Opravdové zločiny: #258 - Vaše tajemné příběhy XVIII.

Ahoj zločenořerovti.

Ahoj zločenořerovti, vítáme vás u dalšího dílu vašich příběhů.

Here it is. Na uvod bychom vás rády poprosili o jednu zásadní věc,

protože vašich příběhů chodí v opravdu stovky, jakože ale stovky.

A my jsme za to samozřejmě hrozně rády.

Nicméně, není v našich silách, ještě jako podrobně ověřovat jako pravost to příběhů.

Tím myslíme, že když nám posiláte příběhy z čený sanitky, tak zvaný Urban Legend nebo Hoaxy,

tak jo už se nám jako párkrát stalo, že se nám to se mi jako dostalo a přečetli jsme to,

protože my vám 100% věříme, aby nám posiláte to, co jste někde jako vyčetli.

Tak to bysme nás těli jako poprosit, aby se nám opravdu jako posily příběhy,

který se vám jako vopravdu stali, aby to byly vaše příběhy,

protože kdybychom tady chtěli čísť Urban Legend, tak si vezmeme knižku Urban Legend.

A pojedeme.

Nás zajímá váš příběh, vaše záředky a vaše radosti a strasti

a v posleděci zjívy myšlené věci, co nám prdu.

A třeba vás zajímá, co vám zájsky trčko?

Mám zájsky trčko?

Mám zájsky trčko, to je naš march.

Já ti to chcete.

Já chcete, já ukázuju ten nápis.

A dáj.

Ta-dá.

Jen tak jako bydhavaj.

Tak.

Co?

Bydhavaj.

Bydhavaj.

To se si říká, mám vůž se bydhavaj.

Takže...

Začneš?

Tak jo.

Tak zační.

Anonim.

Mám duchařinu.

Zdravím vás dámy.

Chtěl bych se podělit od duchařský příběh, co se mi stal před pár lety

a před nedávném se zase opakoval.

Na duchy či démony jsem nikdy nevěřil

a jsem velmi pragmatický člověk.

Nicméně, co se mi stalo mě děsí a mám z toho do dnes husí kůži.

Když mi bylo asi 17 let, spal jsem v...

Prvědil mě to spadlo ten tablet, já se omlouvám.

Tak.

Spal jsem v pokoji, když se...

Někdy v noční hodinách sama od sebe zapnul televize.

To není nic dívného, občas se to stane.

Nicméně, kdy jsem zal do ruky ovladač a chtěl televize vypnout, tak to nešlo.

Na obrazovce bylo pouze bílý šum.

Dobrá, řekl jsem si.

Možná jsou vybyté baterie v ovladači.

Šel jsem tedy vypnout televize manuálně.

Mačkal jsem knoflík, ale nic.

Skrátka se nevypla.

Začal jsem mít velmi dívný pocit a husí kůži.

Odtáhl se mý odezdi, abych ji mohl vytáhnout ze zásuvky a hadejte co.

Nevypnula se a běžela pořád dál.

Vypna se až po 5 minutách a já tam stál a nemohl se hýbat.

Mohl jsem zavolat zezdola rodiče, ale nemohl jsem vydat ani hlásku.

Byl jsem naprosto paralizovaný.

Opární později jsem tomu už nevinoval velkou pozornost.

Mohlo to být noční můra, i když jsem si byl na 100% jistý, že nebyla.

Skrátka jsem se snažil chovat rozumně.

Co se ale stalo nedávno, překročilo všechny meze.

Jsem vyděšený a neustále se bojím, že se to v noci vrátí zpátky.

V noci, nevím, kolik mohlo být, jsem se probudil celý spocený a vyděšení.

Něco mě vzbudilo. Něco se nade mnou vznášelo.

Byla to jaká si entita, která mě paralizovala.

Slyšel jsem, že existuje jaká si spanková paralíza,

ale rozhodně to bylo skutečné a vzhůru jsem byl.

Já vím z nich to šíleně, ale ta entita se ke mě přibližovala.

Neviděl jsem jí, ale pouze cítil.

A když se přiblížela, tak mi něco pošeptala.

Já nevím už co. Asi jsem mi nerozuměl, nebo si to nepamatuju.

Poté mi začala stahovat peřinu směrem k nogám z postele dolů.

Jak se peřina zhrnovala, nějak se mi zamotala do nogou

a začala mě stahovat sebou dolů z postele.

