště,

ale by nechou toho natáčila.

Řevolené něco vokutech,

ne,

já jsem si to na Instagramu jeco.

Ano, ano.

A řeval něco čuráci,

a jasný pak řekl,

už hrač je neto.

Dobrý.

Šel kolem nás úplně,

vyšlo došat,

ne,

a teď já,

ty volat,

co se stalo,

a teď jsem se otočá na gabinu,

že ho mám,

řekám prostě,

vysetle mi to,

co se stalo,

protože hned v zápětí,

išel potom další hráč,

který se evidentně zastal,

protože řekl něco

temu rozhodčnímu,

taky,

že tam prostě strašné hroty,

že se jsou úplně Čuráci,

a máste telefon,

maléko, baví, ne?

A ja tom,

uu,

a albínelepenci,

kde se dělačíme,

a řeká,

tak tohle je taky Pavel,

tedy dobře.

Ty vole, Ivánku,

kamaráde, hodr.

To bylo nejvít,

pak se vrátil,

jako už trošku,

vychlad,

v pohodě,

a pak přesně to,

co se vědá na Instače,

a to tady mám,

protože to jsem úplně chcala,

co jsem vůbec netušila,

a teď vom je to tam už jako říká,

že je prej no,

tak uvidíme co by je v zápisu,

a říkám,

jak je v zápisu,

a no, vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

vano,

Pískaš píčo, menejte zmrde, odešel v kledu.

Ale to bylo někde v cimrba nechne, takový to, že urážil rozhočího a říkal, že tam nejříbo to mluví jako ve třetí osoby a pak to pobrátí na to svou, jakože nadával rozhočího a říkal mi ty debil.

Ale to byl tak strašně dombrý, protože ještě někdo napřed těho chcáli, neko říkám, že pískaš píčo, menejte zmrde, odešel v kledu.

Ale jak to má po pravdu jako zeznamenelný přesněhoj.

Ale to byla, já tě říkám, my jsme měli takových zážiték, jako úplně nelitu ani minuty, že jsem tam byla, byla to strašná prdel.

A ještě jsem tam měla jeden highlight, to bylo tak strašně popisující celý ten koloryt, než to začlo, nebo než to začlo, tak že jsem tam s Albínou propití.

A brol jsme jaký prostě limonády, pivá, prostě nějak toho víc a teď tam měli také samolepky, jak máš Apple Pay a MasterCard, vizuula to všechno na.

A říkám, mimo tak dohromali kartou, ale my tady karty nebereme, tak jem těm, ale ty kundo.

A já, aha, a Albíná není kouká říká, a při tom ty hezké samolepky, co tady máte naznačví úplně něco jiného.

Bůžlo to napohopila, tento skvělí brn, tak bychy tím to nám chtěla dát kredit.

No ale příště musíš s námo, prostě, bylo to skvělí.

Hele, já ještě musím úplně nakonec říct za sa svojí historiku zbudit z Kotvy, z biografu Kotva,

kde jsem měla jeden večer autorský čtení a druhý večer podkáz na živo.

A když jsem měla to autorský, to by jsem to nevypravila, s čehož mám velkou radost.

Měla jsem to autorský čtení, začínal to nějak sedům, před mnou tam něco bylo.

To bylo v rámci takového, jako většího, jako řekneme, festivalu.

A teď z toho sálu vycházeli lidi a já jsem si chystala, že tam budu si sednout.

A před tím sálem stal tipek, kouká na mě a říká, vy jste to autorka, říkám, no a on.

Já bych na to ještení šel, ale já nevím, jestli to nebude takovým zdámský.

Takže to bylo jako ty vole, tak já říkám, ne, nebude to dámský.

Sedla jsem si tam na tom podium, tak lidi si tam posedali, že...

A osral si se.

Ty vole, já jsem, mě se to ještě trošku razležilo v hlavě, než to celé jako začlo.

Aho.

Samozřejmě jsem si neodpustila poznámky, že jo, takže to začlo, tak říkám, dobrý den, no samozřejmě.

Dobrý den, jakože jsem v rozně ráda, že se tady pobula.

A že bych ten na začátek se chtěla zeptat jako toho pána,

jestli když by šel na nějakého chlapského autora,

jestli by se ho zeptali, jestli to nebude moc chlapský, nebo moc pánský.

A on, no že ne, že to prostě ženský, že píšou takové jako ženský témata,

že to jako tak bývá, a já říkám, jo, a ženský témat, to jsou jaký prosím vás, a on,

o, vztahy, a tohle já říkám, a ty vztahy jsou z chlapa mažověčnou, nebo jako, proč to jako ženský témat,

jako vy vztahy neřešíte, nebo a pak říkám, no tak každopádně moje knížka,

kterou teď konzikty, který tady chci číst, jevo antisemitizmu v 50. letach,

tak jsem na tyto pro vás dospánský témat, tak už byl z těchá, přečetla jsem to.

Dobrý, on se pak na konci přeglásil, říká, že by se mě chtěl zeptat, vodka cem čerpala,

protože teda musí říct, že jsem v tom neměl žádnou chybu.