Pod celou dobu jsem se nemohl bránit,

jen jsem tam tak ležel s otevřenými očima

a musel jsem si to všechno nechat líbit.

Kdy jsem spadl na zem, vše skončilo.

Vyšpal jsem zpátky na postel a břečel strachy.

To bylo to tak intensivní, že si to do dnes nedokážu vysvětlit.

Píšu vám proto, jestli třeba neznáte něco,

nebo někoho, kdo by mi s tím mohl pomoci.

Už nikdy toto nechci zažít, je než tě upozornují,

že nejsem malé dítě.

Je mi 36 a blude činoční můry nemám.

Teberdo.

No tak jestli s tímhle umíte někdo jako pracovat,

tak se ten...

Já jsem tenkrát měla kontakt na jednu slečnu,

protože jsem měl obrovský noční můry.

To bylo to moje období, kdy...

Já mám tak víte stavě, kdy mám otevřený oči

a křičím a břečím a fakt rálně vidím postavu,

jak kdybych byla ale vyné časové dimenzy.

A fakt mě třeba musí jako proliskat naši nebo to.

A to tenkrát bylo tak stršně intensívní,

že jsem fakt plakala přes den, že jsem nemohla spát

a ten to byl plešatej chlap, který mě foodchodil navštivovat

a chtěl mě znásilně, to bylo fakt rozný.

Já už pak až utíkala jako zdomu, hrozný.

Ne, že jsem utíkala od rodíčů zdomu,

že jsem se otevří dveře a útec třeba z toho bytu nebo z baráku.

A kamarádka mi tenkrát dala kontakt na jednu slečnu,

která s tím dle jako pomáhala.

Mě to pak naš čistí přestalo.

Tak mě, když tak nabíš na Instagramu

a já ten kontakt na to slečnu ještě pořád mám,

nechci otředávat tak jako...

Jo, jo, jo, jo.

Věřejně, ale když nepíš...

No tak jo, tak je fajn.

Ahoj holkej, mám tady pro vás pár zanímavých příběhou,

které jsem je za posledních pár let přihodili.

Za prvé pracuje jako ošetřovatelka od svých 19 let.

V bývalé práci jsem pracovala dva roky

a za to dobu se stalo nespočit,

dovolila bych si říct nad přirozených situací.

Vybrala jsem vám za mě ty nejvíce strašidelné.

Začneme trochu něžně.

Necelí rok jsem se v zařízení starala o jednu paní,

budeme je říkat paní Nováková, která měla Alzheimera.

Byla to dáma s velkým dé a velkým sercem.

Přeslá jsem s návěce oblékala a česala se i hodinu.

Bohuželí Alzheimer postěhnul centrum řeči a tak nemohla mlovit.

I tak jsem snitrávala spousty volného času,

prohlíželi jsme si fotografie, oblačení,

procházeli se a plnodalšího.

Jediné co ještě zvládla bylo broukání nějaké písně.

Pamatuj si ještě teď tu melody.

Jednoho jsem přišla na nauční a byla mi oznámeno,

že paní umřela.

Kolegini mi vyprávila, že když paní umřela,

se rozloučit s ní rodina, když je hladěli po vlasech

a řekli, že je vše v pořádku, že může odejít paní novákové,

vytekli slzys očí.

Celou noční jsem měla nepríjemný pocit,

kdy jsem koutkem oka viděla procházet postavu pochodu

a slyšela kroky a tak dál.

Zlatou tečkou za nekonečnou noční byla příhoda,

kdy jsem ráno přebalovala jednu paní

a byla jsem otočená zády ke dveřím.

Uslyšela jsem těché krůčky, které mi říjel ke mě.

Měl se, kdy se zastaval i můj dech.

Jediné, co jsem slyšela, bylo broukání stejné melodyje,

kterou jsem tak moc dopreznala.

Kroky a melodyje se náhle vzdalovali

a já i přes svůj strah se otočila ašla za ní.

Melodyje skončila až u pokoje paní novákové.

Teď vím, že se se mnou přišla pouze rozloučit,

když jsme to předtím nestihli.

Druhý příběh, za mě trochu více strašedelnější.

Opět i mé nejsou smišlená.

Našeho zařízení paní Málkovou.

Byla to drubná paní, která měřela pouhých 140 cm

a vážela 38 kg.

Když vás objela, měla o všem tak silný a

plnolá zkyplný stisk,

že se vám zastavel dech.

Pokud jste jí neviděli na 100%,

jste slyšeli její smích.

Hrozně ráda za náme pořád,

hodělá do slova, křičela štěstím,

jak byla vděčná, že je u nás.

Bohu žel si za měsíc zlomela krček

celý dny naríkala,

plakala a křičela bolestí.

Prosela nás, aby už mohla umřít.

Mě jedine, co jsme mohli udělat,

bylo držetý za roku a být uní.

Bála se, že bude sama.

Za pár týdnů paní Málková umřela.

Za dva měsíce jsme na stejný pokoj

přijali paní Adámkovou,

nutno podotknout, že se se s paní Málkovou nesešli.

Po několika týdne, co u nás paní Adámková

pardon,

ale žela se v mělo noční,

na kterou snad nikdy nezapomenu.

Ve dvě hodiny ráno

mi paní Adámková zazvoněla na náš page.

Říkala jsem si, že nemůže spát

a že bude chtít něco na spaň.

Rozvětela jsem si na chodbě a věšla do pokoje.

Pomej o tásce,

co pak potřebujeme odpověděla.

Sestři, já nemůžu spát,

ta paní tady stále krčí a mě to ruší.

Říkala jsem si,

že se jim muselo něco zdát

a po probuzení mohla být trošičku zmatená.

Odvětela jsem ji,

ale já nikogo nevidím,

kde je ta paní.

Paní Adámková se podívala

vedle sebe Adámková,

když jsem se ujistila,

že paní v porádku vrátila

sem se spátke na sesternu za kolegidimi.

Po 10 minutách mi o všem

paní Adámková zvoněla znovu.

To už jsem si říkala,

že se něco musí dít,

ale jakož to byla paní,

která tohle nikdy nedělala

a vždy o nočních byla kledná.

Paní Adámková se podívala vedle sebe

a říká, leží tady celá skroucená

o mé hlavy a celou dobu mě drží za roku.

Teď je nepláče, asi usnula,

taky tady se s třičkou můžete nechat.

O přímě byla mi to trochu...

...nepríjemné.

Odešla jsem zpokoje,

ašla jsem to říct holkám,

co jsem mi na tom pokoji stalo.

Chvíli bylo ticho,

a po pár minutách z jedné vypadlo,

kdy tam ležela paní Málková.

V tu chvíli jsme si to daly dohromany.

Paní Málková před svoji smrtí byla skroucená

do klubíčka a říkala,

a všechny k rokní přišel a chytala vši celou za roku.

Moc vám děkuji za váš podkást.

Jste pro mě prostě top,

takže zusteňte na živo a na svobodě holky.

Táňa.

Tak...

Já jsem... Já jsem...

Pardon.

Jsem se vás nebelekala.

Ahoj holky. Jako každý vám na úvod

poděkuji za to, co děláte.

Jste fakt úžasný a během mého

bý, jste byly takvý moje bestíz,

který mi pomáhali přežít ten. To jsme rády.

A právě o svým rozchodu bych vám chtěla napsat.

Nejedná se úplně o tajemno nebo krymy,

ale vaše příběhy mi podle mě i mých kamarádek

pomohli utec hrobníkovi zlopaty.

Asi před dvě malety

jsem se v baru seznámila s klukem.

Byl o pár let mlačí, ale to mi nevadilo.

Na úvod bych chtěla říct,

že mi nahání hrůzu všechny randíci

aplikace a podkávánících lidí,

ze kterých bych se mohl vyklubat psychopat

nebo sériový vrach.

Ale dotičného

trochu znala moje kamarádka,

tak jsem si řekla, že se není čeho bát.

Stali se z nás kamarádi,

a skoro rok jsme se výdali té měř každý den.

Po roce jsme spolu začali chodit

a za začátku, jak už to bývá,

všechno bylo zalítý sluncem.

Chybou bylo, že jsem to hned na začátku

vztahu nechala,

jo, chybou bylo,

že jsem se na začátku vztahu nechala,

aby se ke mě nastěhoval.

I když jsem mu to vlastně aně nenabídla.

Jeden den se přišel podívat na můj nový bit

a zůstal tam následující rok a půl.

Aha, to bá dlouha prohlídka, ale.

Co se dá?

Zamelovaná...

Zamelovaná fáze vydržela asi půl roku

a začalo peklo.

Nebylo to ze dne na den,

ale jak už je zvykem,

přicházelo to pomalu a ve vlnách.

Nejdřív začal dělat žálivý scény.