Já říkám, jako vy jste se to Google během toho, nebo, ne, ne, ne, já se o to období dost zajímám,

tak jsem jako, co jsem posluchal, tak mi přišlo, že to má to jako bez chyb.

Jsem říká, jo, a vám to přijde divný, jako že tam nemám chyby, protože jsem asi holka vole, nebo říkám,

no tak umím číst knížky, umím si hledat na internetu, tak prostě to, ne, ne, ne, že to jako bylo dobrý, bylo to dobrý.

A pak mi i na Facebook napsel takový komentář, že jsem ho jako hodně dobře usadila, že prostě to fakt bylo dobrý,

tak knížka, že jako jsem mu to hrozně líbilo a tak, mohlo to tím to skončit, ale neskončilo.

Aha, já už jsem ho právě chtěla chváli.

No jako hele chváli, protože ono stejně to celý vyznivá jako, na to, že sež holka tak dobrý,

vyšeku překvapilo, poučítel jsem s tím, že to bude hovno, ale není to hovno, jako, na holku dobrý.

Na holku dobrý.

Ale ty vole, ten follow-up k tomu je prostě úplně, já to prostě miluju, napsela mi slečna, která mě sleduje, že, počkej, tady, tu, tu, tu.

Ahoj, byla jsem v pátek, v kotvě a počtení s tví knížky, zámorka bylo to super vtáhle mě to, a byla jsem sklomená, že končí, že to jsem musela říct.

Za mno přišel jeden kluk, že prejsem se na něj hezky smála, a jestli mu dám číslo.

Jsem po rozchodu, tak jsem si říkala, že někde začít musím a dala mu ho.

Tak mě ale kamarádka zdělala, že to byl ten týpek, co tě vyhlásil jako autorku dámských témat a nakonci měl asi pět překvapených komentářů, že to bylo vlastně dobrý.

Tak jsem tak nějak doufala, že nena píše, inu stalo se.

Takže on ji píše, jako, že raz, dva, tři skouška, spojení Radim z kotví, ona.

Ahoj Radime, budu uprímná, když si se mě ptel na číslo, tak jsem nevědila, že to si byl ty, kdo se marké ty vpátek ptali,

jestli píše dámský témata a pak ji na konci překvapeně pochoválel, že v realích jejich knihy se nášel chybu.

Vyzněl to dost paternalisticky, takže se mi s tebou na základě tohohle prvního dojmu se znamovat, nechce.

Ahoj, jeho reakce.

Sice to od tebe není moc pěkné, jsou dět někoho tak tvrdě, ale jistě si můžeš dělat, co chceš.

Pa, tak, s mým teda, by chtěla zatliskat, jakože chápeš to, no.

Na to mi připoměl me blíbený, ty seš naholku docela vtipná.

Ty vole.

No nic, hello.

Tak tímto ukončíme základní část.

Ano, můžeme vám říct, co budeme řešit v další.

Já už bych konečně se chtěla dostat k skvělímu rozhovoru s emousmetenou o Jordanem Hyamze, kterého mám několik highlightů.

Výborně, tak to se všechny těšíme.

Pak tu máme hodně reakcí na Romanetu.

Tu píču s těm a mívalama.

Romaneta bude.

Mám kulturní okenko.

Výborně.

A updateované.

Taky bych se chtěla pohejtit hudry, které chledi chodí do divadla, protože já už s tím to prostě nemohu žít.

Tak ty máme follow-up na logo hrátky Slávka Bouy.

Ježiš, ale ten je brutální.

Mám i čaj v toměho baru, který měl v Karlině.

Takže budeme rozlívat.

Ano, ano.

Jehle, podle mě to ani všechno jako nestěhne, když tak se to necháme.

Ale máme hodně dobré hovní historky.

A pak tady máme reakci na to, co nám tvrdili, když jsme byli malé, aby jsme tomu věřili.

A pak tady mám fantastycku anketu, co nám vyvádili naše bývalé.

Já mám ještě teda jednoho týpka, který je takovej sabir.

Akorát slovenský.

Tak nevím, jestli ho ještě stihnem taky.

Hele, víš, jak to uděláme?

Já bych to anketu ještě s tím, co nám dělá byvalé, chtěla vypále.

Tak to řeknu tady.

A budem se k tomu dostanem nebo ne.

Ale rozhodně to rozebram další chůme.

Prosím vás, já som to dělal tady ka debatu s kámoškou.

Čestu je po rozchodu.

A řekla mi tak výstrašně jako vtipný věci, který se jí jako děou.

A samozřejmě mě každý máme v šuplíku podobných takových historyk z poustu.

Tak bych se tak jako pošerovala.

A napište nám ať už jako nějaký vtipný z chváli

nebo vtifu momenty

Jako, jestli chcete, můžete se samozřejmě ulevit

i z něčím závažnějším.

To oceníme.

Ale já myslím, že my z marketu taky máme nějaký content

v tomto smyslu.

Takže to dáme příště.

Když na to nezapomenu vyhodím to na instagram

a teď už to napůjdem na Forandors.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.