To, že mě miluje a bojí se, že mě stratí.

K největšímu zoom zlomů došlo ve chvíli,

kdy stratil práci.

Já mám práci.

Kdy můžu dělat většinou zdomovat,

takže v práci trávim asi 4 hodiny deně

a zbytek času dělám home office.

Celý dny trávil doma a novou práci

se hledat neplánoval, protože se bál

mě nechat bez dozoru.

Začal mě podozírat z nevěry,

nesměla jsem se příliš malovat

nebo nosit šaté asukně.

V některé z těchto pravidel porušela,

bylo to jasný znamení,

že ho v práci podvádím.

Nudno dodať, že pracují ve škole

a moje nadřízená je moje máma,

takže nějaký pracovní úlety

je absolutní tabu, ale to se mu nedalo vysvětlit.

Stačilo, abych jen pohledem zavadila

o nějakého kluka na ulici nebo s někým

z jihokamarádům promluvila dvě věty

a bylo zle.

Na víci začal zvykat, že nás obažívím

a dohledání nové práce se úplně nehernul.

Nabídl práci finačního poradce u nich ve firmě.

Problem byl, že aby mohl nastoupit,

musel nejdřív v firmě zaplatit 30 tisíc.

Jedná se o takovou kauci,

kdyby tam náhodov něco podělal.

V naději,

že když bude mít novou práci,

nebude mít tolik času na to, aby řešel

jestli ho někde podvádím nebo

ne, že by mi třeba začal přispívat na nájem,

jsem mu ty peníze dala.

Jeho posedlo zce, ale začala stupňovat do bodu,

kdy mě nutil přísahat na smrt mojí

mamky, nebo táty, nebo mého psa,

o tom, že jsem ho nepodvědla.

Do slova jsem musela říct,

jestli jsem tě někde podvědla,

ať máma dorána zamře.

Nejhorší bylo, když měl můj tata

nastoupit na operaci.

Byla jsem z toho vystrašená,

a místo toho, abym byl můj přítel oporou,

chtěl abych přísahala, že jsem ho nepodvědla,

jinak jsem jemu tato věta operace nepovede.

Spětně nechápu, proč jsem s ním

i potom všem zustávala sama,

a stydím se,

že jsem mu několikrát doopravdy přísahala.

Ale měla jsem strah, co by se stalo,

kdybych to neudělala.

Nechápal, že tohle po někom chtít,

není normální. Jeho teorie byla,

pokud si mě nepodvědla,

nemusí se bát přísahat.

Byl to navíc takový magor,

že kdykoliv viděl na čímkoliv, jakoukoliv skvernu,

byl na 100% přesvědčení o tom,

že je to spermá.

Je bláho.

Ať už to bylo na ponužce, tričku,

nebo polužtáři. Všechno podle něj

bylo zperma někoho, s kým jsem ho podvědla.

Další intenzivní momentem bylo,

když jsme spolušli z jedné party

a on do mě začal cestou

strkat, že jsem upilá.

A jestli se takhle opím po každé, když jdu někam

s kamarádkami, tak je jasný, že jsem ho podvědla.

Měla jsem dvěpiva a jeden drink.

V jednom momentě do mě strčil tolik,

že jsem upadla na zem.

Zrovna jsme šli kolem staničce mětské policie,

takže jsem se sebrala ze země

a nevřel ani neodpověděl.

Nezbylo mi tak nic jiného,

než s ním zase odejít domů,

domého bytu, kde bydlel úplně za darmo

a psychicky mě tam týral.

Určitě byste mi v túle chvíli poradili,

aby chodně utekla, ale bydlel umě,

do práce nechoděl

a já neměla moc příležitostí, kde bych byla sama doma.

Pořád mě hlídal,

nemohla jsem chodit za kamarádkami

a pokud jsem se s nimi sešla

na hodinové kafe, musela jsem každých

15, musela jsem se každých

15 minut fotit a fotit i ty kamarádky

aby měli istotu, že jsem opravdu s nimi.

Přišla jsem si hrozně punížená

a než abych tohle musela trpět,

raděj jsem zustávala doma

a s nikým jsem se nebavila.

Jednou jsem se pokusila utetst.

Nímu jsem řekla, že přespím u kamarádky,

protože je její kluk pryč a ona se bojí sama doma.

Chtěl abych mu ukázala

konverzaci, kde jsme si o tom pseli,

ale žádná taková

konverzace nebyla. Můj plan byl,

že mu řeknou, že jsem u kamarádky

a uteču k rodičům.

Když jsem mu odmítla telefon dát,

rozjel se s autem po nějaké lesní cestě

a jel strašně rychle.

Věděl, že mám strah z rychle jízdy

a chtěl mě vidět si tím, že se vybou ráme.

Telefón se mu ani tak neukázala.

S auta jsem nakonec utekla a utekla jsem

k rodičům, kde jsem zustala několik dní.

Kdykoliv jsem se s ním chtěla rozejít,

vymyslel se nějakou dojemnou historiku

o nemocním članovi rodiny

v naději, že se to zlepší.

Nezlepšilo. Musela jsem trávit všechny čas

s ním, posílat fotky každého

s kým jsem se viděla, a nesměla

jsem chodit ani do fitka nebo na další

procházky sepsem. Nebudu to vyposovat

všechny momenty, kde mě nesmyslně

podezíral z nevěry, ponižoval, psychický týral

a nebo mě někde sledoval.

Bylo to pořád to samé do kola.

V před pár měsíci už jsem si konečně řekla

dost a definitivně se s ním rozešla.

Řekla jsem to rodičům, kamarádkám

a táta mi vyměnil zámek u dveří

a rozhodlajsem se, že už

se nechám, ne nechám psychický

vidírat a už ho k sobě prostě nepustím.

Bohužel, tím můj příběch ale nekončí.

Můj ex mě začal všude sledovat.

Čekal na mě

před domem, před mojí prací,

chodil za mnou k domu mých rodičů.

Jednou na mě dokonce zvonil

a ve sluchátku se snažil na podobě

dejala s mojí mamky, aby ho pustila do vnitř.

Nemohla jsem jít večer ani vyvenčit psa

aby se na mě někde nepočkal

a nesnažil se mě přemluvit, abych se mohl vrátit.

Díky mohu, Bohu se moje kamarádky

zachovali jak nejlíp mohli.

Je když jsem se s nimi poslední rok skoro nevídala

a byli tu pro mě

a byli připravený se o mě postarád

a pomoc mi.

Gdykoliv jsem šla sama domů,

nebo jsem večer venčila psa,

měl jsem připravený telefon

a kdyby se náhodu objevil,

byli připravený i hned přijet.

U bdobí jsem se uprímně bál o svůj život

a život svého psa.

V hlavě jsem měl neustále větu

když tě nemůžu mít já, tak nikdo.

Teď už se situace uklidněla

i když do teď mi důží skoro 100 tisíc.

Raděj o želném peníze,

který si časem znovu vidělám,

než abych se s psychického týrání

jednou stalo týrání fizické.

Uprímně si myslím, že to byla jen otázka času.

Nevím, jestli příběh zveření te,

všechno takhle se psa pro mě byla formaterapie

a možnout zatím udělat pomyślnou závěrečnou tečku.

Znovu vám chci poděkovat

a poděkovat odvahu říct dost

jsem dostala hlavně díky vaším příběhům

o domácím nástilí a psychickém týrání

a protože jsem samu sebe

v některých počácích příběhů bohužel poznáv,

protože jsem se sama v těch příbězích poznávala.

Mějte se hezky, jsem vám navděcky zavázaná.

Ty zež milá.

Je hrozně dobře z to udělala

a hlavně, že se nám napsala,

že třeba ty tu sliší nějaká holčina,

která prožívá něco podobnýho

a taky to třeba pomůže se nějak rozhoupat odejit.

Tak, tak.

A když byste chtěli jako popravdu pomoc,

tak mi to tady říkáme docela často

bělý krug bezpečí, obradte se na ně,

oni jsou na to připravený, umí pomost

a nebo, pokud si chcete někde zbírat

nějaký důkazy aplikace Brajtská

a tam z toho můžete všechno ukládat,

abyste věděli, že máte třeba na bito.

Tak to jenom jako mimo chodem,

že občas je to těžký.

Ale nebojte nejste v tom sami.

Ne.

Tak, já tady mám anonim.

Ahoj holky, posílám,

já jsem četla pár stovek,

říkám si, že já pár stovek.

A ne, je to pár stovek.

Co jsem mi zaživot přihodili

nebo jsem o nich slyšela.

Začnu asi tímto.

Já bych možná měla

váct vysvětění ze tředí třídys,

jak se počíšali.

Je monstrate mě roztrat a spálit.

Jako mála jsem dosť

často mluvela ze spaň

a byla jsem dosť často na měsíčná.

Měla jsem několik spánkových parálís.

Nikomu to nepřeju

a vím, že se to dělo

hlavně vždycky, když jsem byla ve stresu.

Takdy to bylo umrtí dvou blízkých členů

v roděně v krátké době.

Bydleli jsme na vsi

ve dvou generačním domě.

V přízemí měl pokoj můj brat

uprá rodičů a já vpatře z rodiči.

Ráno jsem se probuděl

a na jednou koukám, já mám

špinavé holeny pod postelí.

Tak jdu za roděnou,

přiběhl děda a říká,

nějakej blbec nechal si vítět

ve chlívě uprasat, tak si říkám oka,

tak asi teďka třeba zapoměl

zhasnout. Ze chvilku přišel

vyděšenej bráha a říká, mě v noci

přišel do pokoje, sebral mi peřinu.

Ale lehnul si sní podschody.

Já jsem se bál, tak jsem si se

učíkala lehnout.

Tak jsme si to spojily, já jsem

v noci šlap, zala jsem si holenky,

šla jsem do chlíva, fakt nemím, co jsem tam dělala.

Tak jsem se sebrala, šla jsem

k bratrově do pokoje, sebrala sem

o peřinu, lehla si sní podschody

a pak už mi to asi bylo

nepohodný, tak jsem se sebrala,

šla jsem do pokoje, sunila si holeny

a šla jsem kledu spát.

Já jsem radoz, že jsem větěcela bráhu.

Při jeho, že

někdo ve peřinu se sní lehnout podschody.

Druhý příběh, můj ex-prítel

měl takovou prostě jinou rodinu.

Všechny byly moc fajn, ale

hrozně se zajímali oduchovno.

Ne, že by byly věřící, ale hlavně

takové to nad přirozeno. Já taky věřím,

ale prostě v takových těch rozumných mezích.

Bydlel taky v domě s rodiči a

jsou rozenci. Nicméně, když jsme

s rodičí ho rodinou třeba na večeři,

tak my vyprávili, kdo v domě zemřela

a co se tam kdy dělo. To je taky sympatický.

To je fajn.

Že jeho sestra, když byla malá, něco výdela.

Jako, že prostě mluvila s někým,

kdo tam nebyl popisovala vzhled té osoby

někdy i plakala, že se jej

strašně bojí.

Tak jak

jí popisovali si spojili s tím,

že to úplně odpovídá jejich předkovi.

Holce, která tam zemřela

v 16 letech na nějakou nemoc.

Každopádně pokračovali tím,

že tam straší je, že parejí obrazy a tak dál.

Já si říkám, ok, já vám to věřím,

ale prostě nebrala jsem to tolik vážně.

Jednoho dne jsem spala

u přítele, a on čel na nočiní.

Jeho pokoj byl dost odstrčený

od ostatních. Bylo asi osm večera,

já si pouštěla film.

Nechala jsem dveře na chodbu otevřené.

Slyčela jsem schodby z vuky,

tak jsem se natočila směrem ke dveřím

a koukám, jestli někdo nepůjde,

zabouchli a asi pětkráce zmáčkala klika.

Málem jsem veletěla z kůži.

No takže já s rap,

jsem zavolala jeho mamce,

jestli za mnou nemůže přijít,

nikdo by mě totiž nedon těli jít na chodbu samotnou.

Potom se mi stalo,

že ve vypnunté televizi jsem věla obry

s osobi, která stála za mnou.

Počkele, ten nejhorší věst,

jako když já do teďka mám,

přísahám vám

od doby, kdy jsem vělá film 3.15.

Zemřeš.

To je v cene, jak ten malej klučin a chudá,

kde na ten záchod čúrát.

A podívá se do toho zrcadla

a za ním je tahnusota,

tak já třeba, když ho v noce na záchod,

tak já se třeba v té kopelně nerosvěcím

a schválně se nedívám do zrcadla.

Že si říkám, co je, kdybych tam něco viděla,

tak skočený celý večera už neusneš.

Tak prostě tohle je noční můra.

To je no.

Spětně se tomu smějí

řekám si, jestli mě ten duch nevharvalo před tím přítelem.

To je už ex.

Protože to byl takový nárdcis a požírač energii,

že z něj mám strach doteť

víc než těch věcí, co se tam děli.

Piši stršně vtipně, ale.

A po slední příběh,

kolegině mojí mamiňky měla syna.

Začná to dobře.

Ten se našel přítele, ke něm měl s ní cerku

a chystali svadbu.

Ve svatební den se ten syn tak opel,

že je ho hned poveselce,

a počkej,

a počkej, ale teď se nesmějí.

On boužil pár dní na to zemřel.

Ježiště, jak to je teraz vad bále.

To je hrozný.

Tak ve hře otrúny.

Jeho žena a cera zůstali v jeho bitě,

kde měli i jeho kočku.

Po pohrbu se začali dvěci,

které si nedovedli vysvětlit.

Každý večer u jeho fotografie zapalovali svíčku,

když padla hodina, ve které on zemřel,

svíčka prostě zastínala.

Jeho kočka začela dělat věci, které nikdy nedělala.

Z ničeho nic,

prostě upředně koukala a mňoukala,

vrněla a mazlila se prostě s někým,

kdo tam nebel.

To je fakt je kolester.

A tak zase, když máte pocit,

že to je ten manžel, tak je to asi trošku jiný.

Jejich cera vždy po ránu říkala,

mamin se v mami táta spal v noci u mě.

Nevím, jestli se i mě co děje.

Do teď, nebo jestli to přešlo,

ale vysvětleli si to tím,

když se to dostal.

A tak prostě když se tohle stalo,

začali ho zdravit a říkali, jak jsou rádí,

s dom snimi je...

Tak to je hezký.

Když toto je takhle jako příjme,

že to nyní nepříjemný,

ale počitastí.

Vždyto jako mnou jesně,

takhle je co.

Tak.

Zdravím moje milované ženy,

poprosím vyprávit anonimně.

Není problém.

Já jsem jesku z neznámého čísla

a ve správě stálo.

Ahoj, princesno, hledám tě už tak dlouho.

Nezvečer jsem tě viděl a delo mi to motivaci

a získat si tvoje telefoní číslo.

Si tak krásná.

Jediná tvoje chyba je ten chudák, který vedle tebe šel.

Doufám, že je to tvojí mlečí brácha.

Hrozně mi chybíš.

Pama to, ešte si mě?

V tuhvě li jsem nevěděla, co dělat.

Neberala jsem to až tak vážně,

ale přece je na mě

ta správa trošku viděsela.

Jediné, co jsem napsala, bylo, cože,

na to napsal, jak hrozně ho bolí,

že nevím, kdo je,

že mě miluje

a já si zasloužím jen jeho jako partnera.

Psal jsem mu ať mi prosím, nepíše

a že mi to nepříjemné a že si asi spletl číslo.

No bohužel, nespletl.

Potem i skoro každý den psal

správu, jak mi to dnes slušelo,

co bych si měla oblíknout

a co by mi koupil

a že můj přítel mi kazí život

a že se ho mám zbavit.

Bohužel to vůbec neskončilo jen u toho.

Jednoho dne mámka přišla do mu s tím,

že jí před barákem oslovil mladý muš,

který vystoupil z červeného porše.

Řekla mi, že jí o mě vyprávěl,

jak mě poznal před třemi roky v kavárně

a že v tu dobu jsem byla po špatném rozchodu.

Měl pravdu.

A tak mi nechal čas, abych se z toho dostala,

než mě rovnou osloví.

Nechal celý potetovat, protože věděl,

že pracuje jako taterka a tetování miluju.

Ne, počkej, tak jí lepší pravy,

já pošlo 3 roky.

Tak se nechal ozdobit, abych se milí byl.

V době, kdy jsme se potkali v kavárně,

prínem měl ani jedno tetování.

Mámka ho popsal jako velice pohledného kluka,

který měl potetovaný i krk.

Popsal dokonce i moje jizvy na nohách.

V ten moment jsem byla už docela vyděšená.

Nebylo to ale jeho poslední návštěva.

Můj mamku takto oslovil více krát.

Jednou je pro mě dal 100 červených růží.

Takto to trvalo několik měsíců.

A já jsem ho poprosila,

a je toho nechá, že mám strach.

Nevěděla jsem co dělat.

Byla jsem zmatena i z reakcem maminky,

které se to príne zdálo tak divné.

Že jsem príhezká holká klucy mají zájem.

Mlou bych teda byla jako dosnervo,

s ním byt tou mámou.

Poslední správa od něho byla,

že mi teď psát nebude,

a mě počká, a že mě uděláš časnou,

a já jeho.

Už je to asi rok od poslední správy.

Pořád na to myslím a přemýšlím,

kdo to je.

Stal se mnou naprosto posledlý,

po jednom jediném rozhovoru, co jsme měli v kavárně.

Já jsem takhle mluvela s spoustou lidí,

a nemám tušení, kde by to mohl být.

Pořád mám jeho telefoni číslo.

A mimochodem jsem díky vám začala

studovat vysokou školu oborky riminologie

a forensní vědy.

Dříme palce

a padíme.

A tady s tím pánem to je teda nevím.

To je jako co.

Jako, že přes tu mámu furt,

jako na to nevíš.

Ne, byle mě tu mámu, tak už jsem asi taky nervozní

za mnou ceru.

Chodí nějaké uchilá k poršáku a nosí kitky.

Jako, že...

Nebože.

No, prosím ti, kdyby si měla jako poce,

že už je to tůmačí, abych to hlásila,

když máš telefoni číslo.

Je to auto na hodinu.

Víš taky, tak si počíš počíš na hodinu,

by to vypadalo a dělá to...

No, to je jedno.

Ale keždopádně vůbec nás je opatrná.

A já teda...

Než se přesuneme do drznější chvod,

který najdete na našem klubu

tak jako vždycky,

tak já tedy dám poslední, který

tady je to teda anonimní.

Ne, není. Simcha píše,

ale je to jako, že zázraky se dějí,

aby jsme věřili.

Přečtu, jo?

Ahoj holky, máme den příběh,

kdy člověk možná uvěří,

že zázraky se dějí.

Psal se datum 7. důbna 2011

bylo odpoledne.

Ten den byl velice silný.

Vítra a moje sestra se děla

na jednom uníčovském ríšti se svými dětmi.

Se dělaj jsem tam s nimi

a pak jsem odešla do jejího bytu se najíst.

Když jsem se nachystala jídlo

a pohodlně se k nim usaděla zvenků,

jsem slyšela houkání sanitky.

A to byl hrozného.

Na jednou mi volal souset zvedlejšího bytu.

Zvedle jsem telefon a ozvalo se, kde jsem.

Drze jsem odpovědila,

že u ségry a zrovna si dávám svačenku.

Zdělil mi, že nikam nepůjdu.

Nechápala jsem.

Pokračoval, že ségře se stalo něco hrozného.

V Turánu jsem vyběhla z bytu

ani jsem nezabouchla, když se nevzela

ale těla po schorech dolů, protože čekat

na výtech bylo nekonečné.

Kdy jsem přiběhla na hřiště,

když se stalo a v ní byla moje sestra.

Starší neteř plakala a říkala,

že mamiňka zemřela.

Stále jsem nechápala, co se stalo.

Ledé mě odehnali s neteří pryč.

Mlačí neteř seděla na pískoviště

a přihližející ji hlídali.

Ten grát měla asi rok,

takže neměla po něj tím, co se stalo.

A teď? Co se stalo?

Teda.

CCA z 2,30 metrové výšky

spadla chodníková kachle

o rozmierech CCA

200 cm

Tak kachle byla položená

na výtahové šachtě paneláku

a měla zatížit i gelid a plech,

který tam byl ten krát položený.

Tím, jak foukal silný výter

podzvedl ten plech

a ten vymrštěl kachle.

Chápěte, že to jsou takové

momenty, když si říkáte,

tohle se vážně jako stalo.

Vyník se samozřejmě taky našel.

Do dnes má trvalé náslatky.

Jo, počkejte, já to přeskočila.

Tady trefilo to sestrou

teda do části hlavě

a sestra měla 3 %

na přežití.

Vyník se samozřejmě taky našel.

Do dnes má sestra trvalé náslatky,

ale dokáže normálně fungovat

a oděti se starát.

Myslím, že kdybyste pátrali,

najdete toto událost v uníčovském spravodej.

Tužím, že tento příběh tam byl napsený,

ale narovinu jsem je moc hledat nechce,

protože je to pro mě velmi špatná vzpomínka.

Sice to není i žádný přepadení,

ale vždyť jim si poukázat,

že zázra kdy se dějí mít,

ty se krásně simča.

A jsme moc rády,

že jste v rámci možností save

a že fungojete a vopatrujte se nám.

A my si teda přesováme na klub

za trošku držnější materiálen.

Tak jo, tak pa.

www.mooji.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.